DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2019 / 2020 / V LEDEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
NA REPERTOÁRU
Barbora Hančilová
Antonie Talacková (Matka) a Ondřej Kraus (Laco),V. Klimáček: Hrobníkova dcera (Zjevení), r. Š. Dominik, 2018Nebuďte v zimě zapadlí vlastenci a přijďte se ohřát do divadla! Na Studiové scéně uvádíme groteskní komedii Hrobníkova dcera (Zjevení) od Viliama Klimáčka, nejslavnějšího současného slovenského dramatika.
Hrobníkova dcera Gábina (Tereza Císařová) se v ní vypořádává se záchvaty zdánlivé epilepsie spojenými s vizemi. V malé horské vesničce odříznuté od civilizace se Gábině začne zjevovat Svatá rodina utíkající přes poušť. Její matka (Antonie Talacková) jí ani trochu nevěří; je to bývalá ruštinářka a ateistka, věří jen na slavnou minulost Sovětského svazu. Otec (Otakar Brousek ml.), kterého právě vyhodili z fabriky na ledničky a který každým dnem očekává apokalypsu, by z Gábininých vizí nejraději udělal byznys s prodejem svatých sošek. A Gábinin přítel Laco (Ondřej Kraus) se ze všeho nejvíc zajímá o své Karpatské vlky: samozvanou pohraniční stráž. Jenže co až se v téhle zapadlé vísce ukážou Marie a Josef v jiné podobě – jako uprchlíci hledající azyl? Zvítězí křesťanský soucit, nebo krédo Karpatských vlků „Neprojdou“?
Všechny postavy Hrobníkovy dcery jsou do určité míry „pomačkaní“ lidé. Každá z nich se cítí vykořeněná, bez kompasu v rozbouřených vodách nové doby. Proto se utíkají k různým ideologiím – o národě, velké minulosti nebo o apokalypse. Strach z cizího je u nich jen odrazem vlastní nejistoty. V předvánočním čase se pokoušejí slepit rozklížené pojivo držící rodinu a vztahy pohromadě.
Inscenace stojí na výrazných hereckých výkonech a přesné režii Šimona Dominika, který pro Studiovou scénu režíroval i Ucho a dvojici Havlových aktovek Motýl na anténě / Audience. Hudbu složil Jiří Hájek, výtvarníkem scény je Karel Čapek, kostýmy vytvořila Petra Krčmářová.
Molièrova klasická komedie Škola žen láká na velké herecké výkony. Hlavní role Arnolfa, který se zoufale bojí parohů, se ujal Tomáš Pavelka a bravurně zvládá kadenci veršů psaných v alexandrinu. Arnolfovu svěřenku Anežku, kterou si Arnolf vychovává k obrazu svému jako budoucí choť, hraje Tereza Císařová. Arnolf si myslí, že když si ženu vychová, nikdy mu nebude nevěrná a bude se chovat podle jeho přání. Zapomene na to, že každý máme svobodnou vůli a že láska není něco, co by se dalo vynutit. A proto když Anežka, vychovávaná jako v klášteře bez kontaktu s jinými lidmi svého věku, potká mladého Horáce (Dominick Benedikt), zahoří láskou o to silněji. Arnolf se ve své posedlosti zachovat si důstojnost a nebýt podveden stane o to směšnějším. Neposlouchá svého dobrého přítele Chrysalda (Jan Šťastný), který mu navrhuje podívat se na věc z druhé stránky: „Co vás to, proboha, pořád takhle bere? / Proč v budoucí ženě vidíte nepřítele? / A nebýt paroháč, to zaručí vám štěstí? / Vy vážně věříte, že naše vnitřní cena / je bez parohů navěky zaručena?“
Tereza Císařová (Anežka) a Dominick Benedikt (Horác), Molière: Škola žen, r. J. Deák, 2017
Právě ona touha spoutat druhého vlastní vůlí odporuje podstatě lásky, která se nedá ovládat. Přitom rozpor mezi touhou druhého vlastnit a podřídit vlastní vůli zažívá (asi v menší míře než Arnolf) každý z nás. Každý z nás bojuje ve vztahu k milovanému s vlastním egem a schopností důvěřovat. Arnolfovo utrpení, ale i směšnost chování jsou pro nás proto pochopitelné. Při pohledu na zoufalého žárlivce se můžeme zasmát vlastním špatným vlastnostem.
Molièrovu komedii uvádíme v překladu herce Divadla na Vinohradech Jiřího Žáka. Režie se ujal umělecký šéf Juraj Deák, scénu vytvořil Jan Dušek, kostýmy Jana Hauskrechtová.
Zapadlí vlastenci a žárlivý paroháč
