ZÁKULISÍNikdy není hotovo!
Musí to být krásné v těch oborech lidské činnosti, kdy pracovník dokončí svou práci, odstoupí od ní, zamne si ruce a s pocitem „je to dobré, mám hotovo a ono to tu po mně zůstane“ si vyčistí hlavu a věnuje se svému životu nebo jiné činnosti.
Scéna se zvedáním plošiny patřila k diváckým vrcholům inscenace Amadeus.
V divadle a jeho zákulisí není hotovo nikdy. Vyplývá to z podstaty scénické práce, kdy obraz, na jevišti vytvořený, existuje – pravda, často s plnou, až zdrcující intenzitou – „teď a tady“, ale pak se ve vší své složitosti rozplyne jen ve vzpomínku nebo pomysl. Toto omezené bytí divadelníkova díla souvisí s původní obřadnou funkcí divadla: trans jako zásah přesahujícího do všednodennosti, chcete-li zázrak zpřítomnění jiné skutečnosti, či ona slavná, nepojmenovatelná, ale pocítitelná, a proto očekávaná katarze (očištění) se dostavují jen občas, odměnou za usebrání, a jen na krátkou chvíli. Kdyby si tvůrce zázraku mohl zamnout ruce a říci „mám hotovo a ono to po mně zůstane“, nežili bychom už dnes v našem světě, ale v krajině zázraků. Což tedy nežijeme.
Zázrak se v zákulisí a na scéně Vinohradského divadla konal v únoru několikrát. Katarze se mohutně proháněla do posledního místečka zaplněným hledištěm při derniéře Amadea. S touhle Čičvákovou inscenací se nechtělo rozloučit ani divadlo, ani diváci – ale museli jsme. Na jevištní technologii, instalovanou pod jeviště už roku 1927(!), vystavily kompetentní orgány havarijní výměr. Plošinu, na níž v účinném scénickém obraze stoupal Amadeův génius někam nad horizont pracovitého Salieriho, tedy vznášející se „prostor úchvatu“, kde Ondřej Brousek hrál na klavír, zatímco Denny Ratajský proklínal Boha, bylo nařízeno přišroubovat ke scéně a nadále nepoužívat. Je to trnitá cesta k přípravě nezbytné rekonstrukce, cesta, která zatím přináší omezení, ale i naději, že nakonec bude mít divadlo moderní jeviště i zákulisí. Ještě dozníval mohutný potlesk nedobrovolné derniéry, a v zákulisí již pobíhali herci a režisér a říkali: „Je to dobré, ale příště, prosím tě, v té scéně zkus udělat větší pauzu.“ Tak sami vidíte, nikdy není hotovo…
Ale bude příště? Podaří se otcům (a matce) města urychlit loudavou, ale zajisté transparentní přípravu rekonstrukce, která už nyní trvá delší dobu, než během níž naši předkové divadlo od prvního kopnutí krumpáčem do slavnostního otevření zbudovali, tak, aby se Ondřej Brousek případného znovuuvedení Amadea na opravené scéně dočkal ještě zamlada?
(Zleva) Václav Vydra, Sabina Rojková, Kateřina Brožová a scénograf Hans Hoffer
na děkovačce po premiéře inscenace Ifigenie v Aulidě
Každoročně navrhuje naše divadlo Herecké asociaci výkony vinohradských herců k pozornosti její odborné poroty. Letos si tato porota z našich návrhů povšimla nominace Ondry Brouska za gigantický výkon v Ibsenově Peeru Gyntovi a zařadila jej do širší nominace. Díky i za to. Zákulisí navrhovalo také mezi jinými Daniela Bambase za mimořádný herecký výkon v Procházkově Uchu. Jsme rádi, že tento náš báječný kolega padl odborné porotě do oka, když už ne u nás, pak alespoň v mladoboleslavském divadle. Gratulujeme!
A divákům ze zákulisí připomínáme, že mají poslední příležitost stát se svou vlastní diváckou porotou a ocenit vinohradské herce a inscenace v anketě August.
Zázračná a mimořádná byla i premiéra Euripidovy Ifigenie v Aulidě. Bohové i múzy stáli při hercích a nechtěný pád herců z kulisy skončil bez jiných než mediálně nadsazených a bulvarizujících následků. Zákulisí pobouřeně zaznamenalo, že divadelní referentka Lidovek již dva dny před premiérou ironicky dehonestovala skvělé představitele Klytaiméstry (Kateřina Brožová) a Agamemnona (Václav Vydra), a je zvědavé, zda linie „futuristické kritiky“ bude v tomto deníku pokračovat. Zákulisí však považuje za další malý zázrak, že Ifigenie byla – po pěti letech – první recenzovanou inscenací DnV v Lidových novinách!
Samozřejmě že hned po premiéře Ifigenie, namísto zamnutí rukou, následovaly připomínky, jak to příště udělat lépe a jinak. Ale to už jevištní technika na scéně montovala dekoraci další inscenace… Protože naše divadelní dílo existuje jen „teď a tady“ a v žádné galerii se k němu nebudete moci po staletích vrátit, využijte jeho krátké a zázračné existence a přijďte se podívat do hlediště – pokud možno „teď“.
- dral -
