DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2021 / 2022 / V - LEDEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
NA JEVIŠTI
Zuzana Paulusová
Simona Postlerová (Olga Scheinpflugová), Jan Šťastný (Karel Čapek)
a Tereza Císařová (Olga – Mimi)
v inscenaci Český román, r. Radovan Lipus, 2020Současný vinohradský repertoár nabízí divákům celkem 17 titulů, z toho osm je české provenience. Na velkém jevišti jsou to inscenace Sňatky z rozumu (V. Neff, J. Vedral), Český román (O. Scheinpflugová, J. Vedral), Balada pro banditu (M. Uhde, M. Štědroň) a Zmoudření Dona Quijota (V. Dyk), na Studiové scéně v cyklu Česká a slovenská komorní hra dvě Havlovy aktovky Motýl na anténě / Audience, dále inscenace Přidalova textu Pěnkava s Loutnou, Procházkovo Ucho a inscenace Za dveřmi (autorka B. Hančilová). Z dříve uváděných textů tohoto cyklu připomeňme úspěšnou inscenaci Landovského Hodinového hoteliéra v Rajmontově režii či působivou „dámskou“ inscenaci hry L. Lagronové Nikdy v režii K. Duškové.
Český repertoár má na Vinohradech tradici, v některých obdobích psali autoři své hry přímo pro toto divadlo a pro jeho herce. Je potěšující, že i v současnosti uvádíme texty našich domácích autorů, buď s divadlem autorsky spjatých dlouhodobě (Jan Vedral), nebo mladých a zkoumajících různá témata i možnosti souboru (Bára Hančilová).
Několik her českých autorů uvedlo Vinohradské divadlo už ve své první sezoně 1907/08 (kromě Vrchlického Godivy např. Štechovu komedii Deskový statek, Tylovu Paličovu dceru či Lešetínského kováře od S. Čecha). Nešlo však o jasnou linii, spíš o jakousi programovou „všehochuť“, včetně operet i oper (až do roku 1919 mělo divadlo kromě činohry i zpěvohru). Cíleněji se o českou dramaturgii snažil o několik let později K. H. Hilar. „Vydupal české autory, pomohl k životu i ke slávě nejedné české hře,“ řekl o Hilarovi jeden z jeho herců, B. Karen. Hilar také zachránil řadu textů českých autorů odmítnutých Národním divadlem a hledal velkého českého autora, byť s nevalným výsledkem.
Jiří Maryško (Sládek) a Marek Holý (Vaněk) v inscenaci Audience,
r. Šimon Dominik, 2019 „Když v Českém románu říká herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová Karlu Čapkovi žertem, že Vinohrady jsou nejliterárnější divadlo, je to výstižná charakteristika postavení, které v českém divadelnictví naše divadlo má od svého založení v roce 1907. S různými úspěchy a prohrami ve všech tvůrčích epochách se Vinohrady snažily pomáhat na scénu dílům českých autorů. Sám Čapek jako literát par excellence si s Vinohrady zadal nejen jako dramatik (napsal pro ně Věc Makropulos), ale i jako režisér a dramaturg, který sem přivedl F. Šrámka či F. Langera,“ připomíná šéfdramaturg Jan Vedral.
Tito autoři zůstali s vinohradskou scénou spjati a jejich díla se stále uvádějí (v několika minulých sezonách byl na repertoáru DnV Čapkův Loupežník, Langerova Periferie a Šrámkův Plačící satyr).
U her českých autorů uváděných v době, kdy se vinohradská scéna stala Divadlem československé armády, často nad kvalitou textu převažovala tendenčnost.
Počátkem šedesátých let shromáždil L. Pistorius kolem divadla řadu zkušených autorů své generace (L. Aškenazy, P. Kohout, I. Klíma, F. Pavlíček), ze sedmi premiér sezony 1960/61 uvedlo divadlo díky tomu pět českých novinek. Toto tempo ovšem nebylo možné udržet, protože okruh domácích autorů nebyl zase tak široký.
Vzhledem k rozsahu článku můžeme jen připomenout některé autory uváděné na Vinohradech v osmdesátých letech (J. Hubač, O. Daněk, J. Šotola, J. Jílek, J. Vedral), důležitou událostí bylo uvedení Topolových Hlasů ptáků v roce 1989.
„… nepředstíráme, že čeští autoři dorostli ve svých dílech geniality Shakespeara, Molièra či Čechova. V čem jsou ovšem nenahraditelní, je porozumění často rozporuplnému duchu české společnosti. Tomu, co se skrývá pod pojmenováním ,česká národní identita‘, “ dodává Jan Vedral.
Přispět ke zkoumání ducha české společnosti se snaží i dva díly cyklu Nepodvolení, věnované K. Krylovi a I. M. Jirousovi, uváděné na Studiové scéně. K inscenování připravujeme i další texty českých autorů.
Český repertoár na Vinohradech
