DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2019 / 2020 / VII BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
VÍNOHRADSKÝ SLAVÍN
Svébytná a zajímavá Olga Scheinpflugová
Zuzana Paulusová
Spisovatel a dramatik Karel Čapek
Karel Čapek nastoupil do Vinohradského divadla jako dramaturg 1. října 1921 na popud Jaroslava Kvapila, který se po Hilarově odchodu do Národního divadla v roce 1921 ujal vedení vinohradské scény. Čapek zrovna prožíval několikaleté období naplněné především divadlem, a přivítal možnost věnovat se mu i prakticky. Zabýval se jím jako autor (v roce 1920 byla uvedena jeho hra a), jako novinář i jako člověk – sbližoval se s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Navíc ho zajímalo, „jak se dělá divadlo“, protože rád pronikal do tajů různých oborů lidské činnosti.
„Když vstoupil Čapek na živnou půdu divadelní praxe, začal poznávat zblízka herecké osobnosti, zkoumal je, okouzloval se jimi a každý den objevil na někom něco nového a zajímavého,“ napsala ve svých pamětech Byla jsem na světě Olga Scheinpflugová.
„Říkal, že herci jsou vzácným majetkem v přírodním parku národní divadelní kultury, a snažil se svědomitě každého z nich zaměstnat a vydráždit jeho tvořivost protichůdností typů, než jaké právě hrál. I jako dramaturg musel někdy udělat literární kompromis, aby se uplatnila v repertoáru osobnost toho či onoho velkého herce či herečky…“
V tehdejším pojetí obnášela funkce dramaturga v divadle především výběr titulů do repertoáru a k tomu měl Čapek díky svému rozhledu výborné předpoklady. Vinohradský repertoár té doby byl spíše eklektický, což Čapkovi sice práci usnadňovalo, ale zároveň mu to vadilo. Stejně tak mu vadila převaha měšťanského publika, přál si mít na Vinohradech i diváky z lidových vrstev. Snažil se prosazovat hodnotné hry současné i klasické a zároveň se chtěl co nejvíce přiblížit představě divadla otevřeného pro širší publikum. Proto začal krátce po svém příchodu do divadla také režírovat a postupně nastudoval sedm titulů. K nejúspěšnějším patřila Zeyerova Stará historie, jejíž premiéra se konala už 37 dní po jeho nástupu do funkce dramaturga.
„Režie se mu dařily jako všechno, co vzal do ruky,“ vzpomínala po letech Olga Scheinpflugová. „Přistupoval ke každému autoru jinak, nesnášel okázalost režijních nápadů, zvláště když byly samoúčelné, přál si, aby režisér byl ve hře všudypřítomný, ale neviditelný jako pánbůh…“
Podle předního člena souboru Zdeňka Štěpánka se Čapkovo režírování pro herce proměnilo v jakousi zábavnou hru ve hře, celé jeviště jako by se rozesmálo a roztančilo jeho neočekávanými nápady.
Kromě Staré historie nastudoval Čapek tři Molièrovy aktovky, ale i vážná dramata (např. Gheónův Chléb, Shelleyovu tragédii Cenci či Šrámkova Plačícího satyra).
Velký režijní, a hlavně autorský úspěch znamenala pro Karla Čapka světová premiéra jeho dramatu Věc Makropulos. Roli Emilie Marty hrála Leopolda Dostalová, do role Kristýny obsadil Olgu Scheinpflugovou.
Karel Čapek navíc pro divadlo objevil originálního scénografa – výpravou většiny svých režií pověřil svého bratra Josefa a ten je obohatil svou invencí.
Výpověď z funkce dramaturga podal Karel Čapek k 31. březnu 1923. Vysvětlil ji zdravotními důvody (nemocí páteře), cítil se přetížený a přepracovaný a potřeboval se soustředit na své další autorské projekty a záměry.
„Herci se s Čapkem loučili neradi, přišli na chuť jeho práci i přátelství. I on odcházel dojatě z divadelního prostředí…“ vzpomínala Olga Scheinpflugová.
Karel Čapek si Vinohradské divadlo zamiloval a vinohradský soubor se za Čapkova života k němu znovu a znovu přihlašoval. I přes různé peripetie se Čapkovy hry na vinohradské jeviště vracely a stále vracejí.
