DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2021 / 2022 / I - SRPEN / ZÁŘÍ
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
Představujeme nové a téměř nové inscenace
NA JEVIŠTI
Turbulentní osudy Českého románu
Barbora Hančilová
Inscenaci Český román potkal velmi turbulentní osud. Premiéra se měla odehrát 20. března 2020, ale pár dní předtím byl vyhlášen první nouzový stav. V září 2020 jsme stihli inscenaci dozkoušet, odpremiérovat a také zahrát pro sestřičky a lékaře z první linie. Teď, po dalších vlnách pandemie, se tato inscenace konečně dostává i k vám jako jedna z novinek na našem repertoáru.
Český román sleduje dramatická léta prvních desetiletí 20. století; konec první světové války a vznik samostatného československého státu skrze osudy dvou umělců – Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové. Před pandemií se místy snad mohlo zdát, že se naše poklidné životy v třicetileté obnovené demokracii nikdy nemohou přiblížit dramatickým časům plným změn a zvratů, v nichž Karel a Olga žili. Pandemie nám připomněla, že i do našich životů mohou silně zasáhnout vnější okolnosti a že demokracii, v níž žijeme, je třeba bránit.
Dramatik a šéfdramaturg Jan Vedral přistoupil k adaptaci Českého románu tak, aby Olžin a Karlův příběh poodhalil co nejvíce o době svého vzniku, ale i o té naší.
Český román není jen příběhem jednoho milostného vztahu mezi mladou herečkou a starším spisovatelem, ale je příběhem étosu první republiky a končí Olžinou smrtí v roce 1968. Olgu proto Jan Vedral rozdělil do tří postav různého věku. Jako mladičká, zamilovaná Olga alternují Tereza Císařová a Jana Kotrbatá, bojující Olgu středních let, která zažívá manželské štěstí i ztrátu manžela, ztvárňuje Andrea Elsnerová, v roli Olgy – vdovy uvidíte Simonu Postlerovou. Karla Čapka citlivě a empaticky hraje Jan Šťastný.
V inscenaci vystupuje i mnoho dalších historických postav: od Tomáše Garrigua Masaryka (Petr Kostka) přes Ferdinanda Peroutku (Marek Holý) až po mocné muže nové éry (ať už nacistické, nebo komunistické), jakými byli Emanuel Moravec nebo Václav Kopecký (Jiří Plachý).
Velké dějiny určují životy postav, ale Karel a Olga nejsou bezmocní. Skrze jejich občanskou odpovědnost a práci se jim podařilo dějiny ovlivnit. Jak velká je odpovědnost jednotlivce a umělce za společnost, v níž žije? I na to se inscenace ptá.
Po pandemii se ocitáme v podobné situaci, jakou Čapek s Olgou zažili vícekrát: měli bychom obnovit, co bylo rozvráceno, a přehodnotit, co je doopravdy důležité. Jak říká Olga: „Teď bude teprve potřeba našich sil a lásky.“
Autobiografický Český román se po svém vydání dočkal velkého úspěchu. Věříme, že i naše inscenace, která si také musela na své diváky počkat, se setká s vaší přízní.
Český román nastudoval režisér Radovan Lipus, který zde mimo jiné režíroval Sňatky z rozumu, na něž Český román dramaturgicky volně navazuje. Scénu k inscenaci navrhl David Bazika, kostýmy Eva Kotková, hudbu složil Miloš Orson Štědroň.
Jan Šťastný (Karel Čapek), v pozadí Simona Postlerová,
Tereza Císařová a Andrea Elsnerová (Olga Scheinpflugová)
v inscenaci Český román
Balada pro banditu podruhé
Vladimír Čepek
Po téměř roční pauze se na jeviště Divadla na Vinohradech vrací také slavný muzikál Balada pro banditu. Režisér a umělecký šéf Juraj Deák ho začal zkoušet loni v květnu, své úspěšné premiéry se muzikál dočkal na začátku loňského října. Proběhla ještě první repríza, ale pak musel být (stejně jako všechny ostatní inscenace) kvůli podzimní vlně Covidu-19 uložen k ledu. Na začátku nové – snad už normální – sezony zažije tato inscenace svůj restart.
Nikola Šuhaj byl skutečnou historickou figurou a zahynul 16. srpna 1921. Spisovatel Ivan Olbracht pobýval několik let na Podkarpatské Rusi, zpracovával příběhy vyprávěné místními lidmi a v roce 1933 stvořil tuto legendární literární postavu, za niž dokonce dostal Státní cenu za literaturu. V polovině sedmdesátých let minulého století tento námět zpracovali Milan Uhde a Miloš Štědroň do divadelní podoby a v Divadle Husa na provázku jej nastudoval režisér Zdeněk Pospíšil, který zároveň tento text i podepsal, protože Milan Uhde byl v té době zakázaný autor.
