VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIKdo vám dal divadlo, ať vám dá i vybavení!
Eva Langšádlová
Kromě původní hry Dukla s Václavem Vydrou st., Antonií Hegerlíkovou, Vlastimilem Brodským a dalšími herci uvedlo Divadlo čs. armády v první sezoně sovětskou hru o mládí V. I. Lenina. Čestného a krásného chlapce Voloďu v ní ztělesnil Václav Špidla a debutovala v ní Vlasta Chramostová, která se před prázdninami ucházela o angažmá u Frejky, a skončila v DČA. To se jí v první sezoně odmění i titulní rolí Dívky s bílými vlasy v čínské hře o boji čínského lidu za svobodu. Před Vánoci 1950 se dostává na repertoár Tylovo Jiříkovo vidění s Jiřinou Štěpničkovou jako Kačenkou a Otomarem Krejčou jako Jiříkem. A na konec sezony je plánován Jiráskův Jan Hus. V početném obsazení se počítá i se Štěpničkovou v malé roli královny Žofie.
Václav Špidla jako Vladimír Iljič Uljanov
v inscenaci Rodina, r. Otto Haas, 1950
Vlasta Chramostová (Si-ä, dívka s bílými vlasy)
a Zdeněk Řehoř (Ta-čchun) v inscenaci Dívka s bílými vlasy,
r. Aleš Podhorský, 1950
V první sezoně zaměří na DČA pozornost také Státní bezpečnost, která má signály o „nepřátelské činnosti v divadle“ a o tom, že divadlo neplní rozkaz ministra obrany a nepodniká v dostatečné míře zájezdy do vojenských výcvikových táborů. StB provede pohovor s velitelem divadla Prčkem, kterému vytkne, že se „dalo čekat, že herečky uvyklé pohodlí stálého souboru nebudou ochotné bez řádné uvědomovací kampaně jezdit po posádkách“. Plukovník Prček se ke kritice postaví „zcela lhostejně“, ale jeho zástupce pro věci politické Štrof projeví iniciativu a shrne příčiny problémů takto: „Divadlo na Vinohradech bylo od r. 1945 baštou českých socialistů. To poznamenalo velkou většinu pracovníků. V souboru DČA je zakořeněn měšťácký způsob chápání umění. Vedení DČA, které nechtělo pracovat metodou starých divadelních ředitelů, se proto dostalo do konfliktu s umělci, kteří nadřazují své zájmy osobní (aby měli co nejvíc volna k práci ve filmu a rozhlase) potřebám DČA. Proto je nutno stále tento soubor prověřovati a pokud možno vyměňovati mladými kádry.“
Před premiérou Jana Husa, která je plánována k 30. výročí založení KSČ, se divadlo dostane do nepříjemné situace. V generálkovém týdnu onemocní Jiřina Štěpničková a skončí v nemocnici. V den premiéry, které se mají zúčastnit členové ÚV KSČ a vlády, se do vojenské nemocnice dostaví plk. Prček a žádá, aby Štěpničková večer hrála, ale s ošetřujícím lékařem se na jejím propuštění nedomluví. V divadle se okamžitě rozšíří fáma, že se Štěpničková schválně „hodila marod“, aby poškodila významnou premiéru. Čtyři dny po premiéře je herečka z nemocnice propuštěna, přestože by lékaři už mohli tušit, že nejde o hnisavou angínu, nýbrž o spálu. Nastoupí do divadla a večer po představení 8. června 1951 je cestou domů zadržena pracovníky StB a odvezena k výslechu.
StB sledovala Štěpničkovou už rok a nasadila na ni i svého pracovníka, který se vydával za „agenta cizí moci“ a nabízel jí možnost odchodu do zahraničí. Štěpničková sice rozpoznala, že jde o pracovníka StB, ale přesto po něm poslala fotografii Ferdinandu Peroutkovi. To nyní u výslechu poslouží jako důkaz jejího styku s nepřáteli režimu. Během výslechu je Štěpničkové vyhrožováno dlouholetým vězením a tím, že už nikdy neuvidí svého syna. Nakonec je po sedmihodinovém výslechu druhý den ráno propuštěna.
„Záměrná neúčast“ na premiéře k výročí KSČ bude Jiřině Štěpničkové přičtena k tíži v posudku, který vedení divadla sepíše pro potřeby soudního řízení. Vojenská nemocnice a Nemocnice Na Bulovce, kam byli Štěpničková i její syn převezeni hned ráno po výslechu, odmítnou potvrdit, že u nich byla hospitalizována.
Napsáno s využitím materiálů ABS ČR a NA ČR
