2023
2024
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2023/2024 / VI – ÚNOR
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ROZHOVORSvět se mění a my s ním
Jiří Janků
Andrea Elsnerová patří ke stálicím našeho souboru. Tato na první pohled velmi křehká dáma, ze které na jevišti vždy vyzařuje úžasná energie a živočišná radost ze hry, má na svém vinohradském kontě již bezmála padesát inscenací. V současné době zkouší roli Barbary Fordhamové v nové inscenaci Srpen v zemi indiánů v režii Petra Svojtky. Při té příležitosti jsme jí položili pár otázek.
Andrea (Nicki, kozačkářka) s Jiřím Dvořákem (Angelo),
Torsten Buchsteiner: Tango sólo, r. Petr Svojtka, 2005Andreo, kdy ses rozhodla, že se staneš herečkou, a co tě k tomu vedlo? Kdo tě inspiroval?
Jako malá jsem nesmírně ráda tančila. Kroutila jsem se před obrazovkou televize a nebylo se mnou k hnutí. V těch dobách mi rodina prorokovala, že budu „bárová tanečnice“. Nestalo se. Těsně vedle. K herectví mě přivedla paní učitelka Dagmar Víchová na základní škole. Vedla tam dramatický kroužek „Klubíčko“, do kterého jsem po přestěhování z Moravy začala docházet. Na zkoušky na konzervatoř mě taky navedla ona. Já vůbec netušila, že jsou nějaké školy, kde se herectví učí. Klaplo to naštěstí napoprvé, nevím, zda bych v sobě našla dost odvahy jít ke zkouškám další rok znovu.
Jak vzpomínáš na svá školní léta na konzervatoři? Byl to příjemný studentský život, nebo spíše léta úsilí a stresu? S tvou spolužačkou Andreou Černou sedíte nyní v jedné šatně – vzpomínáte společně občas na to, co jste na konzervatoři prožily?
Byly to krásné roky – objevování světa fantazie, objevování sebe sama. To, že jsme se s Andrejkou po letech znovu potkaly, považuji za velký dar. Je to báječné mít vedle sebe duši, která vám rozumí beze slov. Cítím to tak, jako bychom měly stejné kořeny, živila je stejná půda a voda. Andrejka mě vždycky obohatí.
První angažmá jsi získala v Mladé Boleslavi. Myslíš si, že je dobré, když jde začínající herec do oblastního divadla? Jaká byla tvoje zkušenost?
Myslím si, že začít na oblasti je pravé požehnání. Naučila jsem se disciplíně, řemeslu, pokoře. Zahrála si velké role i čurdy. Krásná zkušenost k nezaplacení.
Od roku 1999 jsi členkou souboru DnV. Jak k tomu došlo a byla to pro tebe velká změna?
Do Boleslavi se tenkrát přijela podívat na představení Pohled z mostu tehdejší ředitelka Divadla na Vinohradech Jiřina Jirásková. Nabídla mi hostování v chystané inscenaci Podzimní zahrada a v případě dobrého výsledku i následné angažmá v tomto překrásném, světlem a pozitivní energií prodchnutém divadle. Změna to byla velká, byla jsem šťastná, že jsem obstála a že budu moct tvořit v tak krásném prostoru, a zároveň smutná, že opouštím milované kamarády a kolegy. Život je změna. To je něco, co nás přesahuje, pořád jdeme kupředu, nikdy nezůstaneme stát. Svět se mění a my s ním.
Andrea (Solveig) v inscenaci Peer Gynt, autor Henrik Ibsen,
r. Martin Čičvák, 2017Kdykoli tě vidím na jevišti, v dramatických i komediálních rolích, mám pocit, že si hraní naplno užíváš. Znamená to, že tě divadlo stále baví, naplňuje a nabíjí?
Ano, pořád mě baví hrát si, hledat, nalézat, objevovat, žasnout, snít a žít. Naplno!
V současné době začínáš zkoušet roli Barbary Fordhamové v inscenaci hry Tracyho Lettse Srpen v zemi indiánů. Je jasné, že s touhle postavou se budeš lépe seznamovat teprve během zkoušení, ale můžeš nám prozradit, jak na tebe působila po prvním přečtení textu?
Víte, já neumím číst hry. Začínám textu rozumět až v okamžiku, kdy ho kolegové se mnou začnou číst, a i pak je to proces, který se táhne až do derniéry. Každá repríza může ukrývat poklad, nový pocit, vjem, pochopení druhého, pochopení sebe, krásné dobrodružství.
Inscenaci režíruje Petr Svojtka. Je to vaše první pracovní setkání?
S Petrem Svojtkou jsme se potkali před lety, v tomto divadle, při inscenaci Tango sólo, kterou režíroval. Byl to výjimečný kus, na který mám hezké vzpomínky. Na spolupráci se velmi těším.
Kromě divadla tě posluchači znají i z rozhlasu, dabingu či audioknih. Je pro tebe herectví, u kterého chybí vizuální složka, náročnější, nebo jednodušší než divadelní herectví?
Asi to pociťuju jako jednodušší. Přece jenom se při dabingu nebo při načítání knihy koncentruju jenom na to, co čtu, nemusím přemýšlet, zda i tělo promlouvá pravdivě. Na jevišti je pozornost více rozšířená do prostoru.
Čemu se ráda věnuješ, když zrovna nepracuješ? Co tě baví a těší?
Mou velkou celoživotní láskou jsou knihy, hudba a obrazy. Těší mě procházky přírodou a situace, kdy cítím ve vzduchu radost, spokojenost, klid a pohodu. Děkuju za krásné otázky a ať se radost šíří.