TŘI OTÁZKYpro Agnieszku Pátou-Oldak, kostýmní výtvarnici
Kostýmní výtvarnice Agnieszka Pátá-Oldak
Barbora Hančilová
Agnieszka Pátá-Oldak v současné době připravuje kostýmy k inscenaci Fanny a Alexandr. S režisérem inscenace Pavlem Khekem a autorem scény Michalem Syrovým jsou již sehraná trojice. Agnieszka pochází z Polska, v Česku vystudovala na DAMU obor kostým a maska u prof. Jany Zbořilové.
Prozradíš nám, Agnieszko, jak pracuje kostýmní výtvarník na inscenaci – od zadání až k finální podobě kostýmů?
S každým režisérem je to jinak. S Pavlem Khekem se známe už dlouho. Stejně tak s Michalem Syrovým, autorem scény. Většinou se na věcech shodneme. Přesto je každá práce na nové hře dost dlouhý proces. Pro mě je vždy zásadní text a autor. Pak přichází fáze schůzek, kde si upřesníme koncept, žánr, povídáme si o hercích, pak o dramatických postavách, posléze o každé dramatické situaci. Sbíráme inspirace, nálady, asociace. Film, fotografie, architektura, hudba, světlo. Všechno, co nás v rámci dané hry napadne. Když se na tomhle jádru shodneme, začíná fáze kreslení. Kostým pro postavu vždy kreslím s jasnou představou konkrétního herce. Je to důležité, protože každý má jinou energii. U postav se snažím myslet na všechno. Představuji si nejen, jak vypadá, ale také jak chodí, jak mluví, jak působí v situacích na ostatní, jak vypadá v rámci celkového jevištního obrazu atd. Na první čtené zkoušce se snažíme hercům vždy postavy rozebrat na součástky, zároveň se řeší i dramaturgie kostýmu. Pak návrhy odevzdávám krejčovnám a začíná praktická část: výroba. Látky vždy vybírám sama. Potřebuji na ně sáhnout, nesmí se to podcenit. Dokupuji doplňky, řeším účesy, líčení a kostýmní rekvizity, barvím, něco patinuji. Snažím se také chodit na zkoušky. I tam se často v rámci situace něco změní, doplní. Vlastně se kostýmy tvoří až do konce. Baví mě to. Při generálkách si už hraji s detaily. Pak mizím.
Příběh Fanny a Alexandra se odehrává v roce 1907, jde tedy o dobovou a velmi výpravnou inscenaci. Jak jsi s dobovostí v kostýmu pracovala a z jakých inspiračních zdrojů vycházíš?
V podstatě mě inspiruje úplně všechno. V rámci dobových kostýmů se dívám na dobové obrazy a fotografie. Na DAMU jsem měla skvělé pedagogy, styl doby a technologii oděvu jsme studovali velmi pečlivě. Ale u tvorby divadelního kostýmu se nevychází jen z toho, důležitá je myšlenková nadstavba, jinak by byl kostým jen ilustrací.
Ve Fanny a Alexandrovi funguje několik „světů“: svět starého divadla a bohaté rodiny Ekdahlových, svět přísného biskupství a svět židovského antikváře. Jak jsi tyto „světy“ od sebe vzájemně odlišila?
Tři světy. Tři hry. První – Ekdahlova rodina: Vánoce, radost, divadlo na divadle, děti, dárky, jídlo, rodina, vůně, bezpečí, svíčky, klíčová dírka, špitání, zpěv, peřiny, horko, rušno, volány, doutníky, úplněk.
Druhá – biskupova rodina: beton, stíny, zima, mráz, pásek, kříž, Bible, smrad, nic, brusle, studená polévka, dezinfekční prostředek, kolečkově křeslo, zábradlí, schody, vysoko, úzko, svíčka, mlha, mříže, fleky, bolest, ticho, švábi. Třetí – židovské vetešnictví: loutka, dub, skříně, plod, zavařeniny, dřevo, paprsek, těsno, Bůh, pohádky, klika, piškvorky, koberec, prach, lůno, slovo, kůže, ruka, peřina, hnědá, modrá.
Cítíš to?
