LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

SRPEN

ZÁŘÍ

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​TŘI OTÁZKY… pro Tomáše Dastlíka,
představitele Otce v inscenaci Terezka

​Vladimír Čepek

​Tomáš (Otec) s Karolínou Knězů (Terezka) v inscenaci hry Lenky Lagronové Terezka, r. Radovan Lipus, 2024Na konci měsíce června, přesně v neděli 23. a v pondělí 24., proběhnou další dvě předpremiéry lyrického dramatu Lenky Lagronové Terezka. Studiová inscenace, která je součástí cyklu Česká (a slovenská) komorní hra, uváděného od roku 2012 na Studiové scéně DnV, ovšem tentokrát výjimečně není uváděna přímo v prostoru Studiové scény v budově divadla, nýbrž v kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě v Praze.

Tento kostel má velmi pohnutou historii: Byl vybudován českými bratry v letech 1615 až 1620 na pozůstatcích původní gotické kaple. V roce 1632 byl jako vánoční dar předán do rukou řádu milosrdných bratří, kteří kostel spravovali až do začátku padesátých let minulého století. Po roce 1950 byl kostel i s nemocnicí zestátněn, na konci 20. století byl přebudován na koncertní síň. V roce 2020 jej odkoupilo hlavní město Praha a v roce 2021 jej svěřilo do správy Symfonickému orchestru hl. m. Prahy FOK.

To ovšem není jediná zvláštnost. Inscenace Terezka se neodehraje v jednom prostoru, ale hned ve dvou – náš příběh začne v sakristii a v průběhu inscenace diváci přejdou k oltáři. Další zvláštností přípravy takových inscenací je i neobvyklá forma zkoušení, zkoušecí čas na jevišti je podstatně kratší, v případě Terezky jsme prostory kostela mohli využívat až poslední týden před prvním uvedením. Na začátku premiérového týdne, v první den zkoušení v kostele, jsme v této souvislosti položili tři otázky představiteli Otce Tomáši Dastlíkovi.

​Tomáš v roli Otce v inscenaci TerezkaZkoušíme hru Lenky Lagronové Terezka. Je to site specific projekt, zkoušíme mimo Divadlo na Vinohradech, v kostele sv. Šimona a Judy. Potkal ses už s podobným typem zkoušení?

Když jsem byl ještě v Ostravě u Bezručů, několikrát jsem hrál v dole a v hornických šatnách, to bylo představení Zdař Bůh v režii Miroslava Bambuška. Myslím si, že cokoli, co vás vyžene ven z komfortního prostoru, kde už deset let jste a tvoříte, je velkým oživením, a tyhle změny mám opravdu rád. Navíc se toto zkoušení pojí s tím, že hrací prostor v kostele je komorní, vejde se tam jenom padesát lidí, což mi připomnělo Divadlo Petra Bezruče, kde jsem začínal. A když jsem to tady viděl postavené, dýchla na mě ta bezručácká atmosféra a strašně se na to těším. Že nám diváci budou blízko, vyloženě viset na rtech, že to zase bude jiný způsob herectví a že si to tady člověk může dovolit

Zkoušíš jako jediný muž mezi samými dámami. Jaké to je?

Je to krásné, holky jsou všechny milé a myslím si, že mě mají rády, jako já mám rád je. Snažím se ve všem vyhovět a mám se hezky, vždycky ráno mám udělané kafe a tak podobně. Je to příjemné zkoušení.

V Terezce hraješ Otce a ještě jednu postavu. Mohl bys divákům představit svoji figuru, něco málo prozradit?

U toho otce se nemusí nic prozrazovat, je to opravdu velice hodný tatínek od rodiny, kde mu – bohužel nebo bohudík – obě dcery odejdou do kláštera, což se dost podepíše na jeho smutku, zdraví a případném brzkém odchodu. Co se týká té druhé postavy, asi ji máme nazvanou jakoby Bohem, který ne snad posouvá děj, ale je tak nějak patrný nad tím vším a pomáhá.