DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2018/2019/IX - KVĚTEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIProces s bandou Slánského odhalil souvislosti
Eva Langšádlová
Vladimír Šmeral v titulní roli Jiráskova dramatu Jan Hus, r. O. Haas, 1951Od sezony 1952/53 nahrazuje plukovníka Prčka na pozici náčelníka DČA kádrovák Antonín Štrof. První úkol, při kterém se spolu se svým novým zástupcem pro věci politické majorem Bejčkem osvědčí, bude posudek na Jiřinu Štěpničkovou pro potřeby soudního řízení, který sepíší spolu se státní prokurátorkou Matušínskou.
Štěpničková je v něm vylíčena jako „herečka starého typu, sobecká primadona, která neměla dobrý poměr ke kolektivu, k lidově demokratickému zřízení a ke KSČ“. Jako důkazy poslouží Štrofova historka, že před premiérou k výročí KSČ schválně onemocněla, a také repliky ze Shawovy Svaté Jany, které po únoru 1948 dostaly nový význam. Svatou Janu už jednou závodní organizace KSČ použila proti Frejkovi, nyní je za „reakční vyznění“ zodpovědná Štěpničková.
I když se nástup „mladé gardy“ prezentuje jako přerod souboru a nástup zdravých kádrů, nezkažených Frejkovým vlivem, obě Jiřiny – Švorcová i Jirásková – nejsou na Vinohradech žádnými nováčky. Jiřina Jirásková se v televizním portrétu zmiňuje dokonce o tom, že jí Frejka nabízel angažmá. Jiřina Švorcová se svými začátky na vinohradských prknech za Frejkovy éry sice také netajila, ale o nabídce angažmá se nezmínila. Přitom z materiálů ve Frejkově pozůstalosti vyplývá, že měl se slečnou Švorcovou velké plány, které na začátku roku 1949 formuloval takto: „Ačkoli dámský soubor je dosti početný a není možno uvažovat o angažování žádné dámy, žádám souhlas k občasnému hostování Jiřiny Švorcové, jejíž angažování hodlám později navrhnout jako doplnění pro nejmladší dámský obor. Připomínám, že zmíněnou herečku dalo divadlo učit, pak ji doporučilo, aby studovala na konservatoři a Akademii, a nyní by s ní chtělo spolupracovat a připravovat ji pro pozdější vstup do souboru.“
Z roku 1949 se zachoval i průvodní dopis k žádosti o angažmá, ve kterém Švorcová řediteli Frejkovi píše: „Vy víte, že jsem měla strach přijít rovnou ze školy na Vinohradské. Mám ho ještě dnes, ale budu-li moci, přijdu k Vám, a když se to nepovede, budu smutná.“
V posudku se dále vyvrací, že by Štěpničková nedostávala velké role, protože ta ve výpovědích opakovaně uvádí, že k pokusu o přechod hranic ji dovedl nedostatek pracovních příležitostí. O sledování a psychickém nátlaku ze strany StB i některých kolegů z divadla u soudu mluvit nebude. Vyšetřovatel ji totiž „varoval“, že pokud to udělá, dostane o to větší trest. Za opuštění republiky byla tehdy horní sazba pět let a to je také trest, se kterým je Štěpničková po deseti měsících vazby smířená. I když se obžalobě nepodaří dokázat jí trestný čin vlastizrady s podstatně vyšší trestní sazbou, je odsouzena k patnácti letům vězení.
Pod krycím jménem Nána se skrývala členka vinohradského souboru,
herečka Světla Svozilová. Na snímku jako Petronela von Daanová
v inscenaci Deník Anny Frankové, r. J. Strejček, 1957Kromě výše trestu zaskočilo Jiřinu Štěpničkovou (podle záznamu z jejího výslechu na StB v roce 1956) i to, že: „U hlavního líčení státní prokurátorka uvedla, že dodala senátu listinu podepsanou herci, žádajícími, abych dostala nejvyšší trest. Listina však soudem čtena nebyla a má žádost, aby bylo řečeno, kteří herci to žádají, respektive aby dokument byl přečten, byla zamítnuta.“
V dochovaných spisech ze soudního líčení ale tento materiál dodaný prokurátorkou Matušínskou zmíněn není. Nicméně herci DČA se činem Jiřiny Štěpničkové zabývali. Jiřina Jirásková to v televizním pořadu Neobyčejný život popisuje takto: „Plukovník svolal všecko osazenstvo divadla včetně nás mladých, kteří jsme s tím vůbec neměli nic společného, a odhlasovali jsme, že s jejím činem nesouhlasíme a že souhlasíme s tím, aby byla potrestána za to, že byla napojena na nějakou západní buňku. Jak jsme mohli vědět, že to není pravda?“
Písemný materiál k této schůzi se nezachoval. Ale zachovala se zpráva o stranické schůzi DČA, která byla svolána poté, co padl rozsudek a advokátka se proti němu odvolala. Hlavní referát na schůzi přednesl major Bejček, a jak hlásí agent Nána: „Referát měl veliký ohlas, a když nakonec soudruh Bejček prohlásil, že by jí dal doživotí, a nikoli jen patnáct let, tak byl spontánní potlesk.“
A rovněž před odvolacím řízením zakomponoval Vladimír Šmeral, Štěpničkové herecký kolega, její případ do projevu na odborářském sjezdu: „Urputný třídní boj, který probíhá, to je poslední naděje kapitalistických nepřátel. Přímo výstražným příkladem tohoto boje je případ bývalého Městského divadla na Vinohradech, kde herečka, která byla později odhalena jako zrádce vlasti, z jeviště demonstrativně říkala text hry s nepřátelským zaměřením proti zřízení lidové demokracie, divadla, kde byl patronem a domácím pánem zrádce Geminder, jeden z trockistické bandy Slánského. Proces s bandou Slánského odhalil souvislosti všech těchto skutečností.“
S využitím materiálů uložených v ABS ČR, NA ČR a archivu ČMKOS
