2023
2024
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2023/2024 / III – LISTOPAD
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ROZHOVORVinohradské angažmá byla skvělá nabídka
Vladimír Čepek
Čtyřiadvacetiletý talentovaný herec Petr Matyáš Cibulka vystudoval činoherní herectví na DAMU a od roku 2022 je členem vinohradského hereckého souboru. Od svého příchodu stihl nastudovat už několik zajímavých rolí, jeho zatím největší hereckou příležitostí je Daníček v inscenaci Danny Smiřický. Zcela z jiného soudku je Burns – postava z komedie W. Allena Nepijte tu vodu, jejíž zkoušky začaly v polovině října.
Petr Matyáš Cibulka (Daníček), v pozadí Tomáš Pavelka (Danny)
a Aleš Petráš (Errol),
Josef Škvorecký – Jan Vedral: Danny Smiřický, r. Radovan Lipus, 2023Jak ses dostal k divadlu? Hrál jsi v amatérském nebo ochotnickém divadle?
Začínal jsem v Divadle Jesličky v Hradci Králové. Chodil jsem tam asi od devíti let a postupně tomu začal věnovat veškerý volný čas. Zhruba od třinácti let na střední škole to byl můj primární zájem.
Pak jsi vystudoval činoherní herectví na DAMU. Mnoho herců dnes bezprostředně po absolutoriu nevstupuje do angažmá, a preferují jít tzv. na volnou nohu. Proč ses rozhodl pro angažmá? A rovnou v Divadle na Vinohradech…
Já jsem asi pragmatik a šel jsem sem do angažmá z toho důvodu, že to byla skvělá nabídka, a zároveň je to fajn, co se týče zajištění. Je pravda, že spousta mladých herců chce jít na volnou nohu, být free, nikde se nevázat, ale často si neuvědomují, co všechno to znamená, že život na volné noze není úplně jednoduchý. To, že člověk dělá projekty, neznamená, že má zaplacenou práci.
Máš na Vinohradech za sebou už několik rolí – která z nich byla pro tebe největší výzvou?
Zcela jistě to byl Danny Smiřický, Daníček. Byla to hodně velká role, přišla hned jako druhá a nejvíc mě na tom bavil ten saxofon. (Matyáš se přímo pro roli Daníčka naučil hrát na saxofon – pozn. red.)
Hrál jsi někdy předtím na saxofon?
Nikdy.
Takže ses to učil od začátku, ale evidentně ti to šlo, což je vidět na výsledku.
Záleží, jak kdy, jak často zrovna hraju. Ale snažím se tomu věnovat a rozhodně mě to baví. A je to věc, kterou jsem si vždycky přál zažít v divadle nebo ve filmu, že se člověk pro roli musí něco takového naučit.
… jako Velmistr, Lope de Vega: Vzpoura lásky, r. Pavel Khek, 2023Začínáš zkoušet hru Woodyho Allena Nepijte tu vodu. Mohl bys nám představit svou postavu?
Hraju pana Burnse, což je sice menší postava, ale myslím, že svým významem si určitě dokáže ve hře získat místo. Je to kariérní diplomat, mladičký, ochotný člověk, který prostě dělá to, co mu ostatní řeknou. Víc k té postavě ještě úplně nevíme a musíme to s režisérem Jurajem Deákem a Viktorem Javoříkem najít, protože budu sekundovat hlavně Viktorovi.
Baví tě humor Woodyho Allena? Nebo ti vyhovuje jiný typ humoru?
Jako první film od Woodyho jsem viděl Půlnoc v Paříži, to mě docela bavilo. Ale asi před týdnem jsem poprvé viděl Annie Hallovou a to bylo skvělé, ten humor mi přijde velice inteligentní. A humor, který mám nejraději? To je asi ten, který děláme s klukama ve Švanďáku, to znamená absurdní dada humor. Čím větší blbost uděláš a zvládneš to a začneš se smát, tak tím lépe.
Tím jsme se dostali k tvému působení v souboru Ductus Deferens. Mohl bys nám ho trochu představit?
Ductus deferens – pro toho, kdo není klasický latinář – znamená chámovod. Založili jsme to se spolužáky, s Markem Frňkou, Tomášem Čapkem, Honzou Staňkem, Bárou Vágnerovou ve druháku na DAMU. Chtěli jsme dělat něco jiného, než jsme dělali ve škole, něco, co by bylo dost bizarní. Takže někde mezi covidovými lockdowny jsme odpremiérovali první věc, která se jmenovala Ductus Deferens na druhou, a od té doby se snažíme každý rok vytvořit nějaké naše autorské představení, už druhým nebo třetím rokem máme stálou hostovačku ve Švandově divadle u Dana Hrbka, což je náš bývalý ročníkový vedoucí. Teď jsme druhou sezonu o prázdninách měli takovou tour po České republice, loni to bylo s inscenací Na políčku, tento rok s inscenací Drým Džurny a letos to bylo fakt povedené. Nejlepší zážitek.
Kdo tě zatím na tvé divadelní cestě nejvíc ovlivnil?
Určitě Tomáš Pavelka, protože je to podle mě vynikající pedagog. Teď k němu chodím dělat asistenta na herecké tvorbě a to, jakým způsobem učí a jakou energii předává, jak na studenty působí a jak se k nim chová, to je naprosto excelentní. V prváku jsem pak měl Reginu Rázlovou ve svém prvním semestru, ta mi ukázala, co to znamená dělat divadlo, co se týče vložené energie. Ta mě „svlíkla do naha“, tam jsem se – obrazně řečeno – poprvé scénicky obnažil. A pana Töpfera jsem měl, všech těchto lidí si hodně vážím. A také Dana Hrbka, je to velká škoda, že už na té škole není.
Kde vidíš sám sebe za deset let?
Myslím, že tak před pěti lety jsem se viděl v Hollywoodu jako obrovská zahraniční hvězda, jako Christoph Waltz, akorát z České republiky. Teď si začínám uvědomovat, že takovéhle sny se možná nesplní, a už si to začínám trochu přiznávat. (Smích.) Ale ne, chtěl bych pořád být v tomhle divadle, po rekonstrukci, jsem hrozně zvědavý na to, co se stane, jaká tady bude atmosféra, tvůrčí tým, toho bych chtěl být součástí. A zároveň doufám, že budu s klukama dál dělat blbosti, pořád víc a víc.
