POZVÁNKAJak se očistit divadlem…
Zuzana Paulusová
Tereza Terberová (Jenůfa) a Dagmar Havlová Veškrnová (Kostelnička)
v dramatu Její pastorkyňa
Divadlo má v životě lidí a ve společnosti různé funkce. Mnohdy nám přináší zábavu, může se ale stát i významnou silou v boji o hodnoty – jak píše ve svém článku na první straně tohoto čísla Jan Vedral, nebo prostředkem očištění.
Už Aristotelés ve svém spisku Poetika v této souvislosti vysvětlil, jak působí proces katarze: diváci při sledování dramatu prožívají utrpení a strach spolu s hrdiny příběhu. Při obratu v ději nebo při vyřešení situace pak cítí určité očištění od strachu i utrpení, a díky tomu se mohou stát lepšími a zralejšími, aniž by sami byli takové situaci reálně vystaveni.
Pokud je příběh silný, divák vnímavý a herec přesvědčivý, může být ztotožnění diváků s dějem předváděným na jevišti vskutku intenzivní. Herci i diváci utvoří jednotu, v sále se na chvíli zastaví čas. „Jak bych se cítil/a v takové situaci? Jak bych se zachoval/a?“ ptají se diváci často sami sebe a porovnávají svou životní zkušenost s jednáním postav na jevišti.
Prožitek katarze – zasažení dějem a vnitřní očištění prostřednictvím prožitku – mohou diváci zažít na vlastní kůži v Divadle na Vinohradech díky mnoha dramatickým textům, jejichž zdařilé inscenace nabízí současný vinohradský repertoár. Stačí si vybrat…
Pokud jste ještě neviděli skvostné drama Gabriely Preissové
Její pastorkyňa, které nastudoval režisér M. Františák, může být právě toto představení příležitostí k podobnému prožitku. Za pozornost stojí fakt, že zkušenost s „očištěním“ prostřednictvím účasti na dramatickém příběhu mají nejen diváci, ale i zúčastnění herci.
Dagmar Havlová Veškrnová, představitelka Kostelničky z tohoto dramatu, o práci na své roli před časem řekla:
Zleva: Denny Ratajský (kněz John Hale) a Tomáš Pavelka (John Proctor) v dramatu Čarodějky ze Salemu
„Hra má duchovní rozměr antické tragédie, proto je to také jedna ze základních her české dramatiky. Už od dob antiky se hovoří o tom, že tragédie má v divákovi vyvolávat silné city, které na něj mají působit očistně, a stejně tak toto očištění – katarzi – vnímá i herec, který v tragédii hraje. Navíc, když chce dostát svému úkolu, prožívá to opakovaně při zkouškách i při představeních. Rolí, jako je Kostelnička, se musí herec protrpět. Pustit si k duši zpupnost této silné ženy a vnitřně prožít dilema, které způsobí její zločin a pád, není snadné. Během zkoušek jsem navíc musela překonávat bolest únavové zlomeniny nártu. Ale nic důležitého se přece nerodí bez bolesti. Příběh je – díky Janáčkově geniální opeře – poměrně známý. Úkolem herce tedy není předvést nějakou překvapivou šokující story, i když šokující je Preissová i na dnešní poměry více než dost. Naším úkolem je dosáhnout toho, aby i divák, který ví, jak to dopadne, s napětím a s účastí sledoval, proč a jak postava dělá to, co dělá…“
Jako silný a zasahující příběh, s nímž je možné se hluboce ztotožnit, a díky tomu „být očištěn/a“, hodnotí často diváci také Millerovo drama Čarodějky ze Salemu. Salemský čarodějnický fenomén znal Miller z hodin amerických dějin na univerzitě, a teprve postupně se propracovával k rozhodnutí zpracovat toto téma do hry – když začal spatřovat určité paralely mezi dávnou historií a tehdejší americkou současností. Příběh zfanatizovaných dívek, které svými fantaziemi o vymyšlených stycích s ďáblem neblaze ovlivní celou svou komunitu, je nadčasovým podobenstvím o možném nebezpečí zneužití demokratických institucí a o důsledcích takového jednání. „Po představení jsem musela zůstat ještě chvíli sedět, nemohla jsem se hned zvednout…“ shrnula jedna divačka svůj silný pocit ze současné stejnojmenné vinohradské inscenace, kterou nastudoval režisér J. Deák.
A proto přijďte do divadla, milí diváci, čekají na vás velké příběhy plné emocí. Přijďte si očistit duši a nabrat sílu pro další dny…
