2023
2024
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2023/2024 / IV – PROSINEC
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ROZHOVOR
O divadle se nemá mluvit, divadlo se má hrát
Zuzana Paulusová
Václav Vydra je členem hereckého souboru Divadla na Vinohradech od roku 1995 a představuje už třetí generaci známé herecké rodiny, spjaté s tímto divadlem. Soupis Václavových vinohradských rolí je pestrý – sahá od ryze komediálních rolí až k postavám světového dramatického repertoáru. V současné době zkouší s režisérem Jurajem Deákem roli Waltera Hollandera v komedii W. Allena Nepijte tu vodu, jejíž premiéru uvedeme 15. prosince.
Václav Vydra (Vlas, bratr ženy S. V. Basova), Maxim Gorkij:
Letní hosté, r. Jan Strejček, 1976Američan Hollander je podle vaší herecké knížky už vaší 37. vinohradskou rolí, asi polovinu tohoto výčtu tvoří postavy ryze komediální. Máte to tedy pěkně vyvážené, lehce ve prospěch komedií…
Vidíte a já bych odhadl, že komediálních rolí bude mnohem víc. Minimálně 30 rolí jsem totiž hrál jako komedie... (smích)
S Woodym Allenem se na Vinonhradech setkáváte už podruhé – v roce 2012 jste hrál Lennyho v jeho komedii Mocná Afrodíté. Tentokrát hrajete roli amerického turisty Waltera, co je to za chlapíka?
Je to průměrný Američan, majitel celkem prosperující firmy, který si se svou rodinou – manželkou a dcerou – vyrazí na dovolenou. Nejedou ovšem na pláž v Atlantic City, jak by si přál on, ale na popud manželky pro dovolenou vyberou východní Evropu. Udělají si fotku na nesprávném místě – u vojenského objektu, což ovšem netuší. Objeví se pronásledovatelé a rodina před nimi uteče na americké velvyslanectví. Velvyslance zrovna zastupuje jeho nepříliš bystrý syn, který naznačí, že by Hollanderovi mohli být špiony, a začíná se odvíjet řada nečekaných a komických situací.
Baví vás styl humoru Woodyho Allena?
Ano, je to chytrý humor, který mě bavil tehdy a baví mě i teď.
A co vás pobaví mimo divadlo, kdy se opravdu od srdce zasmějete?
Třeba při nějaké vtipné glose, ať už mojí, nebo někoho z kolegů nebo kolegyň, při vtipné situaci, baví mě humor situační, ale i slovní, například právě texty Woodyho Allena nebo vtipy, prostě mám rád humor na všechny způsoby. A souhlasím s tím, že – jak se říká – dělat umění je sranda, ale dělat srandu je umění.
Na vinohradském jevišti jste poprvé stál při hostování ještě jako student konzervatoře…
Ano, Divadlo na Vinohradech bylo první profesionální divadlo, kde jsem hrál. Hostoval jsem ve dvou inscenacích – V zajetí času a Letní hosté. Měl jsem tehdy docela trému, které jsem se postupně zbavoval. To velké jeviště bylo pro mě najednou něco úplně nového.
Václav Vydra (Filip II., král francouzský),
v pozadí Svatopluk Skopal (Filip Faulconbridge,
poději Sir Richard Plantagenet), Friedrich Dürrenmatt:Král Jan,
r. Jiří Menzel, 2001Do angažmá na Vinohradech jste ale vstoupil až o mnoho let později – v polovině devadesátých let.
Po škole jsem nastoupil do kladenského divadla a tam jsem byl v angažmá asi rok. Pak mě čekala dvouletá základní vojenská služba, během níž jsem na Kladně nazkoušel ještě jednu komedii, a po vojně jsem byl angažován do Městských divadel pražských.
Tam jste přišel do souboru plného skvělých herců a hereček, jako byli např. V. Voska, S. Beneš, J. Bek, L. Lipský, I. Kačírková, S. Zázvorková, K. Fialová, L. Švormová a další. Jak vás přijali?
Přijali mě dobře, znali jsme se, protože oni znali moje rodiče. (Rodiče Václava Vydry, Dana Medřická a Václav Vydra ml., patřili řadu let k předním hercům souboru MDP.)
Vaše maminka se prý chodila dívat na generálky představení, ve kterých jste v MDP hrál, konzultoval jste s ní své role, radila vám?
Ne. Když potom inscenaci viděla, řekla mi pár poznámek nebo drobností, ale doma jsme role neprobírali. Máma vždycky říkala, že o divadle se nemá mluvit, divadlo se má hrát.
V Divadle na Vinohradech hrál váš dědeček Václav Vydra v letech 1913–1921, váš otec Václav Vydra ml. (1921–1951) i vaše maminka Dana Medřická. A máte prý dokonce stejnou šatnu, ve které seděli váš dědeček i otec.
Ano, je to stejná šatna, kterou prošli děda i táta. Když tady sedím, často na ně myslím a taky na mámu, která seděla naproti – v šatně na druhé, „dámské“ straně jeviště. Rodiče odešli do Městských divadel pražských v roce 1951, když se Vinohrady staly armádním divadlem a soubor se rozdělil. Ještě bych se vrátil k počtu svých rolí na Vinohradech – můj děda za svou hereckou dráhu zahrál celkem asi 1000 rolí. Nemám spočítané, kolik rolí jsem zatím zahrál celkově ve všech divadlech já, ale asi bych se dostal sotva na 15 % toho, co za život odehrál on. Tehdy existoval úplně jiný systém, my zkoušíme inscenaci dva měsíce, oni zkoušeli třeba jen týden.
Která z vašich dosavadních vinohradských rolí byla pro vás něčím výjimečná?
Na Vinohradech jsem začínal v inscenaci Jacobowski a plukovník a tím začalo období práce s Jirkou Menzelem – na Vinohradech i mimo ně. Z vinohradských inscenací, které jsem s ním nazkoušel, bych jmenoval například inscenaci Král Jan, tu jsem měl hodně rád. Hrál jsem tady v mnoha představeních, která mě bavila, jen málo bylo těch, která mě bavila méně. Rád jsem hrál třeba v inscenacích Andorra, Ifigenie v Aulidě, z komedií třeba ve Velké mele.
Působíte jako velmi zaměstnaný a dynamický člověk – budete mít klidné Vánoce, zastavíte se?
Moc ne, i když až odpremiérujeme tuhle komedii, do konce sezony už nebudu zkoušet. Období zkoušek je pro mě extrémně náročné, protože téměř každý večer hraju, v měsíci mám tak pět večerů volných. Když dopoledne zkouším a ten den jedeme někam na zájezd, z odpoledne zbývají čtyři nebo spíš tři hodiny, sotva dojedu ke koním, abych tam stihl něco malého udělat, ani nezbývá čas na to, abych s nimi jel ven. A tak je pustím někam do přírody, aby se proběhli, nebo upravuju kopyta, protože to se musí dělat pravidelně.
Vraťme se na závěr ještě ke komedii Nepijte tu vodu – jak byste pozval diváky?
Je to moc dobrá komedie a věřím, že se diváci opravdu pobaví. Srdečně zveme!