LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

SRPEN

ZÁŘÍ

LISTOPAD

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​ROZHOVOR

​Terezka: lásku, víru i naději potřebujeme i v 21. století

​Vladimír Čepek

První premiérou divadelní sezony 2024/ 2025 bude inscenace textu Lenky Lagronové Terezka. Jde o studiovou inscenaci, která je součástí cyklu Česká (a slovenská) komorní hra, uváděného na Studiové scéně. Premiéra Terezky (stejně jako všechny reprízy) se ovšem neodehraje na Studiové scéně, ale v působivém prostoru kostela sv. Šimona a Judy na Starém Městě.

​​Vizuál k inscenaci Terezka

Autorka textu Lenka Lagronová je zřejmě nejvýznamnější současnou dramatičkou a vinohradské publikum se s její tvorbou mohlo setkat už ve studiové in­scenaci Nikdy, v níž se tři dospělé ženy – sestry – vypořádávají s odkazem svých zemřelých rodičů. I v této hře se objevilo pro autorku důležité téma víry, v níž jedna z trojice žen nachází svůj opěrný bod.

Právě víra a také láska a naděje jsou zásadními motivy i pro inscenaci Terezka a pro její hlavní postavu, malou dívku Terezku, kterou na začátku inscenace zastihneme uprostřed láskyplné a zbožné rodiny, v níž vyrůstá spolu se svou starší sestrou Anežkou. Harmonické soužití rodičů a obou sester je však přerváno nemocí a poté smrtí maminky. Anežka se rozhodne odejít do kláštera a Terezka by ji ráda následovala, ačkoli je na takový životní krok ještě příliš mladá. Její touha je ovšem tak silná, že se jí podaří získat souhlas tatínka a díky papežskému dispenzu nakonec může do kláštera odejít a započne svou duchovní cestu.

Lyrické drama Terezka, za které autorka získala Cenu Alfréda Radoka, je inspirováno životem, dílem a skutky sv. Terezie z Lisieux, která se narodila v roce 1874 jako Tereza Martinová. Od dětství cítila povolání k zasvěcenému životu, v patnácti letech vstoupila do kláštera a zasvětila svůj život modlitbě. Hra se opírá o životopisná fakta i o autentické deníkové záznamy. Lagronová ji napsala v roce 1997, kdy byla sv. Terezie prohlášena jako teprve třetí žena za učitelku církve a kdy uplynulo přesně sto let od jejího úmrtí. Hra ovšem není jen životopisem této světice a naše inscenace otevírá mnohem širší tematický vhled. Vyzdvihuje a rozvíjí především témata lásky, naděje a víry v obecnějším slova smyslu, tedy hodnoty, které se v dnešní informační společnosti příliš „nenosí“ a často se na ně zapomíná.

V titulní roli Terezky uvidíte Karolínu Knězů, její sestru Anežku hraje Šárka Krausová. V dalších rolích se představí Naďa Konvalinková (Matka představená), Vendulka Křížová (Sestra Vincenta), Barbora Poláchová (Sestra Magdalena), Tomáš Dastlík (Tatínek) a Sandra Tomanová (Maminka). Podmanivou atmosféru inscenace, umocněnou působivým prostředím, dotváří svými hudebními vstupy a podkresy violoncellistky Barbora Vyskočilová nebo Doubravka Makrlíková. Inscenační tým vedl režisér Radovan Lipus a společně s ním ho tvoří autor hudby Pavel Helebrand, kostýmní i scénická výtvarnice Marta Rozkopf a dramaturg Vladimír Čepek.

Oficiální premiéry jsou naplánovány na pátek 25. a sobotu 26. října v již zmíněném prostoru kostela sv. Šimona a Judy a jsou zároveň součástí oslav 90 let od vzniku Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, jehož je kostel domovskou scénou. Premiéry ovšem nebudou prvním uvedením této inscenace, předpre­miéry proběhly už na konci minulé sezony.

Z reakcí na inscenaci vybíráme část hodnocení Pavla Širmera ze serveru i-divadlo: „Inscenace R. Lipuse představuje trochu jinou podobu hry a skvěle se hodí do prostoru kostela sv. Šimona a Judy, s nímž bylo efektně a účelně naloženo. Začátek se odehraje v sakristii, scény z kláštera pak u oltáře. Představitelka titulní role K. Knězů předává význam každé věty a odvádí výkon skoro fascinující, podpořený zbytkem obsazení.“

Dosavadní reakce diváků svědčí o tom, že víru, lásku i naději potřebujeme i my, lidé 21. století. Přijďte se podívat.