2018 2019

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2018/2019/I - ZÁŘÍ

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

NA JEVIŠTISíla velkých (i menších) příběhů

Zuzana PaulusováVáclav Vydra (Agamemnón) a Sabina Rojková (Ifigenie)
v inscenaci Ifigenie v Aulidě, r. Martin Čičvák, 2018

Podle etymologického slovníku je příběh něco, co se stalo při běhu (rozumějme: při životaběhu). Příběhy patří k životu člověka odedávna a divadlo je odedávna svým divákům předkládá jedinečným způsobem: prostřednictvím živých herců a v čase a místě TEĎ a TADY.

V hledišti pak vzniká dočasné společenství, ve kterém diváci prožitek z předváděného děje sdílejí, ať jde o společný smích, nebo dojetí. (Mimochodem, pokud pro nás večer strávený v divadle znamená zážitek a vybočení ze stereotypu „normálních“ večerů, pak můžeme společenské oblečení chápat nikoli jako otravnou povinnost, nýbrž jako určité „rituální roucho“, které nám pomáhá se na tento prožitek připravit a vnitřně naladit…)

Divadlo na Vinohradech má na repertoáru řadu velkých příběhů, situovaných jejich autory do různých dob a míst. Přijměte pozvání na tři z těchto inscenací, s jejichž hrdiny můžeme prožívat situace podobné našim zkušenostem i děje odkazující k tomu, co je nadčasové a nadosobní. Velký řecký básník Euripidés napsal svoji hru Ifigenie v Aulidě v 5. stol. př. n. l., ovšem, jak jsme se už opakovaně přesvědčili, její síla spolehlivě působí na diváky i v roce 2018. Začátek trojské války: Paris únosem krásné Heleny hluboce ponížil jejího manžela Menelaa. Achajské loďstvo se chystá za odplatu pokořit pyšnou Troju, ale už příliš dlouho čeká v Aulidě na příznivý vítr. Mužstvo se bouří. Král Agamemnón, Menelaův bratr, je postaven před drtivou volbu: vojsko se nedočká příznivého větru, pokud neobětuje svou mladičkou dceru Ifigenii na oltář bohyni Artemidě. Podobně jako hrdinové dalších velkolepých antických tragédií se Agamemnón – z úradku vrtošivých bohů – ocitá v situaci, která nemá uspokojivé řešení. Zvítězí otcovská láska, nebo autorita vojevůdce? Povinnost k bratrovi a cti rodu, nebo povinnost k manželce a cit k dítěti? A uprostřed stojí nevinná dívka, jejíž život je v sázce… Euripidés navzdory obrovské propasti času předkládá živým a zasahujícím způsobem otázky osobních a nadosobních hodnot, svobody a autority i smyslu oběti. Režisér Martin Čičvák nastudoval pozoruhodnou inscenaci, v níž uvidíte známé a oblíbené herce (V. Vydra, K Brožová, P. Rychlý, S. Rojková, M. Lambora, O. Vlach a další) možná trochu jinak, než je znáte…

Marek Lambora (Franci) a Jana Kotrbatá (Anna) v dramatu Periferie, r. Martin Huba, 2017

Přibližně o dvě a půl tisíciletí později vznikl jiný velký příběh – drama Periferie českého dramatika, lékaře a legionáře Františka Langera. „Kulisy“ jsou zcela jiné – děj se odehrává ve 20. století. Mladík Franci už v životě jednou „zakopl“ a právě se vrací z ročního pobytu ve vězení. Má plán – chce se stát tanečníkem v baru a dívka Anči, s níž se seznamuje, do tohoto plánu zapadá. Jenže zasáhne osud – životem Anči už prošlo mnoho mužů a Franci při nečekaném setkání jednoho z nich zabije. V tu chvíli se začíná odvíjet nejen napínavá kriminální zápletka, ale hlavně příběh hlubokého vnitřního konfliktu mladého vraha: jak se vypořádat s vědomím neodčinitelné viny… Langer klade sugestivní etické otázky a činí tak – byť jinými prostředky – se stejnou dramatickou účinností jako jeho dávný kolega a předchůdce Euripidés. Čistá a působivá inscenace je dílem režiséra Martina Huby, hrají M. Lambora, J. Kotrbatá, I. Bareš, T. Dastlík, E. Režnarová, J. Kepka a další. Příběh Harolda a Maude z pera amerického scenáristy a producenta Colina Higginse možná na první pohled nepůsobí jako „velký“ – nikdo v něm nečelí neřešitelným rozhodnutím ani drásavým otázkám svědomí. Harold, mladík, jehož nic nebaví a který svérázným způsobem vzdoruje své autoritativní matce, se na cizím pohřbu náhodně seznámí s osmdesátiletou šlechtičnou Maude, originální dámou, která vletí do jeho života jako kometa a zásadně ho obohatí: naučí Harolda mnohému, co dosud neznal – třeba vážit si a užívat každé chvíle, být vnímavý, soucitný… „Já jsem zatím nežil,“ říká mladík, šokovaný srovnáním své dosavadní existence s životním nábojem staré dámy. Hořkosladká hra, humorná i dojemná zároveň, překvapí zápletkou i svým vyústěním… Nebo je naopak její závěr vlastně logický? V každém případě je tento „menší“ příběh inspirativní i poučný pro každého vnímavého diváka. V režii J. Deáka uvidíte H. Maciuchovou a M. Adamczyka, S. Postlerovou, Š. Vaculíkovou, V. Svobodu, J. Maryška a další.

Tři příběhy, na první pohled tak odlišné, mají leccos společného. Pomáhají nám lépe uchopit a pochopit zdánlivě chaotický svět, který nás obklopuje, a hledat a nacházet naše místo v něm.

 A proto přijďte do divadla, milí diváci. Srdečně vás zveme