LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

PREMIÉRAHana: velké dějiny očima obyčejných lidí

​Jiří Janků

„Když nemůžeme změnit minulost, můžeme alespoň pochopit, jak nás formovala.“ Tato myšlenka rezonuje nejen v románu Aleny Mornštajnové Hana, ale i v jeho divadelní adaptaci, která na vinohradském jevišti ožije už počátkem dubna. V době psaní tohoto článku je zkoušení v plném proudu. Inscenační tým vedený režisérem Petrem Svojtkou intenzivně pracuje se všemi herci, které si do inscenace vybral, režisér s dramaturgy dolaďuje úpravy textu, finalizuje hudební, pohybovou i výtvarnou stránku nového jevištního díla a nikdo netuší, jak vše dopadne. Jsou to ty krásné, a současně velmi drásavé okamžiky, které každý divadelník prožívá před premiérou v závěrečné fázi zkoušení. Pokud tento článek čtete po 4. dubnu, dost možná už víte, jak úspěšné naše úsilí bylo. Ať to však dopadne jakkoli, vězte, že všichni, kteří se na inscenaci podílejí (a je to více než stovka lidí), dělají maximum pro to, aby divákům Vinohradského divadla předložili inscenaci, která je v tom nejlepším slova smyslu osloví.

​Zuzana Vejvodová (Rosa) a Andrea Elsnerová (Hana)
na první čtené zkoušce inscenace HanaRomán Hana, vydaný v roce 2017, se stal jednou z nejprodávanějších knih současné české literatury. Alena Mornštajnová v něm důmyslně propojila osudy několika generací židovské rodiny z malého moravského města na pozadí dramatických událostí dějin dvacátého století. Příběh mladé Miry, která se snaží pochopit tajemství své tety Hany, není jen intimním rodinným dramatem, ale zároveň působivou reflexí mapující naši minulost a řešící pocity viny, odpovědnost a traumata přenášená z generace na generaci. Děj knihy se odvíjí v několika časových rovinách, které do sebe přesně zapadají. Čtenářům se postupně odhalují jednotlivá tajemství, která se skládají v mozaiku, díky níž se nakonec rozkryje motivace jednání titulní postavy, a tím i smysl celého příběhu. Vše do sebe přesně zapadá, jako v dobře napsané detektivce. Román svou životaschopnost jednoznačně prokázal tím, že si získal srdce mnoha čtenářů. To je samozřejmě velmi výhodný základ i pro divadelní adaptaci. Složitá časová struktura vyprávění je ovšem pro inscenátory velkým oříškem a výzvou.

Uvedení nového textu na jeviště je vždy velkým dobrodružstvím. A když jde o zpracování tak emotivního a vrstevnatého příběhu, jakým je Hana, stává se toto dobrodružství ještě intenzivnějším. Inscenační tým začal již před mnoha měsíci hledat správný klíč, jak přenést tento velký příběh na jeviště, a herci, přestože do tohoto procesu hledání vstupují mnohem později, se v poslední fázi stávají jeho nejdůležitější součástí. Spolu s režisérem usilují o dosažení co nejlepšího výsledku, o vytvoření inscenace, která nejenže věrně zachytí ducha literární předlohy, ale zároveň přinese nový divadelní zážitek.

Hana je hrou velmi lidnatou, na jevišti se v ní objeví bezmála třicet účinkujících. Tak rozsáhlé obsazení vyžaduje nejen hereckou kreativitu jednotlivců, ale především dokonalou souhru celého souboru. Právě v tom tkví jedna z největších výzev inscenace. Každý z herců přináší do zkoušení vlastní pohled na svou postavu, dodává jí emoce a energii, a vše je třeba sladit tak, aby se jednotlivé výkony v interaktivní synergii propletly ve srozumitelný celek, který bude podněcovat diváckou fantazii a nabídne prostor pro vzájemné sdílení mezi jevištěm a hledištěm. Dosavadní průběh zkoušení, vzájemná důvěra a společná řeč, kterou se podařilo najít, dávají velkou naději, že by mohla vzniknout silná inscenace s velkými hereckými výkony. Držte nám tedy palce, a pokud vás zajímá, jak jsme si se všemi nástrahami poradili, pak si určitě nenechte některou z nejbližších repríz Hany ujít.