2023
2024
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2023/2024 / VII – BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
TŘI OTÁZKY… pro Jana Vedrala, šéfdramaturga DnV, při příležitosti vydání knihy Vyvětráváme…
Zuzana Paulusová
Na obálce knihy Vyvětráváme…
je Miloš Kopecký jako Woland
v inscenaci Mistr a Markétka, r. Jaroslav Dudek, 1989.Jsi editorem publikace Vyvětráváme… s podtitulem Divadlo na Vinohradech za „normalizace“, která právě vyšla ve spolupráci s Akademií múzických umění v nakladatelství Pražská scéna. Můžeš tuto knihu blíže představit?
Vedl jsem výzkumný tým, který tři roky díky grantové podpoře vědy a výzkumu Akademie múzických umění ze zdrojů ministerstva školství teatrologicky zkoumal činnost a tvorbu Divadla na Vinohradech v období, kterému jsme si zvykli poněkud protismyslně říkat „normalizace“. Pro DnV lze toto období vymezit odvoláním ředitele F. Pavlíčka v dubnu 1970 a tzv. stávkovými večery v listopadu a prosinci 1989.
Podtitul knihy upřesňuje předmět výzkumu a titul, který je citací z básně V. Dyka, jež zaznívala roku 1988 z vinohradského jeviště v podání tehdy proskribovaného zpěváka V. Merty v inscenaci Krysař, poukazuje k metodě našeho bádání.
Kniha je kolektivní monografií, obsahující studie třinácti autorů, od zkušených a uznávaných divadelních vědců, jako jsou R. Hrdinová, V. Just, T. Lazorčáková či L. Jungmannová, až po práce současných doktorandů DAMU, kteří se na zkoumanou dobu dívají s odstupem a často s údivem nad paradoxy, které pro ni byly příznačné a s nimiž se má generace „pamětníků“ musela – ne vždy slavně – vypořádávat.
Studie se zabývají jednak širšími společenskými souvislostmi, tím, jaká byla „kulturní politika“ prosazovaná kolaborantskou mocenskou elitou dosazenou okupačními vojsky, i tím, jak jí konkrétně Vinohradské divadlo dokázalo vzdorovat a současně formálně vykazovat její plnění. Ale i tím, jak se některé vinohradské osobnosti přímo podílely na formulacích a prosazování této kulturní politiky a na vzniku problematického fenoménu „normalizační popkultury“, s níž se naše společnost dodnes nedokázala vypořádat.
V publikaci, v níž je výklad bohatě doprovázen fotodokumentací, se lze dočíst o proměnách hereckého souboru, o tvorbě domácích režisérů, o pokusech o původní českou dramatiku, o výrazné proměně dramaturgie a dialogu s diváky v druhé polovině osmdesátých let, také o napínavé koexistenci Činoherního klubu, který byl v osmdesátých letech k DnV přičleněn.
Kniha je prvním uceleným pokusem o průzkum tohoto období moderní historie Vinohradského divadla, který pracuje s často nově objevenými fakty, a přesahuje tak krajinu subjektivních divadelnických memoárů a tradovaných „veselých historek z natáčení“.
Co všechno přípravě a vydání knihy předcházelo? Naráželi jste během přípravy na nějaké obtíže?
Tříletý výzkum, jehož mezifází byla vědecká konference, která se uskutečnila v DnV u příležitosti jeho 115. „narozenin“ 24. listopadu 2022, přinesl řadu potíží i překvapení.
Pokud jde o těžkosti, pak k nim nepochybně patří to, že celé zpracování historie Vinohradského divadla, které by sneslo odborná měřítka, je děravé. Vedle období protektorátu je jen velmi povrchně zbádáno období po Frejkově ředitelování a jeho nuceném odchodu, tedy celá „armádní“ padesátá léta, ale i často přehnaně mytizovaná šedesátá léta. To jsme se, alespoň okrajově, pokusili maličko napravit. A pak – zásadním problémem je vykradenost a neúplnost archivů, normalizátoři pracovali tak, aby jejich činnost, zejména tam, kde byla obskurní, nezanechávala stopy, a ještě se – poměrně úspěšně – v devadesátých letech snažili o zničení stop.
Orální historie, tedy probírání se vzpomínkami pamětníků, naráží nejen na jejich jen částečnou spolehlivost, ale také na osobní sebemýty, které všichni pěstujeme, i na lidsky pochopitelné, ale pro historické bádání falešné „ohledy“ k často již nežijícím kolegyním a kolegům. Celá „normalizace“ je ještě ve společenském vědomí zkrátka ožehavá a žhavá, vyvřelina toho špatného mezi námi ještě zdaleka nevychladla, stále nejen bublá a zavání, ale vystřeluje jedovaté zplodiny i do tváře dneška. .
Pro koho je tato publikace určena – hlavně pro divadelníky, nebo jste při přípravě mysleli i na čtenáře, kteří v době normalizace ještě nebyli na světě nebo nemají přímou zkušenost s Vinohradským divadlem?
Snažili jsme se, aby kniha odpovídala akademickým nárokům odborné veřejnosti, ale aby současně byla čtivá a užitečná i všem, kteří mají k Vinohradskému divadlu hlubší vztah, pro které v jejich životě představuje něco víc než jen jedno z mnoha příležitostných „bavišť“.
Knihu je možné zakoupit v pokladně DnV v Ibsenově ulici.