Tato divadelní balada s písničkami se brzo stala divadelním hitem, který v sedmdesátých letech vnášel do spoutaného normalizačního prostředí závan svobody a nezkrotnosti. Ke zpopularizování tohoto titulu výrazně přispělo i filmové zpracování, které již v roce 1978 natočil na základě divadelní inscenace režisér Vladimír Sís s Miroslavem Donutilem a Ivou Bittovou v hlavních rolích. Vytvoření jednoho z nejúspěšnějších českých jevištních evergreenů na zapřenou a v konspiraci patří jako projev touhy po svobodě k výjimečným českým kulturním činům. Dílo se od doby svého vzniku stalo legendou, což dokazuje množství dalších scénických uvedení. V Divadle na Vinohradech je divadelní zpracování tohoto příběhu uváděno vůbec poprvé.
Ve scéně Davida Baziky, kostýmech Marty Roszkopf a choreografickém zpracování Venduly Poznarové na jevišti excelují Marek Lambora v roli Nikoly Šuhaje, Tereza Císařová nebo Michaela Tomešová coby Eržika, Iva Marešová jako Morana, Igor Bareš jako Mageri, Tomáš Pavelka v roli velitele četníků a další. Pozoruhodnou složkou inscenace je její hudební zpracování. Zcela nové hudební aranže známým písním připravila Iva Marešová se svou skupinou RAZAM. Tuto hudební skupinu bychom žánrově mohli označit jako world music se silnými slovanskými kořeny, potkávají se v ní hudebníci z Česka, Běloruska a Ruska. Původní trio Marešová-Yasinski-Vašíček vydalo v roce 2016 úspěšné album Kéž bouře by přišla. Později začali spolupracovat s ruským violistou Iliou Chernoklinovem a bubeníkem Radkem Doležalem.
Jejich autorské písně jsou postaveny především na zvuku akordeonu fenomenálního běloruského muzikanta Aliaksandra Yasinského a výrazném projevu zpěvačky Ivy Marešové. Nově začali právě pro seskupení, ve kterém se potkávají i s dalšími muzikanty, používat název RAZAM, což v běloruštině znamená dohromady/společně. Texty písní jsou převážně české, ale používají i běloruštinu nebo makedonštinu. Jejich živé koncerty patří k velkým hudebním zážitkům, které se diváků dotýkají svou syrovostí a autenticitou.
Tereza Císařová (Eržika) a Marek Lambora (Nikola)
v inscenaci Balada pro banditu
Slaměný klobouk aneb smích jako ozvěna pláče
Barbora Hančilová
Komedie byla v teorii umění vždycky zařazována do „nízkého“ žánru. Snad i proto, že smích samotný se vždy nejen filozofům, ale i mocným zdál jako něco podezřelého či podvratného. Smích se dokáže stát účinnou zbraní proti strachu, únavě nebo stresu.
Labicheův Slaměný klobouk sice nepatří k politickým satirám zesměšňujícím společenský řád, ale zato se zabývá lidskou přetvářkou a hloupostí. Zoufalý běh hlavního hrdiny za slaměným kloboukem, na kterém závisí jeho manželský život, nám připomene vlastní každodenní zápas s drobnými problémy. Vždy když si myslíme, že „slaměný klobouk“ už se vyřeší, přijde od života další zvrat. To, co nám v prožitku připadá jako vážné, nasvěcuje komedie s odstupem a umožňuje úlevný smích. Smích funguje jako důležitý léčivý prostředek, jehož je nám po úzkostech pandemie třeba více než jindy.
Napsat dobrou komedii přitom není snadné. Komediografové bývají často odsuzováni jako pouzí hodináři, natahující své strojky, perfektně odtikávající od pointy k pointě. Na takovou práci potřebuje autor ovšem specifický talent. Georges Feydeau, Labicheův následovník, se vsadil s autorem vážných dramat, zda si dokážou žánry „prohodit“. Komedie od autora vážných her spektakulárně pohořela. Zato vážný text Georgese Feydeaua slavil úspěch a dostalo se mu uvedení i v zahraničí.
Marek Holý (Tavernier), Ondřej Brousek (Fadinard)
a Šárka Vaculíková (Anaïs) v komedii Slaměný klobouk
Ve Slaměném klobouku od Eugèna Labiche se má Fadinard (Ondřej Brousek) ženit s Helenkou (Barbora Vágnerová), bohatou dcerkou zelináře (Pavel Rímský). Do svatebních plánů ovšem nepříjemně vstoupí klobouk, který ve Vincenneském lesíku sežral Fadinardův kůň. Klobouk patří Anaïs (Šárka Vaculíková), která se po lesíku promenovala s cholerickým důstojníkem Emilem (Marek Holý). Anaïs nemůže domů bez klobouku, protože má extrémně žárlivého manžela (Václav Vydra), a tak se utáboří i s důstojníkem u Fadinarda doma. Fadinard se vydává na hon za kloboukem, aby zachránil své manželství, Anaïsinu čest i svůj byt.
