2023
2024
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2023/2024 / IX – KVĚTEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ROZHOVORHerec musí pozorovat život kolem sebe
Jiří Janků
Herečka Eva Režnarová pochází z Ostravy. Po studiích na pražské DAMU prošla divadly v Olomouci a Ostravě a od roku 1994 patří ke stálicím hereckého souboru Divadla na Vinohradech. Za tu dobu zde vytvořila bezmála čtyřicet rolí, tou dosud poslední je Mattie Fae v Lettsově hře Srpen v zemi indiánů.
Eva jako Marianne, se Svatoplukem Skopalem (Johan),
Ingmar Bergman: Scény z manželského života, r. Karel Kříž, 1998Evo, vy nepocházíte z divadelní rodiny. Kdo vás tedy přivedl k divadlu?
V naší rodině se skutečně divadlu nikdo nevěnoval, tatínek byl právník a inženýr ekonomie, maminka zdravotní sestra. Nicméně ve mně oba odmala pěstovali vřelý vztah k umění a kultuře. V Ostravě, kde jsem vyrůstala, jsme společně chodili na koncerty, do divadel, vedli mě k tomu, abych hodně četla. Vyzkoušela jsem si amatérské divadlo, recitovala, hrála na klavír. V době dospívání jsem pak dlouho váhala, zda zvolit studium herectví, nebo medicíny. Nakonec vyhrálo divadlo.
Vystudovala jste tedy pražskou DAMU, kdo vás učil?
My jsme měli v ročníku tři pedagogy, velkého perfekcionistu Františka Laurina, mateřskou Janu Hlaváčovou a laskavého a kamarádského Jiřího Klema. Moc ráda na ně vzpomínám, protože se vzájemně úžasně doplňovali a dokázali nás skvěle inspirovat a nasměrovat do divadelního světa.
Po studiích na DAMU jste se vrátila na Moravu. Jak vzpomínáte na svá první angažmá v Olomouci a v Ostravě?
Po škole jsem chtěla zůstat v Praze, ale domluvené angažmá nakonec nevyšlo a já dostala na poslední chvíli nabídku z Olomouce. Přiznám, že jsem to vnímala tak trochu jako krok zpět, ale když jsem tam dojela, zrovna probíhala generálka Casonovy hry Stromy umírají vstoje. Já se posadila do hlediště a doslova mi spadla čelist z toho, jak skvěle tam všichni hráli. A hned jsem pochopila, že takové angažmá je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Šla jsem tam z role do role, měla jsem deset premiér do roka, zkrátka úžasná zkušenost. A po třech letech jsem dostala nabídku z ostravského Státního divadla, takže jsem se v podstatě vrátila domů. Soubor tam tehdy byl taky naprosto jedinečný, a navíc v Ostravě byl rozhlas a televizní studio, takže jsem tam získávala nové herecké zkušenosti nejen na jevišti, ale i za mikrofonem a před kamerou, dokonce jsem chvíli dělala i televizní hlasatelku. Zkoušela jsem stále nové věci a ohromně mě to bavilo.
Okolnosti vašeho příchodu do Divadla na Vinohradech jsou docela zajímavé. Můžete na to zavzpomínat?
Bylo to v roce 1994, já jsem byla v Ostravě už sedmou sezonu a zkoušeli jsme tam Gazdinu robu Gabriely Preissové, kde jsem hrála Evu. Shodou okolností se v té době tahle hra uváděla i tady na Vinohradech a stalo se, že kvůli nemoci kolegyně, která Evušu hrála, bylo třeba sehnat někoho na záskok, aby se nemuseli diváci posílat domů. A poněvadž jsem tady kdysi, ve třetím ročníku DAMU, hostovala, tak si na mě vzpomněli a poprosili mě, abych to na dvě reprízy vzala. Já to tehdy přijala, i když to byl velký risk, nicméně tahle role byla mému srdci tak blízká, že jsem věřila, že to zvládnu. A asi jsem to nehrála špatně, protože o přestávce za mnou přišla Jiřina Jirásková a nabídla mi angažmá.
… jako Mattie Fae Aikenová, se Zuzanou Vejvodovou (Ivy Westonová),
v inscenaci Srpen v zemi indiánů, r. Petr Svojtka, 2024Znamená to, že na Vinohradech jste už třicet let. Která zdejší role pro vás byla určující, významná nebo mezní?
Ono jich bylo víc. Přirozeně že pro herce je vždy nejdůležitější ta role, kterou zrovna zkouší, protože ji nejvíce prožívá a snaží se ji obhájit. Ale když to vezmu zpětně, tak moc ráda vzpomínám na Anežku v Nestroyově Domě čtyř letor, Lavinii v O’Neillově hře Smutek sluší Elektře nebo na Marianne v Bergmanových Scénách z manželského života. A zapomenout nemůžu ani na Luizu Homenides de Histangua z Feydeauova Brouka v hlavě, protože tuhle inscenaci jsme hráli dvacet let a to už je opravdu velký kus života.
Vaší dosud poslední rolí v DnV je Mattie Fae v Srpnu v zemi indiánů. Jak se vám ta role zkoušela a jaký k ní máte vztah?
Já jsem tuhle hru Tracyho Lettse vůbec neznala, a když jsem si ji četla poprvé, hodně jsem se smála, i když to vlastně žádná komedie není. Vnímám Mattie Fae jako velmi negativní postavu, a já bych dokonce řekla, že takhle zápornou figuru jsem dosud nikdy nehrála. Přesto jsem se ji snažila během zkoušení nějakým způsobem obhájit a dobrat se příčin jejího jednání – toho, co ji v životě potkalo a co vedlo k tomu, že se chová tak, jak se chová. Věřím, že se mi to alespoň částečně povedlo, ale premiérou tohle hledání nekončí. S každou reprízou mě napadají nové a nové věci a to je vlastně na herectví krásné.