2025
2026
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2025 / 2026 / VIII- DUBEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
TŘI OTÁZKY A DVĚ NAVÍC
… pro Patrika Děrgela, představitele Pavla Maliny
v inscenaci Petrolejové lampy
Zuzana Paulusová
V nové inscenaci Petrolejové lampy se vinohradským divákům představí jako host jeden z nejtalentovanějších herců své generace, Patrik Děrgel. Protože se na jevišti našeho divadla objevuje poprvé, požádali jsme ho o odpovědi na tři otázky.
Představitel Pavla Maliny Patrik DěrgelPatriku, jak vnímáš postavu Pavla Maliny a co nám o ní můžeš prozradit?
Dnes, tedy asi měsíc před premiérou, jsem ve fázi, kdy zjišťuji, jak moc je Pavel vypočítavý, a nakolik si prostě nemůže pomoct, protože situace, do které se dostal, je bezvýchodná a on na ni musí nějak zareagovat. Když si člověk hru přečte, pak Pavel nepůsobí úplně pozitivně, a proto je pro mě velkou výzvou najít v něm lidskost a vnitřně si ho obhájit. Snažím se ho hrát tak, aby divák pochopil, že hranice mezi tím, kdy s někým soucítíme, a kdy ho vnímáme jako „svini“, je velmi tenká. Nechci, aby ho lidé nutně litovali, ale aby chápali motivace jeho jednání. I když je jeho sňatek se Štěpkou zprvu motivován zcela pragmaticky – protože kdyby si ji nevzal, přišel by o všechno a skončil by bůhvíkde – stále věřím, že jeho city jsou upřímné a motivované skutečnou sympatií. To, že se dali dohromady, není náhoda, pojí je společné mládí a současně i jistá bezvýchodnost jejich momentální životní situace. O to smutnější je pak sledovat, jak se jejich vztah vyvíjí navzdory tomu, že to na počátku oba mysleli dobře.
Po studiu na DAMU jsi prošel angažmá ve Švandově divadle a později v Národním divadle. Na Vinohradech jsi ale dosud nehrál, i když k našemu divadlu máš jistě vřelý vztah, neboť tvá žena tu mnoho let byla v angažmá. Čím se podle tebe Vinohradské liší od jiných divadel?
Vinohradské divadlo má pro mě naprosto jasné specifikum – vnímám ho jako velkou scénu, která je ale nečekaně prodchnuta velmi komorním duchem. Je to pro mě ideální kombinace mých předchozích štací: Švandova divadla, které je malé, rodinné, kde lidi baví spolu trávit čas i po zkouškách, a Národního divadla s jeho dechberoucí scénou a nádhernou aurou. Tady na Vinohradech mě nesmírně baví, že to není žádný „skanzen“. Vnímám zde extrémně tvůrčí prostředí. Interiéry jsou sice už trochu „oprýskané“, ale působí to tady velmi útulně a člověk se tu cítí jako doma. Velmi přátelská atmosféra pak dává člověku možnost se na zkouškách zcela otevřít. Je to skvělý pocit, když díky tomu můžete zkoušet naplno a beze studu ukázat, jak svou postavu chcete vést a tvořit. I když je zdejší divadlo obrovské, se souborem jsem si tady stihl za pár týdnů zkoušení říct víc než za sedm let v angažmá jinde. Doufám, že i po plánované rekonstrukci si budova zachová tuhle skvělou atmosféru a ducha, který tu panuje.
Vím, že jsi v mládí aktivně sportoval. Prozraď našim divákům, jakému sportu ses věnoval a zda ti tvé sportovní aktivity daly něco důležitého pro tvou hereckou kariéru?
Naprosto jsem propadl hokeji, chodil jsem na hokejovou školu a hrál dorosteneckou ligu. Působil jsem jako brankář, což je v týmu dost specifická pozice. Hokej má s divadlem mnoho společného – trenér je v podstatě režisér a spoluhráči jsou kolegové v týmu. Stejně jako na ledě i na jevišti je klíčová souhra; sólovou akcí sice můžete oslnit, ale turnaj ani představení bez ostatních nevyhrajete. Když jdou ega stranou a lidé jsou šťastní, že tvoří spolu, je to skvělý zážitek. Sport mi dal také disciplínu – byl jsem zvyklý vstávat ve čtyři ráno, abych mohl ještě před školou na trénink. A tenhle základ mi dodneška pomáhá i v divadle. Po bouřlivějších letech na DAMU jsem si uvědomil, že ta práce, kterou dělám, taky vyžaduje řád a svědomitost. Talent je jedna věc, ale pokud chcete hrát první ligu, musíte na něm pracovat, abyste byl co nejlepší. Proto se na každou zkoušku snažím pečlivě připravit a rád chodím do divadla dříve, abych se mentálně nastavil a soustředil na práci, která je přede mnou.