2025
2026
DIVADLO NA VINOHRADECH
SEZONA 2025 / 2026 / VII- BŘEZEN
Divadelní měsíčník, vydává Divadlo na Vinohradech
ZÁKULISÍ
Jan Vedral
Dnes zvu diváky k úvaze o minulosti, současnosti a budoucnosti tiskoviny, se kterou se setkávají při každé návštěvě divadla. Řeč je o divadelním programu, který vám nabízejí naše uvaděčky při vstupu do hlediště a který s fotografy a grafiky připravuje v zákulisí dramaturgie.
Divadelní cedule, předchůdce současného divadelního programuNejprve vědecky, neboť divadelní věda, konkrétně teoretik P. Pavlovský v Teatrologickém slovníku (Základní pojmy divadla) z roku 2004, divadelní program prozkoumala a definovala: „Divadelní program je informační tiskovina, která se ve většině profesionálních divadel současné euroamerické kultury prodává návštěvníkům. Informuje o inscenaci, na jejíž představení diváci přišli, a o jejích zdrojích.“ V dalších šesti obsáhlých odstavcích se lze dočíst, co vše může obsahovat takový program (německy Programmheft, proto někdy mluvíme o programovém sešitu). Dozvíme se také, že v dřevních dobách divadla předcházely programu tzv. divadelní cedule.
A nyní nostalgicky: tyto cedule (mnohé ještě z doby před první světovou válkou), na nichž je uveden titul, který se toho dne bude hrát a jeho herecké obsazení, a ještě několik informací, které bychom dnes označili jako marketingové, střežíme v zákulisí a v archivu jako oko v hlavě. Jejich sbírkou, katalogizací a užitím pro dějiny českého divadla a jeho souborů se zabývá Divadelní oddělení Národního muzea, náš archivář J. Brožek s ním čile spolupracuje. Je to lidsky dojemný a badatelsky cenný zdroj informací.
„Cedulařit“ se s rozvojem repertoárového divadla přestalo, naopak se začaly vydávat programy k inscenacím a skalní divadelní fandové si je doma ukládali a ukládají. Časem se tak každý sběratel může vydat po stopách svých zážitků a pomocí programu, ve kterém často bývají vedle obsazení i fotografie, je může ve své emocionální paměti oživit. Anebo, což se také stává, divit se tomu, že kdysi kdesi viděl cosi, co v jeho vzpomínkách nezanechalo sebemenší stopu. Staré programy jsou tak cenným svědectvím o uměleckých a ideových (či někdy ideologických) záměrech tehdejších vedení souborů a dokladem dobového estetického cítění. Některé jsou i výjimečnými a dodnes působivými díly grafiků a doklady vývoje umění divadelní fotografie.
Jako vinohradský dramaturg jsem připravil programy k desítkám inscenací, s různými grafiky a v různých formátech. Vzpomínám, že v osmdesátých letech bylo nutné ze schvalovacích i provozních důvodů odevzdávat text programu do sazby ve stejné době, kdy se inscenace na prvních čtených začínala zkoušet. Fotografie se pak v podobě přílohy přikládaly až dodatečně, po několika reprízách. Všemožné změny, ke kterým při přípravě inscenace zákonitě dochází, nebylo možné zaznamenat.
Nyní jsme na tom lépe, do tisku odevzdáváme (i s fotografiemi) graficky připravený a zkorigovaný program pět dnů před premiérou. Respektujeme závaznou „korporátní grafiku“, obsahově se snažíme přinést jednak nezbytné informace o tvůrcích a autorovi (pro přečtení před začátkem či o pauze), jednak obsáhlejší studie, které umožní vnímat dramatický text a jeho scénickou interpretaci v souvislostech (pro prostudování po zhlédnutí inscenace).
Divadelní programy mají rozmanitou grafiku i různý formát.Nakonec uživatelsky: neřešitelná je otázka formátu programu. Má se vejít do kapsy? Do kabelky? Má být rozložitelný do podoby plakátu? Má obsahovat text hry? Naše řešení je kompromisem a jako každý kompromis je tak či onak napadnutelné. Všímáme si ovšem změny uživatelských nároků: s rostoucím příklonem k digitální komunikaci klesá zájem o tištěná média. Některá divadla tak místo fyzického programového sešitu už nabízejí zájemcům ke koupi QR kód, po jehož načtení si můžete ve svém mobilním telefonu obsah programu přečíst.
Pro mě jako konzervativního dramaturga je představa hlediště plného diváků, kteří místo na scénu zírají do svých mobilů, děsivá. Hlasuji všemi deseti pro zachování nepraktických programů, které je možné doma „štosovat“ a k jejichž obsahu je možné se vracet. Jaký názor na to máte vy?