DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2020 / 2021 / I - ZÁŘÍ
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
PŘIPRAVUJEME
Vladimír Čepek
První čtená zkouška inscenace Matka
Kromě tzv. velkých premiér zažívá restart po jarní koronavirové pauze také Studiová scéna, v nové sezoně uvedeme dva nové tituly. Po zářijové premiéře inscenace textu Antonína Přidala Pěnkava s Loutnou je na listopad plánována další premiéra – hru Jana Antonína Pitínského Matka zkouší s herci režisérka Barbora Mašková.
Jan Antonín Pitínský – vlastním jménem Zdeněk Petrželka – je jedním z nejslavnějších divadelních režisérů současnosti. Jeho kariéra je spojena především s Moravou, ovšem ne výlučně. Narodil se ve Zlíně, po maturitě vystřídal několik zaměstnání, založil Dětské studio Divadla na provázku (dnes Husa na provázku), později se tamtéž stal inspicientem a začal režírovat. Tři roky nesměl v divadle z politických důvodů působit (proto si také později dal pseudonym Pitínský – podle vesnice, kde se narodil jeho otec), ovšem nakonec se do Brna i k divadlu vrátil a spolu s Petrem Osolsoběm zformoval Ochotnický kroužek při OKVS v Šelepově ulici, který na konci osmdesátých let minulého století splývá s HaDivadlem. Tam se stává vedle Arnošta Goldflama druhým kmenovým režisérem a startuje svoji hvězdnou režijní kariéru. Z jeho významných divadelních režií jmenujme alespoň Ritter, Dene, Voss v Divadle Na zábradlí, Kouzelný vrch v Divadle v Dlouhé nebo Bloudění v Národním divadle.
Pitínský ovšem není pouze režisérem, je velmi znám i jako autor divadelních her. Ty psal pouze v určité části své kariéry, konkrétně do roku 1992. Jak uvedl v předmluvě k vydání svých textů: „Texty jsou z roků 1987–1992; od té doby nepíšu. Nyní jsem překvapen, jak se zde roztlustěle vypínají, aniž by pomyslely na svou skromnost. Různě se tu chtějí tulit a zase od sebe odskakovat. A já jim říkám: Nějaké spisy stejně nemám rád. (…)“ Zároveň na otázku, zda ještě někdy bude režírovat svou hru, odpovídá: „Já myslím, že ty moje hry už víceméně nikdo nepotřebuje a že je lze snadno přehlédnout.“
Ovšem vlastní autorova slova jsou spíše známkou skromnosti a vůbec nevypovídají o kvalitě jeho textů. Pitínský se řadí k nejlepším autorům přelomu osmdesátých a devadesátých let a právě Matka je jednou z nejlepších, nejúspěšnějších a pravděpodobně také nejčastěji uváděných her. Napsána a poprvé uvedena byla v již zmíněném Ochotnickém kroužku v roce 1988.
Ústřední postavou je Dobruška, matka rodiny, která svou rodinu (otce, dědečka, syna Antonína i služku Bětuši) ovládá pro její vlastní blaho v rámci dlouholetých tradic a zavedených pořádků. Jedním ze zakořeněných zvyků je každodenní společná večeře, na niž v začátku hry všichni čekají. Tedy čekají na syna Antonína, který ne a ne přijít. Nakonec začnou večeřet bez něj a toto první prolomení řádu spustí řetěz absurdních situací a drastických událostí. Zároveň se do děje prolíná ještě veřejná rovina; rodinný příběh se odehrává na pozadí tušeného, blíže nespecifikovaného společenského převratu, po němž bude vláda svěřena do rukou „pracujícího lidu“.
Matka má podtitul „sociální drama“ a skutečně je možné se na ni dívat optikou socialisticko-realistické dramatiky. Už jen uměle vytvořené „dělňácké“ nářečí, v němž je hra napsána, ovšem naznačuje, že není jen pokusem o realismus, ale ani o jeho pouhou karikaturu. Matka je také groteskou, vtipnou a absurdní černou komedií, která odkazuje k mnohým literárním zdrojům, s nimiž si pohrává a vůči nimž se vymezuje, jakými jsou například Matka Gorkého nebo Karla Čapka či třeba i Pitínského vlastní starší text Ananas.
Právě především na groteskní linii chce v připravované inscenaci sázet režisérka Barbora Mašková, která na ní spolupracuje s osvědčeným tvůrčím týmem, s nímž se sešla již při zkoušení inscenace Za dveřmi, tedy dramaturgem Vladimírem Čepkem, scénografem Karlem Čapkem, kostýmní výtvarnicí Terezou Vašíčkovou a hudebníkem Jakubem Borovanským. Titulní roli ztvární Markéta Děrgelová.
Premiéra 16. listopadu 2020
Matka: drama i vtipná černá komedie
