2023

2024

KVĚTEN

ČERVEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

ČERVENEC

PROSINEC

ČERVENEC

SRPEN

LISTOPAD

PROSINEC

SEZONA 2023/2024 / IV – PROSINEC

Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech

​TŘI OTÁZKY

​Jan Vedral

Ve foyer na I. balkoně, kam si naši diváci zvykli chodit na komorní výstavy spojené s historií Divadla na Vinohradech, je od listopadu instalována expozice KAREL GLOGR – VINOHRADSKÝ SCÉNOGRAF. Významného českého tvůrce scénických a kostýmních výprav jsme se zeptali:

​​Scénograf Karel Glogr na vernisáži své výstavyKostýmní návrh Karla Glogra pro inscenaci
Macbett, Eugėne Ionesco: Macbett, r. Jan Burian, 1991

V Divadle na Vinohradech jsi působil v devadesátých letech jako poslední „kmenový výtvarník“, pak byla tato funkce zrušena. Vytvořit ve velkém jevišt­ním prostoru skutečnou scénografii, a ne pouze dekoraci klade na výtvarníka velké nároky. V čem je naše jeviště specifické?

Ve skutečnosti mi vinohradské jeviště vůbec nepřijde veliké, je vlastně poměrně mělké a pro scénografa velmi inspirativní, vstřícné a příjemné. Zvláštní je, že působí jakoby na výšku a tím budí dojem jisté monumentálnosti. Přidejte všudypřítomný genius loci, a je tu krásné divadlo, v kterém je radost pracovat.

V Divadle na Vinohradech jsi podepsán pod 38 výpravami, což je více než desetina z tvého dosavadního životního díla. Které z nich považuješ za nej­zdařilejší?

Spíše než na nejzdařilejší výsledky raději vzpomínám na spolupráci nad jednotlivými inscenacemi, kde jsem měl možnost se setkat s mnoha osobnostmi (dnes již legendami), a to nejen z prostředí divadla. Ale když už to musí být – z osobního hlediska považuji za nejzdařilejší in­scenace Goldoniho Poprasku na laguně (režie Ladislav Smoček), Schnitzlerovy Duše krajiny širé (režie Ladislav Smoček), v režii Jiřího Menzela pak Dürrenmattova Krále Jana a Drdovy Hrátky s čertem, Shakespearova Macbetha (režie Hana Burešová), Frielovu adaptaci Turgeněvových Otců a dětí (režie Jan Burian) a v Nové zkušebně, nyní Studiové scéně, inscenaci Havlových aktovek Rodinný večer a Vernisáž, rovněž v režii Jana Buriana.

V devadesátých letech jsi svými návrhy vytvořil ze zkušebny zřízené v prostorech zrušené divácké galerie dodnes využívanou a oblíbenou Studiovou scénu. Jak vzpomínáš jako „stavitel divadla v divadle“ na tento významný počin? 

Tak to je hezká příhoda. Mladí, nevybouření a umělecky nevyužití herci v čele s Ivanem  Trojanem a Lukášem Hlavicou potřebovali, jak se říká, upustit páru, a aby neutíkali z renomovaného, slavného a velice kamenného divadla (stejně později odešli do tehdy vznikajícího Dejvického divadla), rozhodlo vedení v čele s nejlepší ředitelkou, jakou jsem měl tu čest poznat, Jiřinou Jiráskovou, že je třeba vytvořit prostor, ve kterém by se mohli umělecky realizovat. Protože chyběly peníze, já jsem byl v domě, a navíc věkem i generačně spřízněný s výše zmíněnými herci, byl jsem osloven a v rámci úvazku jsem si nakreslil „divadlo v divadle“.

Realizace, jak už to tak bývá, skončila asi tak na padesáti procentech, ale tehdy již zastaralý a zčásti nefunkční prostor se proměnil z „nechtěného dítěte‘‘ v místo, které je často a snad i s oblibou používáno.

… pro doc. Karla Glogra,
posledního vinohradského „kmenového“ scénografa