LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

DUBEN

KVĚTEN

LEDEN

ÚNOR

BŘEZEN

SRPEN

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

LISTOPAD

PROSINEC

 

DIVADLO  NA VINOHRADECH

​VINOHRADSKÉ UDÁLOSTIHerec (nejen) malých rolí

​Vladímír Čepek

Široké publikum si ho nejspíš bude pamatovat jako otce Horáčka z filmů Discopříběh a Discopříběh II nebo majora Maisnera z filmové série Byl jednou jeden polda. Ač si o těchto filmech můžeme myslet cokoli, Ladislav Potměšil na ně byl hrdý a v rozhovoru pro Právo v roce 2013 prohlásil: „Jsou filmy, které si už nikdo nikdy nepromítne, a takové jsem také natočil, ale na tyhle se lidé dívají pořád, dokonce i mladí. Ať si kritici říkají, co chtějí, odezvu to má.“ Nicméně Ladislav Potměšil byl také výrazný divadelní herec a velkou část své kariéry spojil i s Divadlem na Vinohradech, kam přišel na začátku devadesátých let.

​​Ladislav (Ron Watson, generální tajemník odborů), s Viktorem Preissem (James Hacker, ministr pro administrativní záležitosti), J. Lynn – A. Jay: Jistě, pane ministře, r. Martin Stropnický, 2006

Narodil se na pražském Žižkově v poslední den druhé světové války, 2. září 1945, a k divadlu ho odmalička vedl jeho tatínek, který s ním navštěvoval zejména právě Vinohradské divadlo. Jako dítě Ladislav recitoval a zpíval v souboru Rudý šátek v karlínském domě pionýrů a jako čtrnáctiletý také poprvé vystoupil na jevišti DnV, tedy tehdejšího Ústředního divadla československé armády, kdy si zahrál roli malého Marcia ve Škodově inscenaci Shakespearova Coriolana. Na toto své vystoupení vzpomínal velmi rád, zejména na spolupráci s Antonií Hegerlíkovou, která hrála jeho matku. V témže roce se také poprvé objevil na televizní obrazovce v televizním filmu Dařbuján a Pandrhola.

 Vystudoval pražskou DAMU (absolvoval v roce 1969) a již za studií nastoupil do svého prvního divadelního angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (dnes Švandovo divadlo), kde strávil více než dvacet let. Právě „u Realistů“ dostal své největší divadelní příležitosti, jmenujme alespoň Chlestakova v Revizorovi, titulní roli v Langrově Obrácení Ferdyše Pištory nebo de Valverta v Cyranovi. Z Realistického divadla zamířil na tři roky do Divadla S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), až mu v roce 1992 nabídla Jiřina Jirásková angažmá v Divadle na Vinohradech. Jeho první příležitostí byla postava Viléma z Landštejna v Dudkově in­scenaci historické fresky Oldřicha Daňka Jak snadné je vládnout.

​Ladislav Potměšil (Sganarell) s Miroslavem Šimůnkem (Gusman),
Molière: Don Juan, r. Jiří Menzel, 2003Za patnáct let svého vinohradského angažmá byl obsazován především do menších a středních rolí, ovšem jejich uchopení bylo vždy výrazné. Vytvořil více než dvacet postav, často komediálních. Při nich využil svou schopnost účinné, komediálně nadsazené charakterizace postavy, která ho proslavila i ve filmu. Komediální postavy hrál s ironickým nadhledem, ale současně s lidským pochopením pro jejich slabosti a obsese. Vzpomeňme například na Mistra z Ameriky v Povídkách z vídeňského lesa Ödöna von Horvátha, Velkého tleskače v Hubačově Hostině u Petronia nebo Lékaře v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy.

Ke své největší vinohradské příležitosti se dostal vlastně shodou náhod, ovšem nebyla to nakonec zkušenost nejšťastnější. V Menzelově inscenaci Molièrova Dona Juana v sezoně 2002/2003 byl nejprve obsazen do role obchodníka pana Neděly, po změnách v obsazení se posunul do role Juanova sluhy Sganarella. I když se Potměšilovi podařilo vytvořit výraznou komediální figuru pragmatického sluhy, inscenace jako celek byla problematická a u kritiky i u diváků propadla.

Jeho poslední rolí v Divadle na Vinohradech byl generální tajemník odborů Ron Watson v úspěšné inscenaci Jistě, pane ministře v roce 2006. Po odchodu z Divadla na Vinohradech nazkoušel ještě dvě hry v Divadle Kalich, zdravotní stav mu však už nedovolil v herecké kariéře pokračovat.