LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

ČERVEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​ROZHOVOR

​Divadlo mě baví nejvíc, protože je to živé umění

​Zuzana Paulusová

Marek Holý propadl divadlu už v dětství. Začínal v dětském studiu Divadla na provázku, poté studoval na brněnské konzervatoři a prošel angažmá v ostravském divadle a v Divadle Na Fidlovačce. V roce 2012 se stal členem souboru Divadla na Vinohradech a od té doby se takřka nezastavil – soupis jeho vinohradských rolí zahrnuje role ryze komediální, ale i velké dramatické postavy. V současné době zkouší dvojroli Nývlta/Šaldy v komedii Karla Steigerwalda Pronásledování a umučení dr. Šaldy, kterou pro Studiovou scénu připravuje režisér Šimon Dominik.

​Marek jako Sekal, Jiří Křižan: Je třeba zabít Sekala, r. Pavel Khek, 2022Marku, zdá se, že účast v dětském studiu Divadla na provázku zásadně ovlivnila tvé profesní i životní směřování…

Byl jsem živé dítě, chodil do různých kroužků a hledal, co by mě bavilo. A nejvíc mě bavil „dramaťák“. Můj kamarád z turistického oddílu Adam chodil do dětského studia na Provázku a navrhl mi, jestli se nechci připojit, abychom tam mohli být spolu. Šel jsem na konkurz a Vladimír Morávek, který tehdy dětské studio vedl, mě přijal. Bylo mi asi deset let a strávil jsem tam zhruba čtyři roky. Tam jsem se rozhodl, že chci dělat herectví a jít na konzervatoř.

Po studiích na konzervatoři jsi získal první angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a mluvíš o něm jako o krásných pěti letech života. Čím bylo ostravské angažmá pro tebe důležité?

Bylo první a v začátcích je člověk vždycky trochu vyjukaný. Měl jsem skvělé kolegy, činohra výborně šlapala pod vedením uměleckého šéfa Juraje Deáka. Ocitl jsem se ve světě dospělého divadla a začal zjišťovat, jak moc mě herectví baví. A navíc Ostrava je skvělé město, mám ji moc rád.

Od roku 2012 jsi členem hereckého souboru Divadla na Vinohradech, podle herecké knížky máš na Vinohradech odehráno 23 rolí. Byla některá z nich pro tebe výjimečná tím, že jsi musel při zkoušení „sáhnout“ někam, kam jindy nesaháš?

Určitě role Sekala, která byla pro mne nejtěžší, nikdy jsem nehrál tak negativní postavu, ale zároveň to bylo skvělé setkání s režisérem Pavlem Khekem. Jsem moc rád, že se na Vinohradech můžeme potkávat s různými režiséry. Pro mne to bylo zásadní setkání i co se týče herectví. Po premiéře jsem se normálně rozbrečel, protože jsem byl šťastný, že už je to za mnou. Bylo to těžké a současně úžasné zkoušení.

V čem bylo zkoušení role Sekala tak obtížné?

Bylo těžké najít v sobě to zlo, které někde v sobě každý máme. Během zkoušení se mi stávalo, že jsem byl agresivnější i mimo divadlo nebo jsem jednal zkratovitě, třeba v obchodě. Žena mě někdy musela uklidňovat. Jako by mi to probuzené zlo vlezlo pod kůži. Celou dobu jsem se snažil na Sekalovi najít taky něco dobrého, což se ale moc nedařilo. Sekal byl pro mne nejnáročnější rolí, už jsem ho pak nechtěl pořád tahat s sebou, chtěl jsem ho jen vytáhnout v den představení, protože z toho se člověk rychle oklepe.

Kterou vinohradskou roli máš rád a rád ji hraješ?

Nejvíc mě určitě bavilo hrát Sekala a pak mám hodně rád roli Jeníka v Motýlu na anténě a Vaňka v Audienci, rád hraju v Revizorovi a vzpomínám i na Čapkova Loupežníka.

​Marek jako Vaněk, s Jiřím Maryškem (Sládek),
Václav Havel: Motýl na anténě  / Audience, r. Šimon Dominik, 2019V současnosti zkoušíš dvojroli Nývlta/Šaldy v komedii Pronásledování a umučení dr. Šaldy. Zaujal tě text hry, když sis ho četl poprvé?

Text mě hodně bavil hned od začátku, smál jsem se od první stránky, líbí se mi, jak je to napsané, a bavila mě i ta absurdita, která nastupuje ve druhé polovině hry.

Havlovy aktovky jsou velmi náročné na přesnost textu a mnoho textu má i dvojrole Šaldy a Nývlta. Máš nějaké své fígle na to, jak se texty učit?

Text Havlových her jsem se učil hodně těžko, měl jsem pořád v hlavě, že nesmím změnit ani předložku, a tím jsem sám sebe zablokoval. Ulevilo se mi, když mi došlo, že autor netrvá na přesnosti proto, aby zablokoval herce, ale aby zabránil inscenátorům jeho texty výrazně měnit. Pak už mi to šlo líp. Text této hry se mi učí snáz, je to i tím, že už máme za sebou první zkoušky, a text už se mi spojuje s určitou situací, což je lepší než se učit naslepo.

Vypadáš, že tě baví zkoušet a vymýšlet i různé gagy…

Zkoušení mě začalo bavit až teď, když jsem starší. Dřív jsem chtěl mít roli rychle nazkoušenou a hotovou a už jít před diváky, abych měl odezvu. Čím jsem starší, tím víc mě baví hledání cesty. A když má člověk kolem sebe dobré lidi, což teď při zkoušení této komedie máme, tak je to skvělé. Prostor Studiovky je komorní, má rodinnou atmosféru, člověk se tam cítí příjemně a může používat jemnější herecké prostředky než na velkém jevišti.

Jsi všestranný herec, dabuješ, pracuješ pro rozhlas, načítáš audioknihy, jaké místo mezi tvými pracovními aktivitami má divadlo?

Baví mě všechny tyto disciplíny, protože každá potřebuje něco jiného. I když se to možná nezdá, dabing je něco jiného než načítání knížky a rozhlas je něco jiného než audioknihy. Divadlo je specifické v tom, že je naživo a taky pracuješ s více lidmi, kdežto v dabingu sedíš sám. Divadlo mě baví nejvíc, protože je to živé umění.

Jsi držitelem Ceny Thálie v oboru opereta a muzikál, Ceny F. Filipovského za dabing, získal jsi 3. místo v anketě ČRo Neviditelný herec – kam chceš směřovat dál?

Pořád stejnou cestou. Nevím, jestli existuje svatý grál herectví, myslím, že člověk v sobě něco objevuje celý život. Vždycky mě něco překvapí a říkám si – Aha, proč to tak nedělám už dávno. Herectví je ve zkratce cesta.

Jsou ta ocenění pro tebe důležitá?

Určitě ano, jsem za ně rád, znamená to, že někoho zaujmete, že někomu stojí za to se vámi zabývat. Z cen mám radost, ale herectví nedělám proto, abych dostával ceny, herectví mě baví samo o sobě a ocenění beru jako příjemný bonus.

Co tě zajímá kromě divadla?

Chodím na ryby, ale teď jsem je zanedbával, a začal jsem hrát golf. Ten mi vyhovuje, jen kdybych na něj měl víc času!