2018 2019

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2018/2019/I - ZÁŘÍ

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

ZÁKULISÍShow must go onGabriela Vránová (Bonita Belgraveová)
v komedii To byla moje písnička!, r. Petr Kracik, 2012

V době svého angažmá ve Vinohradském divadle napsala Olga Scheinpflugová o hemžení hereček a herců na začátku divadelní sezony: „Jakmile skončí prázdniny, nevíme vůbec, že svět je. Jediná touha všech loajálních zaměstnanců Thálie je, aby tam za okny šaten hodně pršelo. Víme dobře, i ve své domýšlivosti, že slunce je ohromná konkurence pro žárovičky našich ramp.“

Po letošním tropickém a mimořádně suchém létě chováme v zákulisí naději, že po deštivých dnech výjimečně touží i naši diváci. A i pokud by horko a slunečné dny hodlaly dále pokračovat, upozorňuje zákulisí vážené publikum, že sál divadla je klimatizován. Jediný, kdo se při představeních zapotí, jsou tedy oni „loajální zaměstnanci Thálie“.

Pamětníci v divadelním zákulisí vzpomínají, jak za totality při nástupu do nové sezony přepočítávaly soubory své řady, zjišťovalo se, kdo emigroval. Pro herce a vůbec divadelníka bylo takové rozhodnutí fatální a často znamenalo i rozloučení s milovanou profesí. Ve vinohradském zákulisí o tom vyprávěli Martin Štěpánek nebo nuceně „vyemigrovaní“ Pavel Landovský a Pavel Kohout. Vyprávět by mohla Jiřina Štěpničková, ale nevyprávěla, protože tehdejší „Vinohradští“ se se svou kolektivní zbabělostí, s níž v padesátých letech hlasovali pro „trest nejvyšší“ za estébáky vyprovokovaný pokus o emigraci, nikdy poctivě nevypořádali. Pro soubory každá emigrace vždy znamenala značnou psychickou a mravní nálož, s níž se musely vyrovnat; prakticky pak nutnost přestudovat v inscenacích repertoáru ty role, jejichž představitelé zůstali za nízkým obzorem tvořeným železnou oponou. Protože hrát se musí. Show must go on, jak se zpívá ve veleslavném hitu.

Je ještě jeden obzor, za ten se ovšem odchází bez možnosti třeba jen pomyslet na návrat. Na fermanovou nástěnku, hned vedle té, kde je vyvěšeno obsazení připravovaných inscenací, věší tajemnice souboru parte, ve kterých se dočítáme, kdo již v pozemském divadle nikdy obsazen nebude. Vinohradské zákulisí se při nástupu do nové sezony musí vyrovnat hned se třemi ztrátami. V červnu nás opustila herečka Gabriela Vránová, na vinohradské scéně vytvořila stovku rolí. Rozloučili jsme se s ní na jevišti a zaplněné hlediště ji doprovodilo do hereckého Slavína mohutným posledním potleskem.

Na začátku srpna skonal doyen souboru Ilja Racek, bylo mu 88 let. V notářsky ověřené poslední vůli si výslovně nepřál žádné rozlučkové ceremonie. Na vinohradském jevišti byl od roku 1966 jeho hlas mnohokrát mohutně slyšet, nemlčel ani v zákulisí, jako jediný z tehdejšího souboru se vzepřel a nepodepsal normalizační akt potupy – Antichartu. Přál si však odejít potichu, pokorně a nenápadně. Za Gábinu ani za Iljína nebude muset zákulisí organizovat záskoky – zdraví jim v posledních letech již nedovolilo snášet nároky pravidelného jevištního účinkování. Na premiéry do „svého“ divadla však chodili po poslední chvíle. Budou chybět nejen v zákulisí a na scéně, ale i v hledišti a vůbec v českém veřejném prostoru. Ale hrát se bude dál…

Ilja Racek (Šašek) v inscenaci Večer tříkrálový, r. Jaroslav Dudek, 1991Do poslední chvíle chodil na premiéry také překladatel a velký český divadelník Jiří Josek. Odešel v polovině srpna ve věku 68 let. Zákeřná nemoc mu už nedovolila zúčastnit se derniéry Zkrocení zlé ženy, kterou jsme v jeho překladu hráli pět let. Překlady Shakespeara byly jedním z jeho údělů. Začal překladem Romea a Julie, ten máme stále na repertoáru, rovněž tak jeho překlad Pygmalionu. Podařilo se mu přeložit 34 Shakespearových opusů, týden před smrtí se v žertu chlubil, že stihl přeložit o jeden text více než první překladatel celého Shakespearova díla Josef Václav Sládek. Vedle toho však Josek překládal i jiné dramatiky, přeložil a přebásnil desítku muzikálových libret (např. West Side Story, Hair), Ginsbergovu poezii, Kerouacovu či Saroyanovu prózu…

Za třemi divadelníky, se kterými se na úpatí nové sezony divadlo loučí, je veliké a úctyhodné dílo. Před námi, kteří dál pokračujeme v „show“, je výzva, abychom se své dílo snažili veřejnosti a divákům předat na úrovni, k níž nás zavazuje jejich odkaz.

Srážkově i teplotně vyrovnanou sezonu plnou skvělých divadelních zážitků přejí svým divákům všichni z vinohradského zákulisí.

 

- dral -