2018 2019

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

ČERVENEC

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

SEZONA 2018/2019/VIII - DUBEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

ZÁKULISÍZa tajemstvím vinohradských zkušeben

Po náročných zkouškách vždy někdo z herců v zákulisí připomene motivační výrok, kterým před lety ohromila uchazečka o studium herectví přijímací komisi. Na dotaz: „Proč chcete být herečkou?“ odpověděla: „Protože herci občas večer hrají a jinak mají celý den volno.“

Čtená zkouška inscenace Za dveřmi

Na našem webu (www.divadlonavinohradech.com) a na Facebooku pravidelně zveřejňujeme fotografie z prvních čtených zkoušek nových inscenací. Činíme to proto, abychom ctěné publikum upozornili na připravované novinky. V březnu jsme v zákulisí ocenili pochvalu divačky, která si všimla, že soubor opravdu nezahálí a hned po premiérách se vrhá do zkoušení nových titulů. Tak po intenzivním a vyčerpávajícím zkoušení Bergmanovy rodinné fresky Fanny a Alexandr vypukly zkoušky dvou nových inscenací, které obě jsou dílem žen – autorek a obě přineseme v české premiéře.

Ve staré zkušebně zahájil umělecký šéf Juraj Deák čtené zkoušky konverzačního dramatu britské dramatičky Penelope Skinner Ahoj, krásko! (Linda). V nové zkušebně začali herci číst pod vedením mladé režisérky Barbory Maškové hru její vrstevnice (a naší dramaturgyně) Barbory Hančilové Za dveřmi.

Petr Rychlý (Neil) na čtené zkoušce inscenace Ahoj, krásko! (Linda)Zběžný pohled na fotografie ze čtených zkoušek, přes všechno umění našeho dvorního fotografa Viktora Kronbauera, může působit jednotvárně. Herečky a herci sedí kolem sestavené fronty stolů. Na stolech jsou otevřené texty, hrnky s kávou, psací nástroje, PET-lahve, které usvědčují vyznavače pitného režimu, občas i nějaká laskomina. V čele stolu se mračí, směje, mává rukama, chytá za hlavu ten či onen režisér/režisérka, gestikulací mu konkuruje cosi urputně vysvětlující dramaturg/dramaturgyně, výtvarníci scény a kostýmů ukazují obrázky toho, v čem za několik týdnů herci vystoupí na scénu. A herečky a herci? Inu, čtou nahlas text a překonávají rozpaky nad tolika novými povinnostmi, které po nich inscenace bude vyžadovat, skrývají radost či zklamání z toho, do jakých rolí a jaké hry byli obsazeni… Nelze to popsat lépe, než jak to učinil vinohradský dramaturg Karel Čapek v legendárním spisku Jak se dělá divadlo.

Teprve důkladnější pohled ukazuje, že při první čtené zkoušce jsme svědky zázraku a něčeho, co připomíná duchařskou seanci. Všechno to mávání rukama, škrtání v knihách, usebrání se k textu a rozjívené shazování v něm nalezených chyb, koktání, zajíkání se a náhlé soustředěné vyjadřování obsahu hry po jeho smyslu, všechno to po očku sledování, jak se se situací v textu napsanou vyrovná partner, s nímž ji budu hrát, to vše je složitý, tajemný rituál. Jeho cílem je opatrně vyvolat postavy, které se z autorova pomyslu obsaženého na papíře postupně stanou hereckým dílem a živoucím obrazem člověka, ve který se herec promění. Je vyvoláván duch textu a budoucí inscenace. Na Kronbauerových fotkách můžete zahlédnout momenty, kdy se v rituálu čtené koketerie s textem náhle ty postavy vynořují a na chvilku nabudou v hercově mimice a gestice svůj výraz. Po těchto okamžicích pase režisér jako po výchozí materii, s níž bude dále pracovat.

V prvních dekádách své činnosti si vystačilo Vinohradské divadlo s jednou zkušebnou. A to za sezonu také uvedlo mezi dvacítkou a třicítkou premiér. Dnes se zkouší důkladněji a déle, proto v 70. letech přibyla divadlu nová zkušebna, předělaná z bývalé galerie. A v 90. letech se tato nová zkušebna stala Studiovou scénou, dopoledne se zde zkouší, večer hraje.

Rituál čtených zkoušek je jistě do značné míry tajemný. Podaří se vyvolat ducha hry? Způsobí tento duch to, že slova z papíru ožijí na scéně? Je k tomu třeba ledacos. Práce po dopolednech a celodenní domácí příprava. Žádné volno, milá slečno uchazečko o studium. A navíc ta nutnost pokaždé vyšlapat do zkušeben čtyři patra, kterou znají diváci našich studiových představení.

Tajemství je možno poodhalit, ale nesmí být prozrazeno. Jinak se duch hry, duch vespolného úsilí celého zákulisí nedostaví, či nenávratně zmizí. Pak by to, co se objeví na jevišti, bylo bezduché a marné.

Ze zákulisí ovšem máme dobrou zprávu: u obou nově rozečtených inscenací se duch objevil a začal blahodárně působit. Pozornější diváci to poznají už na fotografiích z první čtené zkoušky. Nejen je, ale i všechny ostatní zveme už v květnu a červnu na hotové inscenace právě rozečtených her.

 

- dral -