DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2020 / 2021 / I - ZÁŘÍ
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ZÁKULISÍ
Žijme naplno a chovejme se ohleduplně!
Regina Rázlová (Stará osoba), Antonie Talacková (Loutna)
a Jana Kotrbatá (Pěnkava)
v inscenaci Pěnkava s Loutnou, r. Kateřina Dušková, 2020To tedy byl půlroční divadelní úhor! Od vyhlášení nouzového stavu do prvního veřejného představení v Divadle na Vinohradech uplynulo téměř na den právě půl roku.
Slovo úhor je ovšem nepřípadné. Užívá se pro zanedbanou, neobdělanou půdu, na níž nic životodárného nevzklíčí. Kdyby to byl úhor, zákulisí divadla by zapadlo prachem, do odložených kostýmů by se dali moli, podmáčené, stále na rekonstrukci čekající podzemí divadla by začalo plesnivět, herci by pozapomínali své role a diváci by už nikdy nenašli Covidem zarostlou cestičku do divadla…
Vinohradské zákulisí ovšem ten půlrok na svém divadelnickém poli pracovalo se sedlácky zarputilým úsilím, které čeští divadelníci geneticky dědí od obrozenců. Připravovali jsme úrodu nových představení a pečovali o „ustájené inscenace“, aby se vše mohlo rozběhnout k těm, kdo v nucené přestávce divadelně a kulturně vyhládli.
Na začátku září jsme všichni ze zákulisí stáli před ještě prázdným hledištěm jako zemědělci o dožínkách – s připravenými plody našeho úsilí. Vznikly tři zbrusu nové inscenace – ve Studiu Přidalova Pěnkava s Loutnou, na velké scéně vinohradské jevištní přečtení Českého románu Olgy Scheinpflugové a nastudovaná Balada pro banditu Milana Uhdeho a Miloše Štědroně. Jsme zdrávi a připraveni přivítat diváky – ne chlebem a solí, ale emocemi a humorem.
Budeme moci hrát? Dovolí to stále se měnící vládní opatření? Pro plné hlediště? Pro diváky v rouškách, či bez roušek? A přijdou lidé – nebudou se, vyděšeni každodenním kobercovým bombardováním protichůdných informací z úst politiků a odborníků a mediální hysterií, bát prožít večer pohromadě?
Před prvním představením prošla celým divadlem, hledištěm, ale i každým koutkem v zákulisí „vesmírná četa“ odborníků z dezinfekční firmy. Filmový režisér Ridley Scott by měl radost – „Vetřelce“ jsme z divadla vypudili, byl-li v něm vůbec. (On ten filmový vetřelec byl přece jen viditelnější než virus čínské chřipky.) Když jsme ten dezinfekční spektákl zveřejnili na našem Facebooku, vyděsila se jedna divačka: „Snad takhle nebudou oblečeni herci na jevišti.“
Nebudou. Hlediště jsme rozdělili na sektory, pro všechny diváky jsme opatřili dezinfekci, pro zapomnětlivce roušky, uklízečky jsou denně vyzbrojeny účinnou dezinfekcí, herci se drží na scéně v dostatečném odstupu od diváků… Udělali jsme vše, co bylo možné, aby úroda neshnila na poli.
Andrea Elsnerová (Olga Scheinpflugová) a Šárka Vaculíková (její sestra Hana) v nové inscenaci Český román, r. Radovan Lipus, 2020No – a v úterý 8. září – konečně! – jsme začali hrát: proběhla veřejná generálka Českého románu. Generálkové publikum se dostavilo v hojném počtu – a ukázněně vydrželo s rouškami na tvářích až do aplaudovaného konce inscenace. Den poté – premiéra Pěnkavy s Loutnou – a souběžně – představení Českého románu, které jsme darovali jako poděkování zdravotníkům, dopravákům, pečovatelkám a pečovatelům z domů seniorů, kteří v březnu byli „v první linii“. (Při pohledu do hlediště bylo zřejmé, že toto publikum, na rozdíl od generálkového, je už zvyklé trávit čas pod rouškami a nevnímá je jako bariéru divadelního zážitku.) A konečně i slavná premiéra Českého románu…
Děkujeme všem, kdo přišli, chovali se odpovědně a ohleduplně, a věříme, že si divadelní večer s námi užili. Děkujeme i těm, kteří se necítili dobře a zůstali raději doma, aby nevystavili ostatní riziku.
„Co bude dál?“ ptá se sestra Hana Olgy Scheinpflugové v inscenaci Českého románu. „Co by bylo? Život bude!“ odpovídá Olga.
Když píšu tento zákulisní report, hrajeme, zkoušíme, těšíme se z toho, že diváci si chodí brát svou kulturní krmi z připravené úrody. A víme, že budeme hrát, pokud to vyšší moc nepřekazí. Podle aktuálního vyjádření hlavní hygieničky se nákaza rozhodně nešíří z divadel a koncertních sálů. Věřme, že to tak zůstane, že zvládneme být vzájemně opatrní, ale nepřestaneme žít. Držme si palce!
-dral-
