DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2018/2019/IV - PROSINEC
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIDivadlo městské, nebo armádní?
Hana Nováková
Už během poválečných reorganizací v roce 1945 se uvažuje o přidělení reprezentační budovy Vinohradského divadla Československé armádě. K této změně nakonec dojde až o pět let později, kdy je novým ministrem národní obrany jmenován Alexej Čepička: ten se chce podle vlastních slov „postarat o rozmach kultury v armádě“, a proto trvá na tom, že je třeba podle sovětského vzoru zřídit armádní divadlo.
Vinohradská scéna se stala Divadlem čs. armády...
Budoucnost vinohradské scény je v té době jedním z ostře diskutovaných bodů jednání Divadelní a dramaturgické rady i jejího nadřízeného orgánu, Kulturní rady ÚV KSČ: ředitel Městských divadel Jiří Frejka je podrobován vytrvalým ideologickým prověrkám. Když se objevuje vize Vinohrad jako armádního divadla, Frejka iniciativně píše ministru Čepičkovi a žádá jej o schůzku. Vypracovává podrobný návrh, jak by divadlo nadále vypadalo pod jeho vedením: kromě dramaturgického plánu zde vypisuje také „předpoklad nového personálního stavu“. V něm se sám nominuje na místo uměleckého šéfa (nikoli ředitele) a počítá nadále s dramaturgem Karlem Krausem i s podstatnou částí hereckého souboru – kromě těch, kdo vytrvale osnují jeho sesazení. V červnu 1950, necelé dva měsíce po nástupu do funkce ministra národní obrany, vydává generál Čepička armádní rozkaz, kterým zřizuje z vinohradské scény stálé armádní divadlo. Jeho soubor má ale získat nový tvar, když je po dalších jednáních Frejka shledán nežádoucím; ředitelem je jmenován představitel armády, plukovník František Prček, uměleckým šéfem režisér Aleš Podhorský.
Změnou provozovatele Vinohradského divadla je roztržena instituce Městských divadel, která měla společné nejen umělecké vedení, ale i herecký soubor. Provozovatelem menšího Komorního divadla totiž zůstává nadále pražský magistrát. Jako ředitel je proto nově jmenován režisér Ota Ornest. Ten působil donedávna jako režisér a dramaturg Realistického divadla; má herecké školení a válečné roky strávené v emigraci v Londýně ho vybavily mimořádnými jazykovými schopnostmi.
Scéna z inscenace Figarova svatba, r. Jiří Frejka, 1950
V rámci reorganizací je jmenován nejprve šéfem divadélka ve Stýblově pasáži: sál vybudovaný ve 30. letech původně nesl název Nové divadlo, nyní je přejmenován na Divadlo Komedie. A s tímto sálem získává také část hereckého souboru – herci Realistického divadla napsali – podle Ornestovy vzpomínky – každý na papírek, zda si přejí zůstat, nebo přejít s ním do Divadla Komedie. Záhy dostává Ornest zprávu, že se stává i ředitelem Komorního – a dvě scény pod jeho vedením budou novými Městskými divadly pražskými. I zde dostávají herci na výběr: Radovan Lukavský vzpomíná, že se „Vinohradské divadlo rozpůlilo vedví a my se mohli tajným hlasováním rozhodnout, kdo zůstane v Městských divadlech pražských, a tedy odejde do Ornestina, jak jsme tehdy říkali, a kdo přejde do armádního divadla, a tedy zůstane na Vinohradech. Řadě herců dalo ovšem armádní divadlo najevo, že o ně stojí.“ Vedle Lukavského za Ornestem odešli Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský, Jaroslav Marvan, Jaroslava Adamová a řada dalších. Ornest tak zahajuje se souborem sestaveným snad trochu nahodile, v němž si ale každý z herců spolupráci s ním záměrně vybral.
První premiérou Ornestových Městských divadel se stává 15. září 1950 Beaumarchaisova Figarova svatba – trochu překvapivě v režii odsunutého vinohradského ředitele Frejky. Ornest po letech vzpomíná, že ho tehdy s nabídkou oslovil sám Frejka, který měl inscenaci před prázdninami rozezkoušenou na vinohradské scéně. Vzhledem k tomu, že pět představitelů hlavních rolí svorně přešlo k Ornestovi, navrhl Frejka, že by inscenaci dokončil v Komorním divadle. „Byl by to můj dárek vašemu souboru do začátku.“ A přestože inscenace zřejmě zcela nedosáhla lehkosti Frejkových nejlepších režií, s počtem osmapadesáti repríz byla dárkem jistě vítaným a úspěšným vkročením do nové éry Městských divadel.
Scéna vinohradská, překřtěná na Divadlo československé armády, mezitím nabírá zcela jiný dramaturgický kurz: sezona je zde zahájena slavnostní premiérou původní hry Dukla, dokumentující vojenskou operaci československých jednotek na východní frontě, následovat bude sovětská Rodina s podtitulem „Hra o mládí V. I. Lenina v 10 obrazech“.
