LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

PREMIÉRAHana a její cesta na vinohradské jeviště

​Jiří Janků

Inscenace divadelní adaptace strhujícího románu Aleny Mornštajnové Hana v režii Petra Svojtky má za sebou svou premiéru, která proběhla 4. dubna 2025. O tom, zda bude její pouť na prknech našeho divadla (ať už bude působit kdekoli) úspěšná, můžete rozhodnout hlavně vy, diváci – zejména tím, že se na ni přijdete podívat. Nám jako tvůrcům nepřísluší hodnotit její kvality, i když nezastíráme, že se stala naší srdeční záležitostí a jsme připraveni za všech okolností hájit její dobrou pověst. Pokud ovšem můžeme něco objektivně zhodnotit, pak je to proces její přípravy. A v tomto směru to byl opravdu velký zážitek a zdroj čiré tvůrčí radosti.

​Zuzana Vejvodová (Rosa) a Andrea Elsnerová (Hana)
na první čtené zkoušce inscenace HanaVětšina z vás jistě zná rčení o tom, že „i cesta může být cíl“. Jedná se o moderní parafrázi hlubší filozofické myšlenky, která má kořeny ve východních učeních (zejména taoismu a zen-buddhismu), ale také v antickém Řecku nebo u některých existencialistů. Připomíná nám, že hodnota lidského konání nespočívá pouze v dosažení nějakého výsledku, ale i v samotném procesu, v prožívání, učení a bytí. V divadelním světě je onou cestou při vzniku nové inscenace samozřejmě proces zkoušení – a ten byl v případě Hany nesmírně intenzivní a tvůrčím způsobem naplňující. Od první čtené zkoušky, na kterou se přijela podívat i autorka románové předlohy Alena Mornštajnová, se podařilo celý tvůrčí tým naladit na společnou notu. Všichni herci – a že jich v inscenaci rozhodně není málo – vzali text i jeho režijní výklad za svůj a stali se v tom nejlepším slova smyslu spolutvůrci. Kreativně domýšleli motivace pro jednání svých postav, přinášeli nápady a vzájemně se v diskusích podporovali. Jejich nasazení bylo nadstandardní a stalo se jedním z klíčových stavebních kamenů celé inscenace.

Jakékoli uvedení nového divadelního textu na jeviště je vždy obrovským dobrodružstvím. Autor dlouhé měsíce pracuje na scénáři, režisér se pak spolu s dramaturgy, výtvarníky a dalšími členy tvůrčího týmu mnoho týdnů textem probírá, aby jej nakonec na první čtené zkoušce představil hercům. Počet lidí, kteří se na onom dobrodružství mohou dále podílet, tím dramaticky stoupne, v případě Hany to bylo o bezmála třicet osob. Jak to již na divadle bývá, někdo dostane v inscenaci větší roli, někdo naopak menší. V Haně je to ovšem poněkud složitější, protože se zde po vzoru antických tragédií pracuje s několikahlavým chórem. Ten má velmi důležitou dramatickou funkci, a jeho členové navíc hrají i další, drobnější postavy. V praxi to znamená, že i herci ve zdánlivě menších rolích mají velmi náročné úkoly a během zkoušení si příliš neodpočinou. A právě tady se naplno ukázaly kvality vinohradského souboru, který je na jedné straně plný velkých hereckých individualit, ale současně se dokáže prezentovat skvělou vzájemnou souhrou. Poctivá snaha a chuť dát se plně do služeb inscenace byla od počátku zřejmá doslova u všech, kdo se na jevišti objevují. Bylo až neuvěřitelné, jaká soudržnost se od prvních zkoušek vytvořila, a ještě neuvěřitelnější byla skutečnost, že se tohle společné tažení za co nejlepším výsledkem podařilo udržet až do premiéry.

Na koho se tedy můžete v inscenaci Hana těšit? Na Terezu Císařovou, Andreu Elsnerovou, Zuzanu Vejvodovou, Andreu Černou, Radku Fidlerovou, Antonii Talackovou, Naďu Konvalinkovou, Kryštofa Rímského, Jaroslava Satoranského, Marka Holého, Erika Zabruckého, Václava Hanzla, Dominicka Benedikta, Jana Krafku, Davida Steigerwalda, Vendulku Křížovou, Kateřinu Elizabeth McIntosh, Sabinu Rojkovou, Barboru Poláchovou, Alici Laksarovou a Mimický sbor DnV.