2019 2020

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ŘÍJEN

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / III - LISTOPAD

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

ZÁKULISÍČísla, body, procenta

Tomáš Pavelka (Arnolf) a Tereza Císařová (Anežka)
v Molièrově komedii Škola žen, r. Juraj Deák, 2017
Žijeme ve společnosti, která upadla do područí čísel, jež sama produkuje. Jako by v číslech byly obsaženy všechny odpovědi na otázky, které si klademe, a návody k tomu, jak smysluplně naložit s darem života. Filozof Bělohradský v tom vidí past „růstu růstu“, do níž jsme se sami zahnali. Lze city a pocity kvantifikovat? Budeme o 1,4 % spokojenější či nešťastnější, vzroste-li či poklesne HDP o 1,4 „procentních bodů“ (jak se vyjadřuje dnešní ekonomizující newspeak)? Lze vyjádřit procenty či body (od nuly do sta) sílu citu, míru obav či účin uměleckého díla?

Na vrcholu své údajné civilizovanosti se dnešní člověk směje předkům, kteří svůj život řídili podle věštců a haruspiků, vyvozujících závěry o budoucnosti z vnitřností čerstvě vyvržených zvířat. Posmíváme se předchozím generacím, že se s životně důležitými rozhodnutími obracely na alchymisty a astrology. A sami věříme ekonomům, kteří se snaží přítomnost vyložit a budoucnost předurčit manipulacemi s čísly. Obrázek politických oponentů mávajících před kamerou statistikami a grafy a pokřikujících kouzelnou mantru „Já mám ale jiná čísla!“ je denní součástí naší reflexe skutečnosti. Barevným marketingovým koláčům a sloupcům, sugerujícím, že množství rovná se hodnota rovná se pravda, se ve veřejném prostoru nelze vyhnout. A to ani v zákulisí. Jaká tedy máme v Divadle na Vinohradech „čísla“?

Divácký zájem vyjadřuje počet repríz, návštěvnost (což je procento zaplněnosti hlediště) a počet diváků. Takže – při průměrné návštěvnosti 80 % (v sále se 620 sedadly) vidí při jedné repríze inscenaci 500 diváků. (Všichni pravidelnější návštěvníci našeho divadla už teď pozdvihnou obočí – zažili hlediště plné až po přístavky, ale také sál, ve kterém seděly „jen“ dvě stovky diváků. A přitom při plném sálu ne všichni diváci byli inscenací nadšeni, což platí i naopak –

i dvě stovky spokojených diváků poděkovaly za zážitek potleskem vestoje.) Končí-li inscenace při třicáté repríze, vidělo ji v průměru 15 000 diváků. Je to úspěch, nebo neúspěch, když žádný sebezprůměrovanější divák není průměrný a každý divácký zážitek je jedinečný? (Jedinečně se „líbí“, ale samozřejmě také „nelíbí“.)

Inscenace Shawova Pygmalionu se 1. listopadu dočkala svého stého představení. Tím se zařadila do pelotonu diváckých trojciferných hitů, který za Štechova ředitelování ještě před první světovou válkou otevřely operetní Dollarové princezny. Slavná Zavřelova inscenace Dykova Zmoudření dona Quijota se pár let po „Dollarkách“ hrála tuším o málo víc než desetkrát, ale dodnes se o ní studenti učí na divadelních školách. Je to hodně, nebo málo? Co je úspěch a co neúspěch?

Sabina Rojková (Julie) a Marek Lambora (Romeo) v titulních rolích
Shakespearova nejslavnějšího dramatu, r. Juraj Deák, 2015
Zvláštního skóre 57 : 57, tedy nerozhodně, dosáhl v říjnu počet repríz Molièrovy Školy žen a Shakespearova dramatu Romeo a Julie. Dva v historii vinohradského divadla nejuváděnější klasikové jsou v zápasu o čísla vyrovnaní. Rozhodnout mohou diváci. Naštěstí vztah příznivců Molièra a Shakespeara není tak polarizovaný jako vztah fandů Sparty a Slavie – přijít můžete na obojí.

Pak jsou tu body a procenta. Někteří referenti již před lety začali své texty, z nichž jen některé lze s tolerancí chápat jako recenze, opatřovat procenty, jimiž inscenaci hodnotí. V Divadelních novinách si to zjednodušili a prostě jen do tabulky zadávají body. Pět bodů – úspěch, nutno vidět, jeden bod – nestojí za vidění. Naštěstí se publikum touhle ekonomizací zážitku neřídí. Inscenaci, která má 60 % a dva a půl bodu (na vlastní riziko, průměrné), navštíví dvacet pět tisíc spokojených diváků. Co ta čísla vyjadřují? Míru frustrace referenta?

A tak vás ze zákulisí, atakováni čísly, která se tváří, že sdělují něco podstatnějšího, než ve své podstatě vyjadřují, prosíme: Věřte sami sobě a řiďte se vlastními potřebami divadelního zážitku, nikoli tím, co vám manipulace s čísly má vnutit.

Mimochodem, Landovského Hodinový hoteliér ve Studiu se hrál už osmdesátkrát a Procházkovo Ucho čtyřicetkrát. Je to úspěch, nebo neúspěch? Klesáme? Stagnujeme? Rosteme? Anebo jsou to, podle slovy vyjádřených (ne čísly, body, procenty oceněných) diváckých ohlasů skvěle strávené večery těžko vyčíslitelné hodnoty pro jednoho každého z nás?

- dral -