Ü
2021 2022

LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

ČERVEN

PROSINEC

LEDEN

ÚNOR

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

BŘEZEN

DUBEN

ČERVEN

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2021 / 2022 / VI - ÚNOR

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

TŘI OTÁZKY

Jiří Krhut, autor písniček
ke komedii Provaz o jednom konci
Vladimír Čepek

S Divadlem na Vinohradech spolupracuješ poprvé. Jaká je tvá dosavadní zkušenost s prací pro divadlo?

Pro divadlo ve smyslu psaní krátkých scénářů, skečů, a hlavně písní mám vlastně zkušenost celkem velkou, protože jsem je začal v roce 2015 psát pro představení Kabaret Bo Jarka Nohavici v jeho ostravském klubu Heligonka. Tam jsem si posléze udělal i svou vlastní one man show Varieté Krhut, kterou si sám režíruju i píšu (jak písně, tak scénky) a která se stále reprízuje dvakrát až třikrát měsíčně. Před dvěma roky mě oslovili z Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, abych otextoval písně k tehdy čerstvě vznikajícímu autorskému muzikálu Harpagon je lakomec?, k písním skladatele Borise Urbánka. Texty měl snad dělat Jiří Suchý, ale nakonec z toho sešlo. Do toho píšu texty i hudbu pro jiné interprety a možná, kdo ví, třeba se to v divadelních představeních taky objevuje.

Setkal ses někdy s Nestroyovou tvorbou? Čím tě oslovil Provaz o jednom konci?

Abych byl upřímný, nikdy předtím jsem se s jeho tvorbou nesetkal, ale jakmile jsem si začal číst scénář, který mi režisér Radovan Lipus poslal, okamžitě mě to oslovilo a bavilo. Ten inteligentní humor, ty protiklady, někdy i lehká absurdita, ale taky i jakási latentní skepse a smutek pramenící z nepoučitelného lidského pokolení. I to jsem z toho cítil. Tato forma i obsah jsou mi hodně vlastní a věděl jsem, že i když dvouměsíční termín k napsání cca 14 písní včetně textů je poměrně šibeniční, skočil jsem do toho po hlavě a musím se přiznat, že jsem se při psaní bavil. Mám radost, že jsem na to Radovanovi kývl.

Písniček zazní v inscenaci poměrně dost. Co bylo na jejich tvorbě nejtěžší?

Jak už jsem řekl, bude jich dohromady asi čtrnáct a k tomu pár scénických melodií. Snažil jsem se zůstat tam, kde si myslím, že to umím. Byl jsem osloven, abych napsal lehké, líbivé písně nebo něco jako kuplety, které budou mít vtip a hravost. Nepouštěl bych se do velkých orchestrálních kompozic, ani bych to neuměl, ale takové písničky mě baví. Nejtěžší bylo asi najít sem tam kompromis mezi slovníkem a poetikou, kterou jsem cítil já a jak ji cítil režisér. Ale tvořit pro divadlo je vždy dialog, a i když si stojím za tím, že v umění neexistuje demokracie a že by to mělo vše vycházet z jedné hlavy, tak tady jsem se snažil jít na ruku Radovanovi, protože jsem věřil, že ví, co dělá a co po mně chce. Ale šlo skutečně jen o pár slov a míst v textech. Jinak jsem od celého tvůrčího týmu, ve kterém jsou ještě dramaturgové Jan Vedral a Vladimír Čepek, dostal naprostou svobodu a držel jsem se pouze témat scénářem daných. Ale kdybych měl tedy říct, která píseň byla pro mě opravdu výzvou, tak to byla ta, ve které se vdova se svou asistentkou dohadují o tom, jak si nejlépe udržet a zvládnout svého muže. Jsem chlap, a tak jsem si ve svém okolí raději udělal mezi něžným pohlavím malý průzkum. Zbytek jsem si ve stylu přání otcem myšlenky dotvořil. A myslím si, že se písničky povedly. Mně se líbí a z prvních reakcí na první čtené i hercům, tak snad to všechno do Provazu hezky zapadne a osloví i diváky.

… pro Jiřího Krhuta, autora písniček
k inscenaci Provaz o jednom konci