ČERVEN

PROSINEC

SEZONA 2021 / 2022 / V - LEDEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

​ROZHOVOR

​Zuzana Paulusová

Andrea Černá pochází z Karlových Varů, ve 14 le tech odešla do Prahy studovat herectví na konzervatoři. Po studiích získala angažmá v plzeňském DJKT a pobyla tam 19 sezon, hostovala v Divadle Na Fidlovačce a v Divadle pod Palmovkou a od roku 2015 je členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech.

​Andrea Černá (Matka Åse) s Ondřejem Brouskem (Peer Gynt)
v Ibsenově dramatu Peer Gynt, r. Martin Čičvák, 2018Andreo, byla jsi ten typ holčičky, která se už od dětství touží stát herečkou?

Byla jsem hyperaktivní dítě s mnoha zájmy a to, že jsem začala studovat herectví, vlastně vyplynulo velmi klikatou cestou. Asi proto nás vyrozumění o přijetí na konzervatoř docela překvapilo.

Na studentská léta na konzervatoři vzpomínáš ráda?

Ano, spolužáky i spolužačky považuju za přátele. Patří mezi ně i moje vinohradská kolegyně Andrejka Elsnerová, se kterou sdílíme šatnu. Vzpomínám i na pedagogy, hlavně na Bořka Navrátila, který mě přiměl, abych po škole přijala angažmá v Plzni. Fascinovala mě tamní přítomnost všech čtyř múz, které můžeme v divadle potkat. Na operu a balet jsem se chodila dívat z ředitelské lóže, protože odtud bylo vidět i na celý orchestr. Obdivuju, když z ničeho umíme vykouzlit vše, a to máme jako lidé v moci.

Své druhé angažmá jsi získala v Divadle na Vinohradech. Jak se v tomto divadle cítíš?

Pro mne je důležité, jestli se s kolegy vidíme a slyšíme. Jestli spolu dokážeme laškovat, jestli si umíme vypomoci, je-li třeba. A v tomto smyslu je na Vinohradech velmi krásná společnost.

Tvojí nejnovější rolí na Vinohradech je Rachel v jevištní verzi slavného románu Miláček. Je to první z několika žen, které projdou Miláčkovým pařížským životem. Jaká je podle tebe Rachel?

I když je Rachel součástí nejnižší společenské vrstvy, je v podstatě mnohem rovnější než hlavní hrdina. Je si sebe vědoma a to se mi na ní líbí. Sama sebou nepohrdá, i když okolí se k ní tak někdy staví.

Ve své herecké knížce máš zapsáno už něco přes 10 rolí, jsou různorodé i žánrově pestré – byla některá z nich pro tebe něčím výjimečná nebo zvlášť důležitá?

Bezpochyby role Matky Åse v inscenaci Peer Gynt, také mne velmi těšila hned jedna z prvních vinohradských rolí v inscenaci Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl na Studiové scéně, a to nejen nenucenou metodikou a vtipem, se kterým autor Milan Uhde uchopil dané téma. Tehdy jsme se všemi hereckými kolegy z této inscenace došli k poznání, že si naše duše rozumějí, i když těla mlčí. Vzala jsem je s sebou i na Moravu, ukázala jim oblíbená místa a seznámila je s místním ochotnickým souborem z Dolních Bojanovic, jehož členové jsou báječní lidé a skvělí muzikanti, tudíž trávit s nimi čas je radost.

Jak ses ty, dívka ze Sudet, dostala na Moravu? Jela jsi tam navštívit přátele a už jsi neodešla?

Ano. Jela jsem navštívit své moravské přátele zrovna v době hodových slavností. Když mne kamarád vyzval a já zpívala a tančila svou první vrtěnou, pocítila jsem bytostnou přítomnost nehmotného kulturního dědictví, vonícího škrobem a péčí o výšivky krojů. Přítomnost paměti stařéčků i stařének znějící ve sborově zpívaných písních a vlající na ručně malovaných pentlích. Začala jsem se tedy vracet, kdykoli to šlo.

