2024

2025

KVĚTEN

ČERVEN

BŘEZEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

ČERVENEC

ČERVENEC

SRPEN

LISTOPAD

PROSINEC

SEZONA 2024 / 2025 / VII - BŘEZEN

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

Dost často jezdím po naší republice. Automobilem a v poslední době vlakem. Sedím rád už od dětství u okna a pozoruji české a moravské vesnice. Stále jsem přemýšlel, čím se naše krajina vyznačuje. Nejen žlutými lány řepky. Pozorováním jsem dospěl k názoru, že výrazným, nebo spíše dominantním znakem českého venkova jsou PLOTY! Nejčastěji oplocení nově postavených rodinných domků. Všimněte si! Okolo zahrádek domů se tyčí ploty. Zděné, betonové, sestavené z panelů, kamenů a prefabrikovaných dílců. Obvykle jsou vysoké tak, aby za ně, respektive přes ně, nebylo vidět. Lidé si zřejmě chrání své soukromí, a to i za cenu, že se izolují od okolního světa. Rozhodli se žít za zdí. Dobrovolně. Někdy jsou takové ploty zakončeny ostnatým drátem. Připomínají takové malé, soukromé vězení. V souvislosti s tím si vybavím pozemky okolo domků ve Spojených státech, kde hranici pozemku vyznačuje tu keříček či nějaký okrasný záhonek a všichni sousedé tuto hranici respektují. Přitom člověk jako živočišný druh je z podstaty tvorem společenským. Jak příjemné je být součástí společného zážitku například v divadle. Proto jsou řady divadel stavěny do půlkruhu. V řeckých divadlech bylo hlediště situováno do kruhu, stejně jako za dob Shakespearových. Proto, aby nebyli diváci od sebe odděleni, ale naopak.

Nám divadelníkům se asi nepodaří zbourat monstrózní ploty v české krajině. Můžeme se pokoušet je bourat alespoň u nás v divadle. Nechceme přece žít uzavřeni za nepropustnými zdmi, ale spolu.