LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

PREMIÉRANepijte tu vodu!

​Jan Vedral

To, že smích léčí, je nejen často opakovaná, ale také staletou lidskou zkušeností ověřená pravda.

Spíše intuitivně než medicínsky exaktně víme, při jakých příznacích je vhodné humor ordinovat. Užívá se proti tísni, obavám, proti strachu. Čemu jsme schopni se vysmát, toho se přestáváme bát. Humor lze užívat neomezeně, nehrozí, že bychom se jím předávkovali. Velikost dávky stanovuje ten, kdo nám lék humoru podává.

​Vizuál ke komedii Nepijte tu voduBavič, komik, klaun Woody Allen je známý nejen z několika desítek většinou autorských filmů a zábavných knížek, ale také díky svým hojně medializovaným návštěvám psychiatrů. U nich se – alespoň to tvrdí – nechává zbavovat strachu z nedostatku sebevědomí, z obav, že neobstojí ve složité společnosti, jíž jsme všichni součástí.

Tyto strachy a strášky důvěrně známe, také jimi trpíváme. Allenova komediálnost vyvěrá z jeho osobní zkušenosti s obavami moderního člověka. Na rozdíl od Allena ale nemusíme utrácet velké peníze za psychoanalytiky. Léčit se můžeme sami, smíchem, který nám, s pochopením pro naše lépe či hůře ukrývané slabosti, servíruje sám „lékař duší“ Woody Allen.

Titul jeho rané divadelní komedie Nepijte tu vodu, později hned dvakrát zfilmované, není reklamním sloganem doporučujícím požívání nákladných a často nezdravých nápojů. O vodě ve hře nepadne také ani slovo. Výzvu, abychom „nepili vodu z vodovodu“, ale můžeme najít mezi doporučeními cestovních kanceláří při turistických zájezdech do exotických zemí. Tyto pokyny, jak si v cizí zemi počínat, nás během pobytu soustavně stresují. Místo abychom si užívali, máme téměř pořád strach. Pít možná nakaženou vodu. Nechat se okrást taxikáři. Ztratit doklady. Fotit stavby, ze kterých se vyklubou vojenské objekty. Že nás přepadnou, že se ztratíme, že se nedomluvíme, že to nezvládneme.

A přesně tohle se přihodí rodině amerických turistů Hollanderových při zájezdu do nejmenované země, ve které ještě místo demokracie vládne režim vyhraňující se proti „kolektivnímu Západu“. Hollanderovi fotí místní kuriozity a v okamžiku, kdy je kvůli tomu zatýká místní tajná policie, která je hodlá exemplárně potrestat jako špiony, utečou na poslední chvíli do relativního bezpečí na půdu velvyslanectví.

Pro Allena není ale nic svaté – ani posvátná diplomatická půda mu nezabrání v tom utahovat si z neschopnosti diplomatického personálu a okázalé, ale bezvýsledné snahy diplomacie vyřešit problém na úrovni. Vše, co se může pokazit, se jako v každé správné komedii pokazí. A my fandíme hrdinům, kterým se ve hře „dějí“ naše vlastní noční můry, smějeme se tomu, jak se při snaze zachránit se stále více zamotávají do pavučiny pokrytectví moderního světa. A zdaleka nejde jen o předstírané autority státní moci, po níž se nám všem i v tomhle tak podobní Hollanderovi, když jsou v úzkých, domáhají, aby za ně vyřešila důsledky jejich špatných rozhodnutí. Jde i o rodinné pokrytectví, které – jak už to také v dobré komedii bývá – pomůže odhalit láska.

Koňskou dávku léčebného humoru Woodyho Allena můžete přijmout z rukou Andrey Černé, Václava Vydry, Viktora Javoříka, Tomáše Pavelky, Otakara Brouska ml., Sáry Rychlíkové (nebo Kateřiny Elizabeth McIntosh), Jana Krafky, Petra Matyáše Cibulky a Stanislava Moskvina v inscenaci režiséra Juraje Deáka od 15. prosince, kdy bude v premiéře připravena k expedici vám, váženým divákům.