ZÁKULISÍZákulisí nenechá diváky na holičkách
Ondřej Brousek (Ivan Alexandrovič Chlestakov) a Aleš Procházka
(Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovskij, hejtman) v komedii RevizorNa počátku nového roku neuškodí si připomenout, že bez fungujícího zákulisí by se jeviště ocitlo na holičkách.
Ustálené rčení „nechat někoho na holičkách“ používáme všichni, ale málokdo má představu, co vlastně ty „holičky“ mají znamenat. Z poučeného výkladu F. Havlové z Ústavu pro jazyk český vyplývá, že holičky mají dvojí význam. Jednak „holá zadnice“, jak je užil prozaik J. Š. Baar, především však, a na tom se shodují jazykovědci již od Jungmanna, „větvička s neuzrálým ovocem“. Tento význam se přenáší, jak sám Jungmann dále upřesňuje: „Zůstal se svými záměry na holičkách znamená – jeho záměry nedozrály, neuskutečnily se.“
Ať tak či onak, když zákulisí neumožní scéně, aby její záměry dozrály a uskutečnily se, cítí se herci skutečně tak, jako by si baarovskou holičkou sedli před ctěným publikem do mraveniště. V paměti Vinohradského divadla je uloženo, jak to vypadalo, když za stávky zpěvohry (a technického personálu, tedy zákulisí) proti Dr. Hilarovi se pokoušela činohra dále hrát, přičemž herci nejenže stavěli dekorace, oblékali se i v rychlých převlecích, obsluhovali oponu a reflektory, ale dokonce nastoupili jako uvaděči a šatnáři. Všechno se zdržovalo, nic nefungovalo, publikum bylo znechuceno.
V divadle jsou zkrátka všichni závislí na všech, a proto je třeba hned na začátku roku zákulisí i všem, kdož pomáhají tomu, aby se každý večer hrálo, ze scény hlasitě poděkovat.
Přes veškerou snahu se tu a tam nějaké ty „holičky“ přece jen vyskytnou a jen vespolným a často nezištným úsilím pracovníků divadla se je podaří překonat.
Hledištní personál, řízený inspektorkou hlediště paní Smetanovou, se oceněníhodným způsobem snaží divákům už při příchodu do divadla navodit příjemnou a sváteční náladu. Jejich úsilí nechávají někdy na holičkách mobily nezdvořilých diváků, vyzvánějící během představení, ale také potíže hromadné dopravy, ba dokonce i ta nešťastná D1. Stane se, že se divácký zájezd ozve z autobusu, který nabral zpoždění. Má se kvůli tomu zpozdit začátek představení a nechat na holičkách několik set diváků, nebo začít a ty pozdě příchozí pak nechat zvedat řady těch sedících a již inscenací zaujatých? Před začátkem představení tak (vybaveni vysílačkami) hlídají situaci a smlouvají o minutky inspicienti a inspektorka hlediště. Něco podobného se opakuje i po třetím zvonění na konci přestávky. Holičky, díky nimž čeká celá scéna připravena na pokyn inspicienta a ten zase na pokyn hledištního personálu, představují v tomto případě zejména dámské toalety v přízemí, které kapacitně nestačí genderové skladbě dnešního publika. Připravovaná rekonstrukce divadla (nyní už ve stadiu zpracovávání projektu) počítá i s tímhle problémem. Musíme být všichni trpěliví…
Zákulisí si, naštěstí, nejvíce „holiček“ vybere při generálkách. Při generálce Hrobníkovy dcery se neobjevila projekce onoho v podtitulu slibovaného zjevení. Při veřejné generálce Revizora se před přestávkou odmítla snést půlka opony. Příště se to už nestane. Stane se ale možná zase něco jiného. A tak je zákulisí ve stálé pohotovosti, vědomo si toho, že divadlo je „pochodující mimořádná událost“. I bývalý vinohradský dramaturg a režisér Karel Čapek vyslovil podiv nad tím, že se ve všem tom zdánlivém zmatku nakonec zvedne opona a hraje se. Protože scéna i zákulisí mají nakonec jedinou starost – nenechat na holičkách své diváky.
- dral -
