PŘIPRAVUJEMEVINOHRADSKÉ DIVADLO
VE SVÉ STOJEDENÁCTÉ SEZONĚ
Jan Vedral
Zatímco během divadelní sezony se v divadle zkouší, hraje a odbývají se porady a je nutno konat stovky dílčích úkonů, o prázdninách může dramaturg konečně soustředěně pracovat.
Návrhy kostýmů (Maškary) k inscenaci Konec masopustu, autorka Eva Jiřikovská
Na stole mi na konci prázdnin leží sedm textů připravovaných do nové vinohradské sezony. Není ještě bezezbytku hotovo, ale vše je připraveno k další práci, jejímž výsledkem by mělo být – a oč jiného může dramaturg nejen během sezony, ale i o prázdninách usilovat – sedm skvělých inscenací, které zaujmou, ba nadchnou náročného, zmlsaného, ale věrného vinohradského diváka. Stavba dramaturgického plánu je složitá simultánní šachová partie. Vždy je tu pochyba – vybrali jsme správně? Vzhledem k publiku a potřebám veřejného prostoru? K možnostem a ambicím souboru? K osobnostem inscenátorů a povinnosti k talentu hereček a herců? K ekonomickým a provozním možnostem divadla? Ke stavu obce, pro kterou pracujeme?
V textech na stole se různými hlasy ozývá několik desítek postav z těchto sedmi her. Každá má svůj osobní příběh, který má ambici dovyprávět, a učinit ho tak částí megapříběhu naší společnosti. Každá má své naděje a touhy a názory, některé překvapivě rozumné, jiné naprosto pitomé. Všechny chtějí být slyšeny a vnímány. Ve stále brutálnějším překřikování postpravdivého světa, který jsme si pro svůj život vytvořili či nechali vnutit, mají příběhy postav v dramatech jednu výhodu – na konci představení se dozvíme, jak to s nimi dopadne. A to snad může mít vliv i na to, jak se budeme chovat ve svém vlastním životě, abychom dopadli jako jedinci i jako společnost lépe než jako oběti všemožných marketérů, kteří se snaží manipulovat našimi nadějemi, touhami, názory a příběhy.
Jistěže tedy bylo možno vybrat jinak – ale když vidí dramaturg tu přehlídku lidských typů a jejich činů a když současně vidí za okny vysušenou a vyprahlou českou krajinu, volající po kapce živé vody, a když na internetu vidí záplavu lží a výrony otrávenosti a nenávisti, volající po špetce nadhledu – řekne si – ano, vybrali jsme poctivě a odpovědně.
Josef Topol – Konec masopustu. Jedna z nejkrásnějších a nejhlubších her o českém venkově, která kdy byla napsána. Sám její jazyk je živou vodou, která usvědčuje fráze ze lži. Lež je jedem, který otrávil veřejné studny české obce.
Nikolaj Vasiljevič Gogol – Revizor. Brilantní klasická komedie, ve které se naopak lže od začátku do konce. Lhaní je jedinou kompetencí, kterou postavy musí mít k tomu, aby zastávaly postavení a držely z něj plynoucí moc. Nikoli srážka pravdy se lží, ale jedné lži s druhou, ještě větší, ještě bizarnější. „Komu se smějete? Sami sobě se smějete!“ zní slavná poslední replika hry.
Ingmar Bergman – Fanny a Alexandr. Velkolepá rodinná a společenská freska, zobrazující měšťanskou společnost počátku 20. století chvíli předtím, než ji rozvrátily světové války – první, druhá a studená. Souboj dobra a zla viděný dětskýma očima a emocemi nabitý obraz hledání lidství, lásky a srozumění.
Penelope Skinner – Linda. Ostrovní novinka z West Endu zobrazuje ve strhujícím příběhu s hlubokým vhledem do ženské duše a současně s věcným, neidealizujícím humorem srážku titulní hrdinky, úspěšné manažerky, s proměnlivostí světa a nezbytností generační obměny.
Friedrich Dürrenmatt – Návštěva staré dámy. Slavná společenská komedie klasika moderního dramatu se vrátí na vinohradskou scénu po dvaceti letech, tentokrát s Dagmar Veškrnovou Havlovou a Tomášem Töpferem v hlavních rolích. Obraz obce, která je schopna obrátit naruby své přesvědčení a etiku proto, aby s příslibem prosperity vyšla vstříc osobně motivované mstě obskurní zbohatlice, je totiž, žel, stále aktuální.
A k tomu ve zkušebně dva pohledy na českou a slovenskou současnost a její kořeny v nedávné minulosti. V českých premiérách uvedeme z repertoáru Slovenského národního divadla komedii Viliama Klimáčka Hrobníkova dcera a na jaře pak generační hru mladé autorky Barbory Hančilové Za dveřmi.
Konečný verdikt, zda jsme texty vybrali správně a na letním dramaturgickém stole je dobře připravili do zkoušek, přinesou až samotné jejich inscenace, a zejména to, jak je přijmete vy, naši diváci. Zda vám nabídnou onu kapku živé vody a špetku nadhledu a přinesou vám zážitek, který vám pomůže ne pouze přežít, ale po svém prožít horké dny, jež nás jistě v Česku ještě, obávám se, čekají.
