2018 2019

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

ČERVEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

DIVADLO NA VINOHRADECH SEZONA 2018/2019/IV - PROSINEC Divadelní měsíčník, Vydává divadlo na Vinohradech

 

 

TŘI (NEZODPOVĚZENÉ) OTÁZKYpro Juraje Deáka, režiséra a uměleckého šéfa
Divadla na Vinohradech

Režisér Juraj Deák a dramaturg Jan VedralU příležitosti jeho šedesátin a před premiérou Gogolova Revizora jsem položil několik otázek Juraji Deákovi, který je od září roku 2012 uměleckým šéfem a režisérem Divadla na Vinohradech. I profesionálním reportérům se stává, že je dotazovaný požádá, aby mu otázky poslali písemně. A i jim se stává, že se odpovědi nedomohou. Stalo se to i mně. „Promiň, já to nedám… Koho v divadle zajímá režisér? Co je zajímavého na tom, čím se trápí umělecký šéf? A jak se změnilo české divadlo, to je přece téma na disertaci…“ Když jsem tedy se svými otázkami jako novinář z leknutí hanebně pohořel, odpovím alespoň sám na otázky, jimiž mě Juraj Deák odehnal.

Milý Juro Deáku, režisér zajímá v divadle všechny, protože je tvůrcem inscenace a tato pravomoc ho opravňuje držet v rukou osud hry i osudy svých spolupracovníků. Prošel jsi léty tvrdé práce v souborových repertoárových divadlech, v Pardubicích, Ostravě, Plzni, a prokazuješ vzácný dar pokory k zájmům a potřebám komediantského spolku a jeho publika. Na Vinohradech ses svou prací začlenil do více než sto let se táhnoucí linie výrazných režisérských osobností, které našemu divadlu sloužily s vědomím, že Vinohradské divadlo a jeho program jsou vždycky víc než zájem a úspěch jednoho sebeprosazujícího se autora, herce či režiséra.

Tím se, samozřejmě, trápí umělecký šéf – a to mnohem více než režisér, zejména hostující. Vypozoroval jsem za svou životní a profesní dráhu – ostatně delší, než je tvoje, tak se té šedesátky neboj –, že jen někteří režiséři mají talent k tomu, budovat a rozvíjet soubory. Ty jsi souborotvorný režisér. Soubor činohry, který jsi vybudoval a úspěšně vedl v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, patřil v 90. letech k špičkám českého divadla. I v podmínkách nedotovaného, na komerčním základě působícího Divadla Na Fidlovačce jsi stavěl a postavil soubor. Nejen vlastními režiemi, ale také výběrem herců ke spolupráci, jejich obsazováním v celém repertoáru, vlivem na dramaturgii a zvaním dalších režisérů. Někteří herci s tebou putují už od Ostravy a z Fidlovačky.

Na Vinohradech nám bylo souzeno postarat se o generační proměnu souboru, jehož základy, budované našimi předchůdci už od 60. let, pocítily nelítostný zub času. Jak se ti to jako šéfovi daří, mohou posoudit diváci – a to i ti, které nezajímá režisér ani trápení uměleckého šéfa, ale kteří přišli do hlediště na zážitek z ansámblového divadla.

Pokud jde o proměnu divadla, máš pravdu. To je na disertaci a vyžaduje to odstup, jejž my, kteří jsme součástí neustálého českého divadelního dění, prostě nemáme. Změnilo se mnoho, ale to základní zůstalo stejné: divadlo je stále, a dnes možná ještě naléhavěji, než když jsme po škole v 80. letech začínali, místem, kde se potkávají živí lidé s živými lidmi proto, aby společně sdíleli příběhy, emoce a myšlenky. Bez režiséra jako moderátora tohoto rozhovoru jeviště s hledištěm to ale nejde.

 

Milý Juro, mrzí mě, žes mi neodpověděl, ale mám radost, že jsme se potkali při zajímavé práci. Přeju ti – za soubor, za divadlo a věřím, že i za diváky – všechno nejlepší a hodně síly do života a do další divadelnické dřiny.

 

 Ptal se odpovídal si Jan Vedral.