DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2018/2019/VII - BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIDČA není jako jiná divadla!
Eva Langšádlová
Od druhé sezony přebírá funkci uměleckého vedoucího Divadla čs. armády Jan Škoda, režisér s nezpochybnitelnou praxí a zkušenostmi s vedením divadla, jehož bezvadný kádrový profil zdobí manželství s dcerou básníka S. K. Neumanna. Soňa Neumannová Škodová ale hodlá svého muže následovat všude, tedy i do angažmá. Poté, co Národní divadlo odmítlo Škodovy angažovat jako manželský pár, je DČA dobrým řešením.
Jiřina Štěpničková (Císařovna Barbora) s Jaroslavem Hurtem (Sigmund, císař římský,
král uherský) v dramatu A. Jiráska Jan Roháč, r. Jan Škoda, 1951
Ještě před Škodovým nástupem z DČA odchází Dana Medřická, Otomar Krejča a další herci. Optimistický předpoklad, že divadlo je pořád divadlo, i když má v názvu výraz „čs. armády“, se ukázal jako chybný. Umělecký program, definovaný ve zřizovacím rozkazu, umožňuje jen uvádění her „čerpajících ze života armády a z bojové tradice“. Sovětský vzor s sebou navíc nese „divadlo velkých forem“, což v tomto případě znamená velké množství postav a bohatý komparz. DČA se skutečně liší od ostatních divadel produkcí i povinnostmi členů. Po divadelních klubech se dokonce vypráví, že herci DČA musí chodit do zkoušek se lžící v botě. To je samozřejmě „zlá pomluva vzniklá z připomínky na fermanu, aby si herci vzali na zájezd příbor, protože budou pohoštěni od posádky“, jak opakovaně vysvětluje kádrovák Štrof.
Vězeňská karta Jiřiny ŠtěpničkovéNa úvod sezony pokračuje Jan Škoda v Jiráskově husitské trilogii. V bohatém obsazení Jana Roháče se najde role i pro Jiřinu Štěpničkovou. Ta tentokrát odehraje premiéru i několik dalších představení, ale na reprízu 23. října už nedorazí. Roli císařovny Barbory za ni zaskočí Vlasta Chramostová. Co přesně se stalo, se v divadle neví. Jen to, že se Štěpničková podle zahraničního rozhlasu pokusila nelegálně přejít hranice a že se jí to nepovedlo. Kolují fámy, že ji na hranicích postřelili nebo že umřela při výslechu, jak uvádí agent StB s krycím jménem Irena, který si současně stěžuje, že ředitelství DČA soubor neinformovalo a že „neuznalo za záhodno ani ohlásit prostý fakt, že Štěpničková přestává být členem divadla“.
Kapitán Štrof se hájí tím, že neměli instrukce a že museli především vyřešit zájezd do Chebu. Plukovníka Prčka a kapitána Štrofa se totiž zmocnila panika, že by se mohl ještě nějaký další člen DČA pokusit o útěk do zahraničí. Proto bylo rozhodnuto, že se na zájezd do Chebu pojede osobním vlakem, a nikoli mezinárodním, který jede přes hranice. Že vedení nemělo instrukce, je vysvětlitelné tím, že pokus Štěpničkové o emigraci byla akce Státní bezpečnosti. Poté, co herečka první provokaci prokoukla, připravili propracovanější past s podvrhem dopisu od režiséra Čápa s nabídkou filmování v zahraničí. Součástí plánu je i psychický nátlak a zastrašování, včetně nočního výslechu na StB. Tlaku čelila Štěpničková i v divadle. Kromě pomluvy, kterou šířil Štrof, že před premiérou k výročí KSČ onemocněla schválně, jí věnoval pozornost kolega Václav Špidla, který si dal závazek, že jí pomůže s politickým vzděláním. Že šlo o závazek jiného charakteru, potvrzuje kapitán Štrof, který na jeho adresu „žárlivě“ poznamenává: „Špidla sám prohlašuje, že úkol sledovati Štěpničkovou mu byl dán orgány StB.“
Před Špidlou Štěpničkovou nakonec varuje i jeho kamarád, který jí navíc prozradí, že před prázdninami „měli v divadle tajnou schůzku, kde si odhlasovali, že ji mají tzv. utopit, a že komu se to podaří, dostane vyznamenání“. Nelze se divit, že tentokrát už Jiřina Štěpničková provokaci StB neprokoukne. Emigrace se jí zřejmě jeví jako poslední východisko z bezvýchodné situace.
Napsáno s využitím materiálů uložených v ABS ČR, NA ČR a VÚA
