PŘED OPONOU
Tomáš Töpfer
ředitel divadla na Vinohradech
„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla paní Müllerová Švejkovi. „Tak nám zabili Ježíška,“ povzdechl jsem si já o letošních Vánocích. O Štědrém dnu jsme se ženou zasedli k tradiční sváteční večeři. Děti už jsou dávno z domova, a tak trávíme Vánoce sami v očekávání klidného, ba nejklidnějšího večera v roce. Bohužel jsme si jej nevychutnali tak, jak bychom chtěli. Čím jsem starší, tím více mám rád tradice, a těšil jsem se na smaženého kapříka, kterého jsem sám chytil, a na bramborový salát, který báječně a podle receptu mé maminky připravuje moje manželka. Tradice se asi mění, místo klidného rozjímání se asi od páté hodiny ozývaly petardy. Co to má společného s Vánocemi, jsem nepochopil. Proč se vítá narození Krista ohňostrojem? Ani procházka po pražském Starém Městě nebyla klidná. Rachejtle létaly snad všude. Pejskové se krčili, a občas se pokoušeli někam skrýt. Procházku jsme odbyli, aby si mohli zalézt pod postel, kde se cítili nejbezpečněji. Bum, ratata, prásk, ozývaly se výstřely neustále, a z klidného večera nebylo nic. Vím, že na východě prý před 2017 lety vyšla hvězda, možná kometa, ale že by působila takový randál? Svatá noc, tichá noc se nekonala. Bylo mi to trochu líto. Radost jsem z toho neměl ani já, ani moje žena, ani moji pejskové. Snad ji měli naši asijští spoluobčané, kterým za zábavnou pyrotechniku závratně stouply tržby. Potěšilo mě jen to, že se střelný prach v Evropě používá k ohňostrojům, a ne k válčení. To byl jediný pozitivní moment letošních Vánoc. Omluvte tedy téma tohoto úvodníku, který se tentokrát výjimečně netýká divadla.
Přeji vám krásný a klidný nový rok.
