PŘIPRAVUJEMECo se děje za dveřmi?
Vladimír Čepek
Dramaturgická linie Studiové scény Divadla na Vinohradech se soustředí na uvádění českých (a slovenských) textů, a to jak textů „prověřených“, tak i zcela nových, které mnohdy vznikají přímo pro tento prostor. Takovým textem bude i další titul, jehož zkoušení začne v průběhu března a premiéru by měl mít v květnu. Tentokrát bude mít jistou specifickou příchuť, protože ho napsala naše kmenová dramaturgyně Barbora Hančilová, a jmenuje se Za dveřmi.
Inscenaci Za dveřmi uvedeme v cyklu
Česká a slovenská komorní hra,
v němž hrajeme texty prověřené i dramatické novinky.
Na snímku Daniel Bambas (Ludvík) a Antonie Talacková (Anna)
divadelní verzi Procházkova Ucha, r. Šimon Dominik, 2017Zuzana Vejvodová (Věra) a Marek Lambora (Marek)
v inscenaci Ulity, autorka Magdalena Frydrych Gregorová,
r. Alžběta Burianová, 2018
Děj se odehrává ve dvou časových rovinách. První rovinou je současnost, druhá část příběhu se děje v minulosti, která objímá více než polovinu minulého století, sahá od roku 1939 až do roku 1990. Na rozdíl od jednoty času je dodržena jednota místa, protože celý příběh se uděje v jednom rodinném domě, či spíše vile. Slávek a Anna žijí dnes v této poněkud chátrající rodinné vile ve zdánlivě spokojeném manželství. Slávek pracuje jako nižší manažer v nadnárodní korporaci, Anna je na mateřské dovolené s jejich synem Josífkem a zároveň pronajímají část svého domu turistům přes Airbnb, čímž vydělávají na hypotéku, kterou si vzali na rekonstrukci domu. Idylický začátek ale dlouho nevydrží a náhle se ukazuje, že manželství je možná více rutinní než spokojené. Současné problémy jejich soužití postupně vyplouvají na povrch; zvláště když se jednoho dne objeví David, který si pronajme pokoj a s nímž má Anna zjevně společnou minulost. Věci z minulosti vnesou do domu neklid, který změní zavedený běh věcí.
Děj druhé časové roviny příběhu začíná ve stejné vile v roce 1939. Annin pradědeček Josef právě přišel o svou ženu, kvůli které nechal dům postavit, navíc se k němu nuceně nastěhoval německý důstojník a Josef musí sám vychovávat a chránit své dvě dcery. A historie má neblahou tendenci se opakovat. Po skončení druhé světové války jsou to pro změnu Rusové, kdo vilu osídlí, a později je dům znárodněn a nastěhují se tam zase jiní nájemníci. A obě Josefovy dcery, Týna a Bětka, rostou a každá vnímá přicházející historické události zcela odlišně.
Celý příběh pak provází něco nevyřčeného, tušeného, historické souvislosti, které ovlivňují rozhodování jednotlivých postav, něco, co se odehrává za dveřmi. Za dveřmi je cizí element, za dveřmi se dějí větší dějiny. Za dveřmi se objevuje celá řada postav, které do našeho příběhu nevstupují, ale mají na něj menší či větší vliv, důstojníci, esesáci, ruští osvoboditelé, estébáci, nájemníci, turisté… Pro každou generaci téhle rodiny je dům závazkem i výzvou, v každé generaci jsou dům i rodina okupovány a v každé generaci existují okamžiky naděje, štěstí, ale i prozření a smutku. V každé době musí její právoplatní obyvatelé volit, jestli zůstat v domě, za cenu útisku, nepohodlí, osobní nesvobody, anebo jej opustit a odpoutat se od tradic a rodinného dědictví. Je vhodná volba emigrovat, oprostit se od svých kořenů, nebo je má člověk kultivovat a narážet přitom na neustálé existenční problémy? A je vůbec možné všechno opustit a zapomenout, vymazat rodinnou historii a za vším udělat tlustou čáru?
I takovéto otázky klade hra Barbory Hančilové Za dveřmi, zamýšlí se nad českou historií a tím, jak staré události, vztahy a vazby determinují životy současné generace. Ale hra není pouze zatěžkaným dramatem, nabízí i jistý odstup, humorné okamžiky, naději a snad i pozitivní rozuzlení. Poslední titul sezony 2018/2019 na Studiové scéně DnV režíruje mladá talentovaná režisérka, stále ještě studentka DAMU, Barbora Mašková, jejíž absolventskou inscenaci Pan Biedermann a žháři můžete v současné době vidět v Divadle DISK.