Český divák může Slaměný klobouk znát především z úpravy Voskovce a Wericha. Werich o smíchu napsat následující: „Smích – tu ozvěnu našeho pláče – to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom – nedejtež bohové – tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě.“
V Divadle na Vinohradech uvádíme původní Labicheovu verzi ve zbrusu novém překladu Michala Lázňovského a v režii Tomáše Töpfera od 16. 6. 2021.
Jiří Roskot (Noe), Marek Lambora (Bill Starbuck)
a Zuzana Vejvodová (Líza), v pozadí Igor Bareš (Rančer Curry)
v inscenaci Obchodník s deštěm
Hra, ve které prší na svět naděje!
Jan Vedral
Americký dramatik a filmový scenárista N. Richard Nash označil roku 1954 při newyorské premiéře svého Obchodníka s deštěm za „romantickou komedii“.
Roku 1957 vstoupil s nadšeným ohlasem Obchodník s deštěm na česká jeviště v inscenaci Městských divadel pražských. Režisér Rudolf Hrušínský obsadil jako prvního Starbucka Radovana Lukavského, první českou Lízou se stala Dana Medřická. Naše současná inscenace je už čtyřicátým(!) nastudováním Nashovy hry českým profesionálním divadlem.
Při prvním vinohradském uvedení Obchodníka s deštěm – to bylo hře třicet let – vystihl překladatel Milan Lukeš důvod jejího diváckého úspěchu; označil ji jako „dramatický tradicionál“. Napsal: „Tato hra vychází vstříc některým lidským potřebám, které divák uplatňuje i ve vztahu k uměleckému dílu, a k dramatu zvláště. Potřeba šťastného konce; takového, který není křečí ani pokroutkou, ale který je ústrojný, nezbytný a zasloužený.“
Zuzana Vejvodová (Líza) a Tomáš Pavelka (Fil)
v inscenaci Obchodník s deštěm
První vinohradskou Lízou (v inscenaci F. Štěpánka) byly Hana Maciuchová a Alena Procházková, prvním Starbuckem Svatopluk Skopal. Ve Stropnického nastudování z roku 2009 hráli hlavní role Andrea Elsnerová a Filip Blažek. Inscenací Juraje Deáka (v překladu Jiřího Joska) se nyní na Vinohradech ke hře vracíme již potřetí – se Zuzanou Vejvodovou jako Lízou a Markem Lamborou jako Starbuckem.
A jak je to dnes s tou potřebou šťastného konce, který by nebyl ani křečí, ani marketingovým hoaxem? Nahlédněme do hry:
Sucho a horko pustoší pole a pastviny farmářské rodiny Curryových. Citová vyprahlost sžírá duši nezadané Lízy Curryové, kterou se její otec a bratři pokoušejí neobratně a marně provdat. Šerifův pomocník Fil strádá samotou, ale po citovém úrazu se už obává „uvázat si na krk“ i pouhé štěně, natož lidskou bytost. Realisticky vzato – musíme se smířit s tím, že všechno je nanic a život nemá perspektivu.
A do tohoto rámce autor přivede naději v podobě okouzlujícího, tak trochu šestákového hrdiny a tak trochu profesionálního podvodníka s hvězdným (a zaručeně nepravým) jménem Bill Starbuck! Ten slibuje, že za sto dolarů dokáže přivolat déšť! Přesvědčí Lízu, že je krásná a žádoucí mladá žena, získá na svou stranu farmáře Curryho (Igor Bareš) a poblázní i mladšího syna Jima (Jiří Roskot), utká se s odmítavou věcností Lízina bratra Noema (Marek Adamczyk nebo Aleš Petráš), rozhýbe šerifa poklidného maloměsta (Jan Krafka) a vyláká šerifova pomocníka Fila (Tomáš Pavelka) z jeho bezpečné zdrženlivosti. Je naděje podvodníkovo šidítko, nebo něco, bez čeho se neobejdeme, chceme-li, aby na vysychající prázdnotu každodennosti zapršelo?
Inscenace byla připravena k premiéře v únoru roku 2021, poprvé jsme ji v předpremiérách zahráli koncem června. Obchodník s deštěm je v pravém slova smyslu evergreen – komedie oslovující už několikátou diváckou generaci. „Věčně se zelená“ proto, že v ní na svět prší naděje!
