2019 2020

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2019 / 2020 / II - ŘÍJEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIPotíže s klasikouVlasta Chramostová (Blažena) a Rudolf Deyl ml. (Benedikt), W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, r. Jan Škoda, 1953

Eva Langšádlová

Vraťme se ještě k režiséru Janu Škodovi a k jeho vinohradským bojům za prosazení klasického repertoáru…

Po nástupu do Divadla čs. armády se Jan Škoda rozhodl posílit dramaturgii. Angažoval dramaturga Josefa Balvína, toho času v základní vojenské službě. Současně si vymohl, že v divadle zůstane i druhý dramaturg v základní službě, dr. Zdeněk Bláha.

Oba vojíni – dramaturgové pracovali aktivně v závodní stranické organizaci, ale také, spolu s Janem Škodou, na rozvolňování úzce vymezeného vojenského repertoáru. I když jeho páteř tvořila díla jako např. Východ slunce, o začátcích revoluční činnosti J. V. Stalina, nastudoval Škoda na konci sezony 1952/53 Shakespearovo Mnoho povyku pro nic s Vlastou Chramostovou a Rudolfem Deylem ml. v hlavních rolích. Důvodů pro nasazení klasického titulu bylo víc. Kromě návštěvnosti, s níž DČA bojovalo od začátku a kterou řešilo svozy od posádek, to byl i nezpochybnitelný význam klasického repertoáru pro další rozvoj souboru. Přesto se uvedení hry Mnoho povyku pro nic projednávalo na pracovní konferenci vojenských divadel. Projednávání vyústilo v resumé, že klasické hry mohou být nasazovány jen minimálně a jejich výběr musí mít přísné opodstatnění ve smyslu vojenského poslání DČA.

Jan Škoda ale na uvádění klasiky trvá. Její místo v reper­toáru vidí spolu s dramaturgy šalamounsky: „Nikoli stranou hlavní dramaturgické linie, nicméně nikoli v prvním plánu.“

V sezoně 1954/55 tak uvede DČA Ibsenovu Noru, Molièrovy Učené ženy a Schillerova Dona Carlose. Hlavní politická správa Ministerstva obrany (HPS) to sice hodnotí jako „projev zvůle dramaturgie“ a „oslabení profilu divadla“, ale ke skutečnému konfliktu dojde až v souvislosti s Tylovou Paličovou dcerou, kterou hodlá divadlo uvést na úvod sezony 1955/56.

Marka Holého uvidíme jako Vaňka (Audience)
a Jana (Motýl na anténě).
HPS povolí její uvedení s podmínkou, že s ní „bude předem projednán inscenační záměr, neboť může být závěru hry, kdy se mluví o Americe jako zemi spásy, různými živly provokačně zneužito“. To si myslela i představitelka Rozárky Antonie Hegerlíková, která prohlásila, že „nepovažuje za dnešní mezinárodně politické situace za správné, aby byla Paličova dcera uvedena“.

Jan Škoda byl ale jiného názoru a HPS po dramaturzích vzkázal, „že se hra hrát bude a nikdo mu do toho mluvit nebude“. Dramaturg Bláha k tomu pro jistotu dodal, že „taky může napsat do Literárních novin, že HPS je zaujata proti Tylovi“.

I tentokrát si Škoda prosadil svou a Paličova dcera se hrála tak, jak ji Tyl napsal. Ale kritické ohlasy na inscenace klasických titulů byly – vzhledem k úsilí, které se na jejich prosazení muselo vynaložit – více než chladné. Zdá se, že soubor nebyl schopen v těchto úkolech obstát.

Svým způsobem to dokládá i diskusní příspěvek Jiřiny Švorcové na pracovní konferenci DČA v roce 1954: „V poslední době se my, mladí členové souboru, setkáváme s vážnými nedostatky ve svém uměleckém projevu na jevišti. V Povyku, Legendě o lásce i Učených ženách jsme se přesvědčili, že nám chybí některé zásadní prvky umělecké výchovy – hlavně v otázkách hlasové a pohybové kultury. Velkou slabinou našich představení je špatná, nesrozumitelná řeč. Pohybová kultura je pak věc, která nám chybí úplně. To je věc, která, není-li vrozená, musí se naučit, a mám dojem, že naší generaci vrozená není. Vím, že každé větší divadlo v SSSR – a dočetla jsem se, že i divadla v NDR – mají své hlasové poradce i učitele tance a pohybové výchovy. Myslím, soudruzi, že zabývá-li se naše konference odstraněním nedostatků naší práce, jsou tyto dvě technické věci nadmíru zralé k projednání.“

 

Napsáno s využitím materiálů VÚA