DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2018/2019/IV - PROSINEC
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ZÁKULISÍZákulisí a konspirační teorie
Častěji než v rozpravách o divadle zaznívá dnes slovo zákulisí v souvislosti s různými spikleneckými teoriemi. Snaha zjednodušit nepřehlednou složitost dnešního světa nějakou vševysvětlující konspirací, probíhající „v zákulisí“, ulehčí život zejména těm, kdo se vyhýbají odpovědnosti za vlastní činy, a tím se vzdávají i vlastní svobody.
Jiří Maryško, Otakar Brousek ml., Marek Lambora, Marek Holý, Viktor Javořík
a Vladimír Čepek při improvizovaném představení Hamleta
V konspiračním zákulisí podle nich řídí naše životy záhadné síly, které to s námi vůbec nemyslí dobře a jimž nelze vzdorovat, protože jsou našemu zraku neviditelné.
Tohle mají spiklenci všeho druhu společné s divadelním zákulisím: na scéně se před veřejným zrakem objevují výjevy pečlivě připravené a dirigované odkudsi zezadu, kam nemá, ba nesmí být vidět. Zjevné zakrývá, co je skryté, a má za úkol jediné: mást nás a obloudit.
Rozdíl ale tkví v tomto: divadelní zákulisí pracuje vždy v zájmu diváka a pro jeho požitek. Zákulisí světa, jak ho vidí konspirátoři, pracuje vždy proti nám. (Rychle to sdílejte se všemi, než to tady smažou! :-))
Letošní Noc divadel se uskutečnila 17. listopadu, ve významný den snad jediného českého státního svátku, jehož obsah je ještě živoucí a nejen symbolický. Když jsme v zákulisí Divadla na Vinohradech připravovali její program, podlehli jsme na chvíli také konspirační teorii: Někdo vlivný (Ilumináti? Pražští kavárníci? Agroferti? Brusel? Putin? Sionisté? Plutokraté? – nejspíš všichni dohromady :-)) vymyslel Noc divadel proto, aby lidé neslavili státní svátek v ulicích, ale uklidili se pěkně spořádaně do divadel. A pak – muzejní noc, Noc kostelů – jistě, to jsou místa, kam se večer a v noci nechodí, ale řádně fungující divadlo (a tím Vinohrady jsou) se otevírá divákům šest večerů v týdnu. Tak jaképak copak s nějakou nocí?
Jenže kdepak spiklenci – byla to dvě chorvatská divadla v Šibeniku, která roku 2008 přišla s nápadem, jehož se ujaly evropské divadelní instituce, a Noc divadel o třetí listopadové sobotě byla na světě. Žádné spiknutí – prostě tradice. Spíš vynucovaná než živoucí. Ale je zbytečné se vzrušovat, je třeba konat.
A tak jsme konali. Zahájili jsme krásnou scénografickou výstavu, kterou můžete navštívit před představením nebo o jeho přestávce ve foyer na prvním balkoně. Zahráli jsme noční představení Ulit. Ale zejména – díky Jiřímu Maryškovi, který se ujal vedení herecké improvizace, – jsme opravdu „odhalili zákulisí“. První čtenou zkoušku instantní a úsporné inscenace vykostěného Hamleta provedli s režisérem Maryškem dramaturg Čepek a herci Brousek (Otakar ml.), Holý, Lambora a Javořík. A byla to skvělá zábava, tak skvělá, že málokdo uvěřil tomu, že se nad konceptem připraveným režisérem a dramaturgem herci sešli pouhé tři hodiny před produkcí. (My, jisti si tím, že nás všichni chtějí obelhat, dobře víme, že to zakonspirovaně zkoušeli a dřeli u templářů celých čtrnáct dnů. :-)) Nad úspěchem zdařilé improvizace se v zákulisí samozřejmě rozpoutala debata. Vyplatí se „neinstantně, neúsporně a nevykostěně“ zkoušet nové inscenace často déle než dva měsíce? Na spekulace odpověděla praxe. Hned od „všedního dne divadel“ 19. listopadu pokračovaly denní zkoušky dvou připravovaných inscenací.
A tak vás můžeme, vážení diváci, srdečně pozvat do studia na Klimáčkovu skvělou černou komedii Hrobníkova dcera (Zjevení) a na hlavní scénu na nesmrtelného Gogolova Revizora. Obě tyto hry jsou plné konspirací, pokřivujících myšlení postav, ale ujišťujeme vás, že všechno v jejich inscenacích je zjevné a bude také na scéně zjeveno.
Přejeme příjemnou zábavu ve světě, kde je lepší se strachu smát než si ze strachu vymýšlet kdejaké spiknutí.
- dral -
