LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

PREMIÉRAJaroslav Havlíček na českém jevišti

​Jiří Janků

Jaroslav Havlíček patří k nejvýraznějším autorům české meziválečné prózy, přesto zůstával dlouhá léta ve stínu hlasitějších literárních proudů své doby. Svou tvorbou rozhodně nezapadal do poválečných trendů socialistického realismu a angažované literatury, a tak byl nadlouho odstaven na vedlejší kolej. Vlastně až filmové zpracování Petrolejových lamp, které natočil v roce 1966 režisér Juraj Herz s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích, Havlíčka alespoň na chvíli připomnělo. Do povědomí čtenářů se naplno vrátil až po roce 1989. Jeho dílo je kompaktní, tematicky soustředěné a pozoruhodně konzistentní. V románech jako Petrolejové lampy, Neviditelný či Helimadoe vytvořil Havlíček model psychologického románu, který nestavěl na dramatických zvratech, ale na pozvolném, neúprosném rozkladu osobnosti. V tomto směru ho můžeme považovat za opravdového mistra české psychologické prózy.

​​František Beleš (Synáček, Čert), Jana Kotrbatá (Karla, děvečka) a Tereza Císařová (Štěpka Kiliánová)
na čtené zkoušce inscenace Petrolejové lampy

Havlíčkova literární metoda je založena na přesném pozorování a neokázalosti. Jeho postavy nejsou hrdiny velkých činů, nýbrž lidmi, kteří selhávají v tichu každodennosti. Pavel Malina z Petrolejových lamp není démon ani padouch; je to muž, jehož prázdnota a neschopnost nést odpovědnost postupně ničí jeho samého i jeho okolí. Havlíček zobrazuje své postavy (hlavně ty mužské) v situacích, kdy se nerozhodují mezi dobrem a zlem, ale mezi pohodlnou lží a nepříjemnou pravdou. V tomto ohledu bývá srovnáván s Dostojevským – podobnost spočívá v zájmu o temné vrstvy lidské duše, o vinu, sebeklam a vnitřní rozpor. Podobně jako on sleduje postavu zevnitř, rozkrývá její motivace a nechává čtenáře účastnit se jejích myšlenkových procesů. Zatímco ruský autor však často staví své hrdiny do krajních, dramatických situací, Havlíček zůstává v prostoru maloměsta, kanceláře, rodinného domu. Jeho tragédie není výbušná, ale plíživá.

Havlíčkovy romány a novely mají mimořádný dramatický potenciál, který přímo vybízí k divadelnímu zpracování. Základní výhodou je komornost. Autor pracuje s omezeným počtem postav a s uzavřenými prostory – dům, byt, kancelář, továrna. Jeho příběhy nestojí na spektakulárních událostech, ale na vztahových střetech. To je pro divadlo ideální. Další výhodou je silná charakterová kresba. Postavy nejsou typy, ale komplexní osobnosti s vnitřním rozporem. Navíc témata, která Havlíček otevírá – krize mužské identity, tlak společenského obrazu, manipulace v rodině, nemoc jako symbol rozpadu – neztratila nic na své aktuálnosti a jsou pro dnešního diváka čitelná. Divadlo může tyto motivy aktualizovat, aniž by ztratilo historickou autenticitu. Dramatický potenciál Havlíčkova díla nespočívá jen v „silném příběhu“, ale i v přesném zachycení momentu, kdy se lidská iluze začne drolit. A právě tyto okamžiky tichého rozkrývání rozdílu mezi tím, co si o sobě myslíme, a tím, jací skutečně jsme, jsou na jevišti mimořádně účinné a působivé. Havlíček je v tomto směru jedinečný inspirátor a skvělý partner pro divadlo, které hledá hluboký, psychologicky vrstevnatý materiál.

Na divadle se dílo Jaroslava Havlíčka poprvé objevilo až v devadesátých letech minulého století. Podle informací z archivu Divadelního ústavu bylo dosud na českých jevištích uvedeno čtrnáct inscenací, které byly adaptacemi Havlíčkových novel či románů. Nejčastěji to byly Petrolejové lampy (8×), dále novela Muž sedmi sester (3×) a po jednom zpracování mají romány Ta třetí, Neviditelný a jevištní kompilace z Havlíčkova díla Mějte se rádi (Bude hůř). Samotné Petrolejové lampy se většinou uváděly v dramatizaci Martina Velíška a Ivana Rajmonta (tu jsme si zvolili i nyní v DnV), v roce 2008 pak v Pražském komorním divadle byla nastudována dramatizace Davida Jařaba a v roce 2016 v Národním divadle Brno adaptace Olgy Šubrtové a Martina Glasera.

Zkoušení Petrolejových lamp je v plném proudu. Premiéra proběhne 10. dubna, vstupenky na nejbližší reprízy jsou již v prodeji. Přijďte se podívat, jak si inscenační tým pod vedením Petra Svojtky s Havlíčkovou předlohou poradil.