DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2018/2019/IX - KVĚTEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ROZHOVORK herectví patří i velká dávka pokory
Barbora Hančilová
Marek jako Franci v Langerově Periferii, r. M. Huba, 2017
Marek Lambora (* 1995) nastoupil do Divadla na Vinohradech hned po absolvování herecké konzervatoře. Od svého nástupu tu ztvárnil mnoho výrazných rolí. V současné době ho můžete vidět v inscenacích Revizor, Konec masopustu, Její pastorkyňa, Periferie, Romeo a Julie, Pygmalion nebo Ulity. Kromě působení v klasické činohře hrál také v černém divadle, nedávno nastudoval roli Bejbyho v muzikálu Šakalí léta a díky několika projektům má už také zkušenosti s televizním herectvím. Momentálně zkouší pod vedením uměleckého šéfa Divadla na Vinohradech Juraje Deáka postavu ambiciózního Lukea v současné tragikomedii Ahoj, krásko! (Linda).
Do Divadla na Vinohradech jsi nastoupil hned po dokončení studia na konzervatoři. Jaké pro tebe bylo přijít do prvního angažmá na tak velkou scénu?
Pro mě to bylo něco naprosto nepředstavitelného. Pro absolventa konzervatoře je angažmá ihned po maturitě velikou výhrou a štěstím. Dostat možnost vyhrát se a sledovat velké osobnosti při práci v takhle mladém věku je něco, co na škole nikdy nedostanete. Byl jsem jako houba, která sála všechno, co bylo okolo. Jako student konzervatoře jsem samozřejmě do Divadla na Vinohradech chodil a vždy jsem odcházel s pocitem, že takhle velkou scénu nikdy nebudu schopen umluvit, natož uhrát. Možná proto mě angažmá zde potkalo – vždyť se říká, že život nám do cesty staví překážky v podobě toho, čeho se nejvíc bojíme.
V DnV jsi nastudoval řadu rolí v hrách českého klasického repertoáru (Její pastorkyňa, Konec masopustu, Periferie), v zahraničních hrách (Revizor, Romeo a Julie, Pygmalion) i v současných dramatických textech (Ulity, Ahoj, krásko!). Které z těchto rolí pro tebe byly zatím nejdůležitější?
Bezpochyby Romeo a Franci v Periferii. Zkoušení Romea pro mě vlastně bylo prvním profesionálním zkoušením vůbec. Samozřejmě že na škole jsem se dotkl zkoušení velké role, jako byl Nikola Šuhaj v Baladě pro banditu, ale pořád je to školní představení, které snese malé nedokonalosti – přece jen jste ještě studentem, takže vám spousta věcí uniká. Během zkoušek Romea nesmělo uniknout nic. Jsem rád, že mi umělecký šéf Juraj Deák věřil a tuhle velkou zodpovědnost mi dal. Než jsem začal zkoušet Periferii, už jsem za sebou měl několik výše zmíněných inscenací, ale stejně to pro mě bylo nezapomenutelné. Věděl jsem, jak se zkouší a co to obnáší, tedy aspoň jsem si to myslel. Přesto ale musím říct, že Franci mě posunul zase o několik příček výš, co se týká chápání a porozumění divadlu. Navíc jsem se do Periferie zamiloval už na škole, nějak mě tohle téma oslovilo. Bylo pro mě tedy neskutečné, když jsem se viděl v obsazení v roli Franciho.
Marek a S. Rojková v titulních rolích
Shakespearova dramatu Romeo a Julie, r. J. Deák, 2015Současná britská hra Ahoj, krásko! (Linda), na které právě pracuješ, zobrazuje mimo jiné velmi dravé pracovní prostředí a bezskrupulózní přístup k budování kariéry. Vnímáš něco podobného i u divadla nebo u filmu?
Určitě. Není snadné se prosadit. Ačkoli je náš „herecký rybníček“ poměrně malý, přesto školy ročně vychrlí několik desítek vystudovaných herců, kteří čekají na příležitost, ať už v divadle, nebo před kamerou. Mít ostré lokty je tedy pro naši branži poměrně důležité. Na druhou stranu to není to jediné, co by herec měl mít. Velká dávka pokory k tomu taky neodmyslitelně patří. V inscenaci Ahoj, krásko! (Linda) je přístup aktérů ke kariéře trochu ostřejší. Je dobré mít nějaký cíl, kterého chceme dosáhnout, ale jít za ním přes mrtvoly a bez čistého svědomí a vědomí není podle mě ta správná cesta.
Důležitým tématem této hry je také všudypřítomný marketing a nutnost umět se v dnešní době „prodat“. Pociťuješ jako herec tuhle nutnost „se prodat“ na sociálních sítích i jinde?
Jako nutnost to pro herce rozhodně nevidím, i když to k tomu možná pomalu směřuje. Neříkám, že to nemůže pomoci, ale já osobně beru sociální sítě jen jako možnost nahlédnout do hercovy „kuchyně“ – podívat se na střípky z natáčení nebo na zkoušky nové inscenace.
Roli Lukea alternuješ s Jiřím Roskotem. Liší se pro tebe zkoušení s alternací oproti tomu, když pracuješ na roli bez alternace?
V Divadle na Vinohradech jsem alternován poprvé. Chvíli mi tedy trvalo, než jsem si zvykl na to, že zkoušky, které normálně mívám sám pro sebe, jsou najednou rozdělené pro nás oba. Tudíž je méně času, a proto je potřeba být na zkouškách „zapnutý“ o malinko více než normálně. Když to ale vezmu z druhé strany, máte možnost se kouknout, jak o dané situaci přemýšlí kolega, což může přinést nové vjemy, na které sám přijdete až po několikáté repríze, nebo na ně nepřijdete nikdy. Přiznám se, že mi trochu sobecky více vyhovuje zkoušení bez alternace, ale pokud máte kolegu, se kterým si rozumíte a oba stojíte nohama na zemi, jako je tomu v tomhle případě, nemůže z toho vzniknout nic špatného.
Co ti přineslo působení v černém divadle? Využil jsi nějak tyto zkušenosti při práci v Divadle na Vinohradech?
V Černém divadle Jiřího Srnce jsem účinkoval moc rád. Bylo to ještě během školy, kdy Černé divadlo vypisovalo konkurz, jelikož skládalo nový soubor, který pojede na dvouměsíční turné do Jižní Ameriky a posléze do Číny. S mým spolužákem jsme konkurz vyhráli, a tak jsme měli nejen šanci poznat úplně jinou disciplínu, kterou černé divadlo je, ale také procestovat velký kus světa. Myslím, že v černém divadle je nejdůležitější cítit rytmus a naučit se s ním pracovat. Nejen pohyby těla, ale musíte také vdechnout život předmětům, které s vámi na scéně hrají. Herci a tanečníci v černém divadle se dělí na „bílé“ a „černé“. Herec v „bílém“ je na scéně vidět – tančí, hraje a komunikuje s oživlými předměty, zatímco herec v „černém“, jak název napoví, vidět není. Proto může oživovat předměty, podle hudby, situace a komických výstupů. Rozhodně jsem tedy mohl při zkoušení v Divadle na Vinohradech uplatnit vnímání rytmu a kontrolu nad svým pohybem. Myslím, že mi to výrazně pomohlo, ať už v šermu během Romea a Julie, tanci v Periferii, či při skotačení v Její pastorkyni.
