Tentokrát bude můj úvodník poněkud netradiční. Psal se rok 1966 a na brněnskou dramatickou konzervatoř nastoupil nový ročník. Mezi novými studenty jsem byl i já, protože hercem jsem se chtěl stát asi od svých devíti let. Bylo nám všem něco mezi patnácti a šestnácti lety a měli jsme před sebou celý profesionální život. Hned první měsíc jsme si s kamarádem našli podnájem. Stál tehdy 80 korun na měsíc! Pro oba. Podělili jsme se tedy napůl. Každý 40 Kčs. Už tenkrát to bylo zázračně levné. Ovšem prostředí tomu také odpovídalo. Na Starém Brně, v přízemí, jedna místnost, kterou jsme si vymalovali, polepili plakáty a fotografiemi našich tehdejších idolů. Na toaletu jsme museli chodit se vzduchovkou, kterou jsem si přivezl z domova, neboť tam občas panáčkovali potkani. Někdy jsme si opatřili trochu uhlí a zatopili v kamínkách. Většinou jsme však spali v prostředí, které jsme si sami zadýchali. Někdy u nás „na podnájmu“ přespávaly ve vší počestnosti i nepočestnosti i naše tehdejší první lásky. Bezstarostně jsme utráceli peníze, které jsme dostali z domova, abychom si za ně platili ubytování, jídlo a také cesty domů. Ty jsme ale občas nahradili dobrým moravským vínem. Byly to doby krásné a bezstarostné. Vznikaly tak vazby na celý život a některé vydržely dodnes. Mému spolubydlícímu bude na konci února rovných, kulatých … let.

Prošli jsme každý mnoha divadly a nějaký čas byli ve stejném angažmá v tehdy slavném Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Dnes sedíme dokonce ve stejné herecké šatně.

Tři z vás, kteří poznají, kdo je na společné fotografii, a napíší nám to, vylosujeme a získají vstupenky dle vlastního výběru na některé z našich představení. Tak tedy, milý kamaráde, všechno nejlepší k Tvému jubileu.

Tvůj Tomáš