DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2019 / 2020 / VII BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
NÁPOVĚDA
Fantazie přede nové vzory na podkladě skutečnosti…
Jan Vedral
Svatopluk Skopal (Izák Jacobi) a Regina Rázlová (Helena Ekdahlová),
I. Bergman: Fanny a Alexandr, r. Pavel Khek, 2019
Tak jako nápověda v divadle občas připomene hercům text, připomínáme zde divákům hry z repertoáru našeho divadla. Na konci článku najdete otázku, na čtvrté stránce pak odpověď.
„Všechno se může stát, všechno je možné a pravděpodobné. Čas a místo neexistují. Fantazie přede a tká nové vzory na bezvýznamném podkladě skutečnosti.“
Tato slova uzavírají první české scénické uvedení Bergmanova velkolepého filmového románu. Po skončení vzrušujícího děje plného citových vzedmutí, napětí a humoru je pronese emeritní herečka Helena Ekdahlová (R. Rázlová), babička Fanny a Alexandra, které její snacha právě nabídla společnou práci v nové Strindbergově hře. Helena otevře první knižní vydání Hry snů, „knížku v červené vazbě“, a začne nahlas číst předmluvu.
Souvislosti tohoto detailu většině diváků, kteří nejsou doma ve švédské kultuře, přirozeně uniknou. To divákům nijak nepokazí zážitek, ona „Neseveřanům“ ukrytá souvislost však nabízí další klíč k otevření bohatého obsahu Bergmanova životního opusu.
Slavný dramatik August Strindberg (1849–1912) knižně vydal Hru snů roku 1902, prvního scénického uvedení se dočkala ve Stockholmu roku 1907. To mimochodem situuje události hry Fanny a Alexandr do časů těsně před vypuknutím první světové války. S často ohlašovanou autobiografičností událostí ve Fanny a Alexandrovi je to tedy prazvláštní – Bergman se narodil teprve roku 1918. (Zemřel roku 2007.) Ano, události mají reálný základ (to ukazuje i režisérova vzpomínková kniha Laterna magika), ale i v Bergmanově světě „čas (jakoby) neexistuje“.
Hra snů patří ke švédské národní klasice, sám Bergman ji jako divadelní režisér nastudoval třikrát. Naposledy při svém dobrovolném exilu v Mnichově, kam se uchýlil po roztržce se švédskými daňovými úřady a kde také připravil Fanny a Alexandra. Hra snů je filozofická hra-obraz. Dcera boha Indry přichází na svět, aby se osobně seznámila s tím, jak zde žijí lidé. A protože „čas a místo neexistují“, putuje Dcera labyrintem lidské existence mimo přirozenou dějovou logiku.
Viktor Javořík (Alexandr), Andrea Elsnerová (Emílie Ekdahlová), Jan Šťastný (Oskar Ekdahl)
a Tereza Císařová (Fanny) v inscenaci Fanny a Alexandr
Promýšlení Strindbergova textu jako režijního úkolu tak inspiruje scenáristu Bergmana a činí z něj pokračovatele reflexe světa, kmitající mezi nahlédnutím objektivní reality a jejím naprosto subjektivním prožitkem. Svoboda citu, nadhled myšlení, celostnost obrazného pojímání existence – a také bryskní zacházení s časoprostorem, ve kterém se příčinnost setkává s náhodností, v níž se uskutečňují zázraky. Zázrak, věrohodný, ale nevysvětlitelný také zachrání Fanny (T. Císařová) a Alexandra (V. Javořík) před zkázou, kterou jim přinesl sňatek jejich ovdovělé matky Emílie (A. Elsnerová) s protestantským biskupem Vergérusem (D. Bambas).
Bergman je Strindbergovým pokračovatelem a současně inspirátorem úspěšné severské filmové vlny (Dogma 95). Fantazie tká svou látku – a svět a dnešní člověk v jejích výtvorech nachází svou podobu. Fanny a Alexandr ožívá nyní v řadě inscenací předních evropských divadel. K provedení hry je potřeba velký a znamenitý herecký soubor. Soudíme neskromně, že naše inscenace nárokům textu odpovídá.
A pokud jde o Hru snů – její auditivní adaptaci uvedl Český rozhlas roku 2010. Nápověda se ptá: Víte, kdo ze spolupracovníků Divadla na Vinohradech tuto zdařilou rozhlasovou nahrávku režíroval?
