DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2018/2019/IV - PROSINEC
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
TŘI (NEZODPOVĚZENÉ) OTÁZKYpro Juraje Deáka, režiséra a uměleckého šéfa
Divadla na Vinohradech
Režisér Juraj Deák a dramaturg Jan VedralU příležitosti jeho šedesátin a před premiérou Gogolova Revizora jsem položil několik otázek Juraji Deákovi, který je od září roku 2012 uměleckým šéfem a režisérem Divadla na Vinohradech. I profesionálním reportérům se stává, že je dotazovaný požádá, aby mu otázky poslali písemně. A i jim se stává, že se odpovědi nedomohou. Stalo se to i mně. „Promiň, já to nedám… Koho v divadle zajímá režisér? Co je zajímavého na tom, čím se trápí umělecký šéf? A jak se změnilo české divadlo, to je přece téma na disertaci…“ Když jsem tedy se svými otázkami jako novinář z leknutí hanebně pohořel, odpovím alespoň sám na otázky, jimiž mě Juraj Deák odehnal.
Milý Juro Deáku, režisér zajímá v divadle všechny, protože je tvůrcem inscenace a tato pravomoc ho opravňuje držet v rukou osud hry i osudy svých spolupracovníků. Prošel jsi léty tvrdé práce v souborových repertoárových divadlech, v Pardubicích, Ostravě, Plzni, a prokazuješ vzácný dar pokory k zájmům a potřebám komediantského spolku a jeho publika. Na Vinohradech ses svou prací začlenil do více než sto let se táhnoucí linie výrazných režisérských osobností, které našemu divadlu sloužily s vědomím, že Vinohradské divadlo a jeho program jsou vždycky víc než zájem a úspěch jednoho sebeprosazujícího se autora, herce či režiséra.
Tím se, samozřejmě, trápí umělecký šéf – a to mnohem více než režisér, zejména hostující. Vypozoroval jsem za svou životní a profesní dráhu – ostatně delší, než je tvoje, tak se té šedesátky neboj –, že jen někteří režiséři mají talent k tomu, budovat a rozvíjet soubory. Ty jsi souborotvorný režisér. Soubor činohry, který jsi vybudoval a úspěšně vedl v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, patřil v 90. letech k špičkám českého divadla. I v podmínkách nedotovaného, na komerčním základě působícího Divadla Na Fidlovačce jsi stavěl a postavil soubor. Nejen vlastními režiemi, ale také výběrem herců ke spolupráci, jejich obsazováním v celém repertoáru, vlivem na dramaturgii a zvaním dalších režisérů. Někteří herci s tebou putují už od Ostravy a z Fidlovačky.
Na Vinohradech nám bylo souzeno postarat se o generační proměnu souboru, jehož základy, budované našimi předchůdci už od 60. let, pocítily nelítostný zub času. Jak se ti to jako šéfovi daří, mohou posoudit diváci – a to i ti, které nezajímá režisér ani trápení uměleckého šéfa, ale kteří přišli do hlediště na zážitek z ansámblového divadla.
Pokud jde o proměnu divadla, máš pravdu. To je na disertaci a vyžaduje to odstup, jejž my, kteří jsme součástí neustálého českého divadelního dění, prostě nemáme. Změnilo se mnoho, ale to základní zůstalo stejné: divadlo je stále, a dnes možná ještě naléhavěji, než když jsme po škole v 80. letech začínali, místem, kde se potkávají živí lidé s živými lidmi proto, aby společně sdíleli příběhy, emoce a myšlenky. Bez režiséra jako moderátora tohoto rozhovoru jeviště s hledištěm to ale nejde.
Milý Juro, mrzí mě, žes mi neodpověděl, ale mám radost, že jsme se potkali při zajímavé práci. Přeju ti – za soubor, za divadlo a věřím, že i za diváky – všechno nejlepší a hodně síly do života a do další divadelnické dřiny.
Ptal se odpovídal si Jan Vedral.
