LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

KVĚTEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​ROZHOVORNa Vinohradech se cítím dobře

​Jiří Janků

Naďa Konvalinková, zkušená a oblíbená divadelní, filmová a televizní herečka, spolupracuje s Divadlem na Vinohradech od roku 2015 a na velkém vinohradském jevišti si už zahrála role komediální i dramatické. V době přípravy tohoto rozhovoru právě začíná zkoušet další roli – Matku představenou ve výjimečné inscenaci Terezka, kterou budeme od května uvádět v kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě v Praze.

​Naďa jako Hrubešová v inscenaci Plačící satyr (autor Fráňa Šrámek),
r. Radovan Lipus, 2015Naďo, kdo tě inspiroval k tomu, že sis vybrala herectví jako svou celoživotní profesi?

Jako malou mě nikdy nenapadlo, že bych mohla být herečkou. Chodila jsem sice do lidové školy umění ve Voršilské ulici, ale strašně jsem se styděla. Pak jsem ale začala studovat na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici a tam byl dramatický kroužek, který vedl úžasný pan profesor Novotný. Tehdy jsem zjistila, že mě hraní opravdu moc baví, a tak jsem se zkusila přihlásit na DAMU.

Bylo pro tebe studium na DAMU splněným snem? A byl někdo, na koho z té doby ráda vzpomínáš?

Určitě to byl splněný sen. Když jsem šla k přijímačkám a otevřela dveře učebny, seděly tam samé herecké osobnosti jako Václav Voska, Ota Sklenčka nebo Vlasta Fabianová, a já dostala šílenou trému. Odříkala jsem nějaké monology a paní Fabianová si mě zavolala a začala si se mnou povídat. Ptala se, odkud jsem a co mě na divadle baví, a pak najednou řekla: „No vidíš, jak umíš být přirozená,“ a nakonec mě tedy přijali. A paní Fabianová se stala takovou maminkou našeho ročníku. Často jsme chodili zkoušet k ní domů, její muž, pan Bohoušek Záhorský, nám vařil, byly to zkrátka krásné roky.

Tvoje první angažmá bylo v DJKT v Plzni. Byly to roky, které tě utvrdily v tom, že herectví je pro tebe to pravé?

Herecky to pro mě byla krásná léta, šla jsem z role do role. Soubor byl úžasný, nikdo na mě nežárlil, protože žádná jiná naivka kromě mě tam nebyla, takže kolegyně byly šťastné, že se nemusejí pitvořit a já to za ně odehraju.

Poté jsi přišla do Městských divadel pražských, mezi velké herecké osobnosti. Jak tě noví kolegové přijali, ujal se tě někdo z nich, aby ti o divadle prozradil něco víc?

Těch osobností tam byla celá řada – můj milovaný profesor Václav Voska, na kterého jsem celé studium chodila do Komorního divadla, a najednou jsem s ním zkoušela, paní Adamová, Pepíček Bek, Svatopluk Beneš, Eda Cupák, Stella Zázvorková a celá řada dalších. Nejvíc jsem se ale přátelila s Květou Fialovou. S tou jsem hned v první sezoně zkoušela v inscenaci Tři Alberti a slečna Matylda. Po premiéře se na mě Květa podívala a řekla: „Ty patříš do mé řeky,“ a v podstatě mě přijala jako člena rodiny.

​Naďa (Maminka Nedobylová) a Svatopluk Skopal (Leopold Nedobyl),
Vladimír Neff: Sňatky z rozumu, r. Radovan Lipus, 2018Hodně jsi pracovala v televizi a ve filmu. Vzpomínáš na nějaký projekt před kamerou, který pro tebe byl zvlášť důležitý?

Asi nikoho nepřekvapím, když řeknu, že to byl film Adéla ještě nevečeřela. Setkání s panem režisérem Lipským nebo panem Brdečkou, který psal scénář. On měl úžasný smysl pro humor a jezdil na natáčení, aby tam ještě dopilovával repliky, což se vyplatilo, protože mnohé z nich nakonec zlidověly. Když hledali hlavní roli Nicka Cartera, měli představu fešného blonďáka, a dokonce napsali Robertu Redfordovi, který bohužel odepsal, že se mu to moc líbí, ale že má čas až za pět let. Tak si představte, že já málem hrála s Redfordem.

Jaké místo ve tvém hereckém životě zaujímá divadlo?

Divadlo je základ. Je to neustálá škola, tam se nejvíc naučíš, tam získáváš řemeslo. Musíš hrát celou postavu, která je mnohdy úplně jiná než ty, a na rozdíl od filmu si ji hodně můžeš vést sám.

Od roku 2015 spolupracuješ s Divadlem na Vinohradech. Jak se tady cítíš?

Moc dobře. Pro mě to byl po mnoha a mnoha letech od Plzně návrat do zlatých portálů na velké jeviště, což mám moc ráda. A navíc jsem přišla do skvělého souboru, kde je spousta velice talentovaných lidí i mezi těmi mladými. Já jim všem moc fandím, cítím se tu dobře a jsem ráda, že občas můžu třeba v něčem poradit.

V současné době zkoušíš na Vinohradech roli Matky představené v in­scenaci Terezka. Je to hra, která se dotýká spirituálních otázek lidského života. Je ti tato tematika blízká?

Bezesporu. Já moc dobře vím, že existuje něco mezi nebem a zemí. A jsem přesvědčená, že vesmír je taková kopírka – jakou energii do něj pošleš, taková se ti vrátí.