Na Moravě sis dokonce pořídila malou „búdu“...

Nejdřív jsem přespávala u svých přátel, v houpací síti mezi dvěma břízami, a pak byla přímo uprostřed oblasti vinohradů ke koupi malá, dvacet let nevyužívaná búda. Potřebovala kompletní opravu, což postupně, vlastníma rukama, dělám doteď a je to pro mne neocenitelná možnost přiučit se všemu, co neznám. Jediná věc, na kterou jsem pozvala firmu, byla nová střecha. Loni při tornádu jsem měla obrovské štěstí, přidržel ji zlomený strom, takže mi zůstala. 139 kroků ode mne srovnalo tornádo sousedovi búdu se zemí. Zůstala jsem v postižené oblasti přes měsíc a pomáhala jako dobrovolník likvidovat škody.

Jaký je to pocit setkat se s ničivými následky přírodního živlu?

Byla to vysoká škola. První čtyři dny jsem nemohla jíst ani spát. Katastrofální rozsah tragických důsledků těch několika málo minut trvá dodnes a je zde nepopsatelný. Ale dlužno říci, že během prvních týdnů za námi přijelo neuvěřitelné spektrum lidí z celé republiky, kteří bez ohledu na únavu i vedro tvrdě dřeli, aby nezištně pomáhali. Klobouk dolů před statečností všech postižených i všech pomocníků. Největší hrdinství se dějí potichu.

Lidé tě znají jako herečku, ale málokdo ví, že také maluješ a píšeš. Kdy jsi s psaním začala?

Patrně jsou to vedlejší účinky puberty. Když jsem si začala psát deník, mělo vše svůj rytmus, a tak jsem u veršů zůstala.

Zveřejníš to někdy?

Zveřejnění není mou hlavní motivací k psaní. Poprvé jsem své úvahy ukázala panu režiséru Smočkovi, který chtěl jednou vidět, co maluju. Místo toho jsem mu ukázala pár zápisků. Pokusím se v osmělování pokračovat i dnes.

​AŽ VYROSTUchci být stromemkaždé jarolisty obrazitobjímat oblakaa poskytnout stíni tomu kdo mnepřijde porazitVždy když se z nebe snáší déšť,vzpomínám na Tebe a taky na to,jak ráda nechala bych se svést,i když země metamorfuje v bláto.Když voda prudce padá z nebe,kapky se tříští o okna parapet,nebráním se představit si Tebe,coby průvodce pro mezihvězdný let.Jsou-li kapičky vláčné, líné,přesně tak, jako já jsem tady a teď,opila bych si Tě, lehce, vínem,koukala, jak spíš a jak točí se svět. Přijde-li na to,chci být, ne ubývat.Přijde-li na to,chci žít, ne přežívat.Až na to přijde,chci zhasnout, ne zhasínat.Až to přijde,chci umřít, ne umírat.ŠUMÍ ZURČÍ BUBLÁ KLOKOTÁvoda v celém podhradíležíc ve stínu olše hledím jakpotěr hravě dovádínechávám vážky vážit zda-lispáří se na mé nozea přemítám jak jsme malív té vesmírné rozloze       

Jak tvoříš své obrazy – maluješ olejem?

To jsem si netroufla. Jako abstraktně-realistický naivista v záloze vykám i akvarelu.

Naše povídání bych uzavřela otázkou týkající se divadla: Jak důležité je pro tebe herectví, a vůbec divadlo jako takové?

Divadlo vnímám hlavně jako filozofický prostor. Prostor ke konfrontaci odlišných úhlů pohledu i sdílení sounáležitosti. Dobru. Pravdě. Kráse. Slova, jež jsou součástí nádherné fasády Vinohradského divadla, zdobí hlavně svým obsahem. Bez divadla bych také nepoznala tak skvělé přátele, jaké mám.

Největší hrdinství se dějí potichu