DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2018/2019/III - LISTOPAD
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
TŘI OTÁZKY (A JEDNA NAVÍC)pro doc. Vlastu Koubskou,
kurátorku nové scénografické výstavy
Zuzana Paulusová
Součástí letošní Noci divadel bude vernisáž scénografické výstavy, jejíž jste kurátorkou. Jaké má tato výstava téma?
Tématem je vybraná scénografie vinohradského repertoáru včera a dnes a cílem výstavy je ukázat zásadní rozdíl mezi scénografií, která se objevovala na jevišti divadla na začátku 20. století, a současnou scénografií na některých průřezových inscenacích, které patří k tradičnímu repertoáru velkého činoherního divadla a inscenují se opakovaně. Nikoli náhodou se ve výběru objevují jména významných světových i českých dramatiků, jako jsou Shakespeare, Ibsen, Čapek a další, protože jejich hry stále mají divákům co říct.
Podléhá scénografie jako obor módním trendům?
Ačkoli se práce scénografa může jevit jako individuální projev, vyjadřující jedinečné výtvarné snahy, i scénografie podléhá často módě nebo obsahuje symboly a znaky, které jsou v dané době sdělné a divákům srozumitelné. Jde jednak o celkový styl – např. secese, kubismus, expresionismus, ale i o barvy, tvary nebo způsob osvětlení. Scénografie je ovlivněna i repertoárem, např. v konverzační hře se může více odrážet módnost, od experimentální inscenace se bude jistě očekávat realizace novějších výtvarných trendů.
Je možné vymezit nejdůležitější rozdíl mezi scénickým řešením inscenací z počátku 20. století a těch současných?
Na začátku 20. století – v době otevření Vinohradského divadla – se objevovaly tendence související ještě se scénografií 19. století, tedy s iluzivním nebo ilustrativním viděním scény, zatímco moderní scénografie se snaží divadelní prostor více univerzalizovat: sdělit prostřednictvím scény, že to, co se na ní odehrává, souvisí například s obecnými etickými tématy, jež jsou lidem společná, ať se odehrávají ve středověku, v současnosti, nebo i v budoucnosti. Objevují se tendence k abstrahování tvaru a celého výtvarného znaku, i když využité metody mohou být různé.
Do jaké míry je scénické ztvárnění inscenace určeno charakterem divadelního prostoru? (Na Vinohradech by se mohlo zdát, že „zlatí andělé“ některé experimenty prostě „nedovolí“…)
Každý scénograf zřejmě uvažuje o tom, že scénu vytváří například do „zlatého portálu“, ale jeho scénografie nemusí nutně souznít s dekorativním charakterem předscény. Někteří scénografové to v úvahu berou, jiní naopak záměrně „jdou proti“ této estetice a vytvářejí cílený kontrast. Je to případ od případu a nepochybně jde především o celkové pojetí inscenace i v dalších jejích složkách. Samozřejmě jinak uvažuje scénograf v komorním prostoru, a jinak na velké scéně, jeho limity vycházejí především z technických možností jeviště. Právě zde na Vinohradech máte tu mimořádnou možnost, že můžete využívat oba typy scénických prostorů – velkou scénu a komorní Studiovou scénu. To jsou zcela rozdílné prostory, které určují nejen dramaturgii a režijní koncepci, ale právě také typ uplatněné scénografie. Vědomí blízkosti diváka na komorní scéně zcela jistě určuje odlišné pojetí a zpracování scénické podoby s důrazem na detaily, přesné materiálové využití nebo patinu. Z odstupu mnoha metrů je velká scéna vnímána více jako proměnný kompoziční celek, jehož účinnost je utvářena za pomoci dynamičtějšího uměleckého gesta.
