Na 21. duben 2017 připravujeme premiéru klasické Molièrovy komedie Škola žen. Autor napsal hlavní postavu, Arnolfa, původně sám pro sebe a v roce 1662 hru uváděl se svou hereckou společností. Díky svým bohatým zkušenostem a divadelní praxi věděl Molière přesně, co na diváky působí. Věděl, jak zaujmout dvůr krále Ludvíka XIV. vybraným jazykem i jak uspokojit očekávání toho nejobyčejnějšího obecenstva. Škola žen v sobě snoubí krásnou literaturu s velkou příležitostí pro herce.
Hlavní hrdina, Arnolf (Tomáš Pavelka), prakticky neodchází z jeviště a jeho postava má vskutku titánský rozsah. Herec se tak musí vypořádat s verši, a přitom zůstat věrný komickému žánru. Arnolfovi dal autor do vínku až patologickou žárlivost. Je tak posedlý strachem „z parohů“, že se rozhodne oženit svou schovankou, kterou dostal v jejích pěti letech do opatrování a od té doby ji vychovával k co největší nevzdělanosti, aby si ji mohl později vzít a „tvarovat ji jako vosk“. Jeho recept na spokojené manželství totiž spočívá v teorii, že žena nevzdělaná, která nezná nic než své vychovatele a manžela, nebude schopna muže podvádět. Drží proto Anežku (Tereza Terberová) v izolaci, v níž ji hlídají dva naprosto nemožní a o to komičtější sluhové (Marek Holý a Simona Postlerová).
Arnolfovy plány na ženitbu ovšem naruší setkání Anežky s mladým Horácem (Dominick Benedikt). Mladík v dívce probudí dosud nepoznané city a skrze lásku jí ukáže, že svět má i jiné rozměry než ty, v nichž byla vychována.
Jako jediný hlas rozumu zaznívá ve hře názor Chrysalda (Jan Šťastný), Arnolfova věrného přítele a důvěrníka, který si vzal ženu vzdělanou, ale žárlivostí nijak netrpí. Navíc, jak podotýká, je na světě mnoho důležitějších problémů než to, zda je žena věrná, či nikoli. Mezi další postavy, které zalidňují svět Molièrovy komedie, se řadí úlisný Notář (Marek Adamczyk / Vojtěch Bartoš), Horácův otec Oront (Jiří Plachý) a přítel z dálné Ameriky, Enrik (Václav Svoboda / Jiří Žák).
Vtip této komedie vychází především ze slovního jednání, ale autor využívá i jiných principů. Například v postavách sluhů se inspiruje commedií dell’arte, a výstupy sluhů proto připomínají svou fyzičností moderní klauniády. Škola žen tudíž vyžaduje množství hereckých přístupů, které se navzájem doplňují a vytvářejí bohatou strukturu. Hra díky tomu nepůsobí jednotvárně a zabydluje jeviště svébytnou poezií i výbušným pohybem. Každý divák si tak přijde na své.
Přijďte si vychutnat herecké mistrovství i krásné verše
v překladu herce Divadla na Vinohradech Jiřího Žáka a v režii Juraje Deáka.
